Musíme si jasně říci, zdali chceme, aby naše země existovala anebo, zdali chceme, aby naše země zanikla a my jsme byli jen součástí EU a kolonií USA a Německa.
Musíme se rozhodnout, zdali chceme:
1) Být součástí západního parazitického světa (USA a EU) – to chce naše vláda a – bohužel – i část opozice.
2) Být součást multipolárního světa na základě rovnosti. To prosazují země BRICS.
Doposud svět žil na základě výsledků druhé světové války, kdy USA zavedly globální ekonomické a politické organizace, které fungovaly jen v jejich zájmu. Jsou to:
a) Mezinárodní měnový fond, který uvalil americkou finanční kontrolu a dolarizoval světovou ekonomiku.
b) Světová banka, která půjčovala vládám peníze na realizaci požadovaných antisociálních kroků a tím se státy dostaly do dluhové závislosti.
c) Dále - USA (pod faktickou kuratelou NATO) kontrolovaly celosvětovou těžbu ropy a přírodních zdrojů.
d) A pak vznikly nejrůznějších agentury OSN pod kontrolou USA, většinou vždy s právem veta - například WTO, WHO atd.
Nyní se ale ve světě začíná úplně jiná hra. Vznikla nová světová ekonomika, které již nedominují USA a jejich spojenci (G7).
Nastupují země BRICS, které nevolají po odstranění národních států, ale naopak! BRICS byl od svého vzniku koncipován jako protiváha k Západu – v podstatě proti Světové bance, MMF a dalším organizacím, které sledují neokoloniální politiku s americkým dolarem jako rezervní měnou.
Země BRICS dávají států jistotu jednání rovného s rovným. Nová rozvojová banka BRICS má za cíl mobilizovat zdroje pro projekty rozvoje. Mezi státy BRICS se obchoduje v národních měnách. Pouze jako „prostředek vypořádání“ - aby se udržela pod kontrolou nerovnováha v obchodu a investicích - je použita nadnárodní měna BRICS krytá zlatem. Země BRICS budují skutečnou ekonomiku, schopnou podporovat nový globální řád, který postupně zatlačuje dominanci Západu. V zemích BRICS se buduje průmyslová kapacita, tvoří se nové prvotřídní diplomatické sítě, sítě dodavatelských řetězců, technicko-vědecké, ekonomické, kulturní, obchodní, geostrategické a finanční sítě a nová infrastruktura.
Světový řád se posouvá na východ. Začíná proces euthanasie hegemonie Západu, kam ale mermomocí chce patřit EU a také naše vláda.
Jak bychom mohli obnovit národní samostatnost, kdybychom skutečně chtěli?
Tu nikdy neobnovíme, jestliže setrváme v EU a NATO. Členství naší země v těchto dvou nadnárodních organizacích je přímo v protikladu k samostatnosti. Ostatně EU zcela otevřeně hovoří o zrušení národních států.
EU a NATO jsou propojeny – organizačně, personálně, finančně – ideologicky. Konkrétně o tom hovoří Hlava V. Lisabonské smlouvy.
Z EU lze vystoupit podle článku 50 Smlouvy o Evropské unii, který stanoví postup, který umožňuje členskému státu dobrovolně vystoupit. Jakou formu k tomu stát zvolí, není konkrétně nijak stanoveno. Jednání o řádném vystoupení musí být dokončeno do dvou let od aktivace článku 50. Pokud strany během tohoto období nedosáhnou dohody, Smlouvy přestanou platit pro vystupující stát.
Z NATO lze vystoupit podle článku 13 Washingtonské smlouvy – cituji: „Po dvaceti letech platnosti smlouvy může kterákoli smluvní strana odstoupit od smlouvy rok poté, co podá oznámení o odstoupení vládě Spojených států amerických, která vyrozumí vlády ostatních smluvních stran o každém oznámení o odstoupení.“
Jestliže tedy chceme znovu získat samostatnost je nezbytné z EU a z NATO vystoupit. Ostatně členství v obou paktech nás již nyní ohrožuje existenčně.
K tomu musí být splněno několik předpokladů:
1) Musí být vůle u většiny obyvatelstva - chtít samostatnost a nebýt kolonií.
2) Pokud ta vůle bude – pak se nesmí nechat lidé obelstít falešnými proroky, kteří hovoří třeba o tom, že bez EU a bez NATO nemůžeme existovat, protože jsme malí slabí a bez nich nic nezmůžeme a budeme ohroženi, anebo že se musíme snažit o reformu anebo musíme počkat až se EU a NATO rozpadnou.
Lidé sami musí projevit jasnou politickou vůli a veřejně deklarovat, že chtějí opustit EU a NATO.
3) Poté je nutné podporovat a zvolit strany, které to mají ve svém politickém programu zcela jasně řečeno! Jiná možnost prostě není!
4) Ovšem problém je v tom, že právě tyto strany a jejich představitelé se v žádném případě nedostanou do mainstreamových médií, protože jsou tzv. nesystémové – tedy nechtějí žít v koloniálním systému EU, jako je tomu nyní. A protože se nedostanou do médií, tak se lidé o jejich názorech vůbec nic nedozví a mnohdy ani neví, že takové strany existují. Média absolutně neinformují o stranách antisystémových – a tím samozřejmě porušují ústavu ČR, která hovoří o rovné soutěži politických stran.
Toho všeho si musíme být vědomi a činit správné kroky pro zachování naší země!
Mění se totiž globální ekonomický status quo platný od roku 1945. Dochází k epochální změně. Nesmíme ji propást, jinak skončíme na smetišti dějin, jako celý Západ, který vždy kolonie měl a také je okrádal. My jsme ale kolonie nikdy neměli a skutečně není jediný důvod, abychom se kolonií dobrovolně chtěli stát!
Převzato z profilu političky.
PhDr. Vladimíra Vítová, Ph.D.
Psali jsme:
Článek byl převzat z Profilu PhDr. Vladimíra Vítová, Ph.D.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
