Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci,
vzhledem k fázi diskuse si myslím, že když můj příspěvek bude zestručněný, tak bude o to vítaný více a možná bude o to více vnímaný. Já bych se také ve svém projevu rád soustředil čistě na formu vyhlášení nouzového stavu, nikoliv na obsah, o kterém byla převážná část dnešních vystoupení.
Víte, nedávno jsme si připomněli 100 dní trvání této vlády a já za těch 100 dnů už potřetí vystupuji jako předseda ústavně-právního výboru a řekněme z právního pohledu na určitou věc a už potřetí zde budu mluvit o obcházení zákona touto koalicí. Ten první případ byl, když jsme hlasovali o takzvaném zmrazení platů, které bylo ve skutečnosti snížením platů soudců, státních zástupců, ústavních činitelů a kdy došlo ke zneužití stavu legislativní nouze a zkrácenému řízení, které nemělo být.
Krátce nato jsem vystoupil, když se projednával pandemický zákon. Pandemický zákon, při kterém opět byl zneužit a obcházen stav legislativní nouze hned v té první fázi.
Následně, když na to upozornil i Senát a ta norma nám byla vrácena, tak vládní koalice odmítla hlasovat o tom, zda stav legislativní nouze trvá. Vládní koalice odmítla hlasovat o návrhu, že jsem já osobně navrhl zrušit stav legislativní nouze, ačkoli to právo podle jednacího řádu mám, ačkoli ani ten právní výklad, který zde putoval po poslaneckých lavicích, vůbec neodpovídal na tuto otázku. A došlo i k takovým věcem, jako ke znásilnění jednacího řádu, kdy bylo odebráno slovo osobě, která je nadána přednostním právem, a kdy se hlasovalo v době, kdy se nemělo hlasovat, a kdy se projednával zákon v době, kdy vůbec k jeho projednání nemělo docházet. A teď je to potřetí. Teď je to nouzový stav.
Nejhorší, co na tom já vidím ze svého pohledu, že všechny tři případy mají jedno společné, a totiž že je to do značné míry zbytečné. Protože v prvním případě, kdy jsme zmrazovali platy, tak už tady v prosinci byl schválen zákon o tom, že dojde ke zmrazení platů. Tenkrát bylo všechno ústavně komfortní a v pořádku. Netýkalo se to soudců a státních zástupců. Nicméně normu vrátil Senát a následně padla pod stůl. V druhém případě jsme jednali o pandemickém zákonu, už o tom mluvil tady kolega Mašek. Ten zákon a ta noční bitva byla v podstatě úplně zbytečná, protože do 14 dnů došlo k výraznému rozvolnění a v podstatě pandemický zákon nebyl naplněn, využit. A od začátku tvrdil jak premiér, tak ministr zdravotnictví, že se jedná v podstatě o jakousi jen pojistku. Ovšem pojistky nemají co být projednávány ve stavu legislativní nouze. Tam to porušení bylo natolik flagrantní, že jsme se tedy obrátili na Ústavní soud a nyní čekáme na výsledek.
U tohoto nouzového stavu je zase využito určité mezery, která existuje v článku 6 odst. 2. Je to o to zase mně méně milé, že my jsme si tady v tomhle sále jakýmsi způsobem nastavili dobrou praxi, krvavě jsme si tady vydiskutovali devět hodin, osm hodin, pak zase devět hodin, sedm hodin, my jsme si tady vydiskutovali to prodloužení nouzového stavu, dvakrát to bylo o 30 dnů, pak to bylo třeba o 20 dnů, o 14, o 11. Ale podstatné je, že vláda sama respektovala to omezení 30 dnů, které tam sice není úplně výslovně uvedeno, ale vychází z logiky věci. Ale vláda to respektovala, předkládala takto ty návrhy a následně se případně hlasovalo o době kratší. Nikdy ale nedošlo k překročení té lhůty.
Má Markéta Pekarová Adamová vaši důvěru?Anketa
Já jsem se při včerejším vystoupení pana profesora Gerlocha v televizní debatě dověděl, že on tuto problematiku přednesl i na půdě Legislativní rady vlády, že se v tom spatřuje, on to vždycky říká tak opatrně, že se v tom spatřuje určitá mezera zákona, že je sice stanovena lhůta pro první vyhlášení nouzového stavu, nikoli však už pro prodloužení, a že by bylo dobré sjednat nápravu. Dle vyjádření pana profesora na to reagovali zástupci Ministerstva vnitra s tím, že to je sice možná pravda, ale vždyť vláda vždy respektovala a nikdy nepřekročila lhůtu 30 dnů, a je tedy zbytečné se tím nadále legislativně zabývat a tato otázka byla odsunuta do pozadí. Oni v té době asi naprosto nemohli tušit, že přijde vláda nová a při první příležitosti, při první příležitosti, která nastala, tak vlastně řekněme nějak výkladové omezení své pravomoci nedodržela a zažádala si o více dnů.
