Mohli bychom pokračovat dalšími příklady, kterých však není třeba, protože je zahrnují pojmy „sociální oblast“ nebo „sociální systém“. Téměř jistě se v určitých fázích života s tímto systémem setkáme, byť možná ani nebudeme vědět, že je to on.

Protože sociální systém jako celek je příliš komplexní problematikou, chtěl bych se zastavit jen u jedné jeho podmnožiny – u sociálních služeb. Jejich správné nastavení je důležité ve všech krajích naší republiky, Moravskoslezský nevyjímaje. V oblasti sociálních služeb se pohybuji více než sedmnáct let a měl jsem možnost vidět je, či spíše zažít, z různých pozic. Na prvním místě je potřeba poctivě říci, že spousta věcí se za poslední roky zlepšila. Třeba desetilůžkové pokoje v domovech pro seniory jsou naštěstí již minulostí. Existuje základní legislativní rámec sociálních služeb a jejich vnímání obecně se zásadně zlepšilo.

Jsou zde však i stinné stránky, mezi něž řadím neskutečný nárůst byrokracie nebo nejednotnost inspekcí kvality v jednotlivých službách. Dosud se nepodařilo zajistit víceleté financování sociálních služeb, což udržuje poskytovatele ve stálé nejistotě. A samostatnou kapitolou jsou mzdy. V posledních měsících sice konečně došlo k jejich navýšení, ale způsobem, který je zkrátka špatný. Jestliže ministr či ministryně ohlásí zvýšení mezd pracovníků v sociálních službách o tolik a tolik procent, reálně vzrostou u příspěvkových organizací, nikoliv však automaticky u organizací neziskových. Až když vznikne panika, přispěchají politici s prohlášením, že navýší dotace, aby mzdy mohly zvýšit i neziskovky. Ale takhle jednoduché to v praxi není. Pokud vůbec peníze přijdou v potřebné výši, což se stane jen málokdy, je časová prodleva většinou nejméně několikaměsíční.