Při svých diskusích o škodlivosti regulací se velice často setkávám s názorem „mě se to netýká“,  já  „to“ nemám zapotřebí nebo to nepotřebuji.

Je smutné, že touto formulací dává dotyčný najevo, že svoboda jeho spoluobčanů je mu lhostejná a že se má každý starat „jen o své“.  Kam takový přístup vede, a vždy vedl, víme z historie dávné i nedávné a občan tohoto typu byl vždy oporou každého direktivního režimu.  Prostě stav, kdy se každý „stará jen o své“, znamená rozdrobení občanů na malé skupiny, které nemají šanci věci změnit, a to ani demokratickým způsobem při volbách – je jich prostě příliš málo.

Naopak stav, kdy občané vnímají ohrožení svobod jiných jako ohrožení svobody své, je cestou, jak zabránit „pachatelům dobra“ ve snaze regulovat a směrnicovat každý aspekt lidského života.

Ale nejde jen o svobodu, jde i o peníze.  Nositelé názorů „mě se to netýká“ nevědí, či spíše nechtějí vědět, že každá regulace má své náklady. 

Z něčeho se totiž musí zaplatit tvorba regulace, prosazování regulace, kontrola regulace a následné vyhodnocení výsledků regulace  a její následná optimalizace…. a i nová úřednická místa.