EU proto zavádí nové cíle snižování emisí oxidu uhličitého u osobních aut i dodávek. Poslanci tato nová pravidla přijali na plenárním zasedání 27. března. Emisní limity pro nová osobní auta mají klesnout o 37,5 % a u dodávek o 31 % do roku 2030. Dne 18. dubna schválili poslanci také návrh na snížení emisí CO2 z nových nákladních vozidel o 30% do roku 2030 ve srovnání s emisními úrovněmi roku 2019.
Přitom emise z aut i v EU stále rostou (HN 20.5. 2019), takže vzrůstá obava automobilek z důsledků neplnění platných závazků.
Jak toho lze dosáhnout?
Vzhledem k tomu, že snižování se vypočítává podle počtu prodaných aut, jsou v podstatě dvě možnosti – nové konstrukce motorů, které ovšem již v současné době narážejí na fyzikální limity, nebo větší podíl elektromobilů, které mají „úředně“ nulové emise.
V případě elektromobilů nastávají ovšem jiné problémy, jak ekonomické tak i věcné. Důvody, proč jejich odbyt vázne, jsou známy... jsou drahé, mají malý dojezd, dlouho se dobíjejí a možnosti dobíjení jsou omezené.
Jejich širší využití tedy znamená masivní dotace – ať již do jejich nákupu (např. v Německu) nebo infrastruktury – například v ČR plánuje vláda vybudovat dobíjecí stanice v ceně 1.1mld. Kč, samozřejmě z daní všech občanů.
Daleko zásadnější je ovšem reálný podíl elektromobilů na tvorbě emisí – jednak při jejich výrobě, dále pak vzhledem ke spotřebované elektřině. Je to logické – „objem“ energie nutný k provozu vozidel je v zásadě stejný, bez ohledu zda jde o naftu a benzín nebo o elektřinu. Ta se musí vyrobit a při její produkci opět vznikají emise... jen se přesunou jinam a „nejsou vidět“. Z tohoto pohledu mohou elektromobily jistě přispět ke zlepšení ovzduší ve velkých městech, ale celkově bude jejich vliv na emise velice sporný.
Dalším z neblahých efektů bude zřejmě zdražení běžných automobilů (nedávné prohlášení Volkswagenu) s cílem dosáhnout „optického“ zlevnění elektromobilů.
Důsledky
Co se stane v podmínách ČR, kde mají občané stále „hlouběji do kapsy“ než třeba v Německu, je jasné... nové auto ani elektromobil si téměř nikdo nekoupí s výjimkou některých firem a běžní občané budou „s láskou“ udržovat stará auta. Jistě, stát je může zakázat nebo více zdanit.. takové nápady už z MŽP zazněly, ale politické důsledky takových kroků mohou být dalekosáhlé, protože občané malých sídel mají jen velice omezené možnosti jiné dopravy. A plánovaných 1.1. mld. Kč na dobíjecí stanice jim v ničem nepomůže – jen je zaplatí ze svých daní.
Cui bono?
Nejhorší na celé záležitosti je skutečnost, že tlak na snižování emisí CO2 je založen spíše na „zelené ideologii“ než na faktech.
Jediné, co je nepochybné, je fakt, že se klima mění – ale ono se měnilo pořád.
Nicméně protože v případě klimatu jde o procesy dlouhodobé a nějaká jakž-takž přesná měření jsou od roku 1850, je vyhodnocení toho, co se děje, poněkud obtížné.
Ještě horší je, že celá odborná diskuse a predikce možných budoucích důsledků je založena na matematických modelech, které nezahrnují všechny vlivy, a především je nelze experimentálně ověřit v reálném čase.
Takže důkaz toho, že za změnu klimatu (a v jaké míře) může lidstvo, je postaven na značně vratkých základech, podobně jako tvrzení, že je v možnostech lidstva tuto změnu zastavit, a to bez ohledu na to, kolik demonstrací „za klima“ dosud proběhlo a proběhne.
Nicméně předpokládejme, že tomu tak je a podívejme se z tohoto hlediska na (obecné) cíle EK vyhlášené 2014 snížit do roku 2030 emise CO2 o 40 procent a závazný cíl, aby minimálně 27 procent energie pocházelo z obnovitelných zdrojů.
Vzhledem k tomu, že EU produkovala v roce 2017 méně než 10% celosvětových emisí CO2, znamená snížení o 40% v EU ve světovém měřítku 4 % - tedy téměř nic. Toto snížení bude nepochybně zcela eliminováno nárůstem emisí v rozvojových zemích, především v Číně a Indii.
Aby tedy snižování emisí mělo jakýkoliv, alespoň formální smysl, muselo by být prosazeno celosvětově, izolovaná akce EU nemůže mít na celkové emise CO2 významný vliv. Po odstoupení USA od Pařížské dohody o klimatu a dlouhodobě známým “flexibilním” přístupem Číny a Indie k dohodám obecně, je zcela jasné, že “celosvětová” akce je nereálná.
Pokud tedy výše uvedené skutečnosti shrneme, je výsledek celkem jasný. Izolovaná snaha EU o snížení emisí CO2 u automobilů povede (a již vede) jen ke zdražení jak automobilů jako takových, tak i ke zdražení s nimi souvisejících služeb a tím i k poklesu životní úrovně občanů a konkurenceschopnosti průmyslu. Na „změnu klimatu“ nebude mít žádný reálný vliv.
Tomáš Vaněk
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
