Společnost Deloitte si nechala u firmy STEM/MARK udělat před časem průzkum toho, co si obyvatelé České republiky myslí o finančních poradcích a zprostředkovatelích. Zvláštní pozornost byla věnována životnímu pojištění. Z jedné z otázek vyplynulo, že Češi jsou připraveni platit za zprostředkování služby – jenže podle nich by měla být odměna pro poradce asi tak v průměru 657 korun. Možná by respondenty této ankety zajímalo, kolik za poskytované služby platí ve skutečnosti. Je to i dvojnásobek toho, co za rok zaplatí klient své pojišťovně. Takže pokud je smlouva zavazuje posílat dva tisíce korun měsíčně, tak zprostředkovatel dostane třeba 48 tisíc za to, že získal klienta. Nepoměr mezi 657 korunami a dvojnásobkem ročního pojistného je značný. A bohužel ukazuje, že i když si myslíme, že finanční gramotnost se zvyšuje, nebude to zřejmě tak úplně pravda. Protože vědomost o ceně za zprostředkování je jistě součástí finanční gramotnosti. Jenomže to by také museli zprostředkovatelé svým klientům oznámit: Budu z toho mít tolik a tolik.

Ostatně oněch průměrně zamýšlených 657 korun je také poněkud absurdních, to jsou peníze, za které by tuto kvalifikovanou práci zcela jistě nebyl schopen nikdo dělat. Důležité však je něco jiného – ukázalo se totiž, že naprostá většina lidí nemá ponětí o tom, že poradcům ve skutečnosti platí a to značné částky. Myslí si (nejspíše), že provizi zaplatí pojišťovna. To je (formálně) pravda. Ale už jim uniká, že ona pojišťovna si vyplacenou provizi vybere v podmínkách pojištění. Jinými slovy jí zaplatí spotřebitel.

Takže kdo se pojistí na dvacet let a pojistnou dobu i dodrží, ten „na sebe“ odváděl prostředky pouze osmnáct let – zbylé dva platit tomu, kdo ho k uzavření smlouvy přemluvil. A co, když smlouvu vypoví třeba už po dvou nebo třech letech? Správně, v takovém případě dostane v lepším případě klient pouze malou část toho, co zaplatil (a v podstatě je vedlejší, zda šlo o kapitálovou nebo investiční životní pojistku). Mnohdy nedostane vůbec nic.

Je tu ještě jedna zajímavá okolnost. Analytik Petr Jedlička uveřejnil článek, ve kterém se detailně zabývá tím, že každý rok je určitý počet smluv „stornován“, přičemž ti stejní lidé zakládají zároveň pojistky jiné.