Nouzový stav je věc, která sama o sobě, už jsme to tady mockrát probírali, je v podstatě jen právní rámec. Já upozorňuji ale na to, že i ten samotný právní rámec už sám o sobě vytváří nějaké důsledky pro obyvatele České republiky, pro občany České republiky například v oblasti přísnějších trestních postihů v případě spáchání trestné činnosti v době nouzového stavu. Takže sám o sobě už generuje nějaké změny v základních právech a svobodách občanů České republiky. A to je právě to nejzákladnější, na čem my se nedokážeme zřejmě domluvit, že nám jde o princip, a jde o to, že se jedná o ústavní zákon a že by měla být dodržována nějaká dobrá praxe. A my zde mluvíme celou dobu o principu. A z druhé strany posloucháme argumenty o tom, že covidová a uprchlická krize jsou dvě naprosto rozdílné věci, že jsme si za těch 30 dnů vyzkoušeli, že přece vláda do práv a povinností občanů nezasáhla nijak citelně nebo vůbec, že se jedná o uprchlíky z jiné země. Ale to není podstata debaty, kterou tu vedeme a kterou tady chceme vést. To není relevantní argument.
Já jsem viděl na obrazovce, když jsem debatu chvíli sledoval v prostorách ústavně-právního výboru, že pan poslanec Nacher přistoupil k panu Výbornému a že mu něco ukazoval, tak předpokládám, že už bylo vyjasněno, že předchozí vláda nikdy nežádala prodloužení nouzového stavu o více jak 30 dnů. Ten argument zazněl dvakrát v televizní debatě, dnes tady zazněl na mikrofon. Pan předseda se omluvil, jak jsem tady zaslechl ze sálu, takže tím lépe. Tímto směrem tedy já už ve své argumentaci nebudu pokračovat.
Co je ale zarážející, že já jsem v době, kdy se řešil pandemický zákon, tak jsem vám tady četl ústavní nález, který jasně stanovil, že z pohledu Ústavního soudu i zvyklost v České republice může být pramenem práva a zvlášť to platí u parlamentních procedur a stejně zvlášť to platí u ústavního práva, protože logicky ústavní předpisy jsou známé svou větší abstraktností, svou větší obecností právě proto, aby jejich trvání mělo nějakou obecnější platnost a nedocházelo zbytečně k jeho častým změnám. Ústava České republiky je opravdu jenom jedna. Právo je jenom jedno. A není z hlediska práva rozdílem, jestli je krize covidová nebo uprchlická. To je to, co jsme se někteří z nás snažili se vám říct opakovaně během této debaty. Žádný zákon není dokonalý, není všeobsažný. A ústavně-právní předpisy také nejsou dokonalé. To, že tam existuje mezera, víme. Ale jestliže existuje dobrá praxe, existuje zvyklost, kterou jsme zakalili v hodinách a hodinách debat o nouzovém stavu v covidu, tak bychom ji měli respektovat. Já vím, že je to zvyklost relativně nová, rok stará. Ale to každá zvyklost je někdy nová. Ale tahle je dobrá, podařilo se jí překlenout určitou mezeru v zákoně, a proto považuji za nehorázné, že tato zvyklost je nyní novou vládní koalicí pošlapána.
Víte, já jsem byl jednou na návštěvě ve Sněmovně lordů a ptali jsme se na různé věci. Součástí debaty bylo například i to, zda členem House of Commons mohou být i starostové v Anglii. A ten lord mi řekl krásnou větu: Mohou, ale není to zde zvykem. Já si myslím, že bychom měli více respektovat i zvyklosti, které jsme si tu nastavili, zvlášť jestliže jsou pozitivního charakteru.
Už jsem mluvil o vyjádření pana profesora Gerlocha, tak to přeskočím.
Myslím si, že není vlastně jasné, proč se koalice bojí té diskuse v Poslanecké sněmovně. Za naprosto skandální považuji prohlášení paní předsedkyně, že se nechce vyčerpávat, vysilovat diskusí v Poslanecké sněmovně. Možná bych to ještě pochopil u ministra. Ale považuji to za naprosto nemístný komentář u předsedkyně Poslanecké sněmovny, která je první mezi rovnými, která by měla být předsedkyní nás všech, která by měla být mojí předsedkyní. A já, až budu někde hovořit třeba se zahraničními partnery, tak bych rád o ní mluvil čistě pozitivně a jednotně jako o naší předsedkyni, o mojí předsedkyni. Tak ale nemůže tímto způsobem mluvit o nás, o parlamentu, že se tady vlastně ta vláda zbytečně vysiluje a že nás vlastně nepotřebuje.
Já bych k tomu ještě chtěl doplnit jednu věc. Poslouchal jsem i argument pana Bendy jako předsedy klubu ODS, že my jsme teda původně chtěli 90, vy chcete 30, takže těch 58 je takový rozumný kompromis. Prosím vás, to je nějaká kupecká hláška. Ale my se tady bavíme o ústavních věcech, o ústavním pořádku České republiky. Myslím si, že takový komentář je naprosto nepatřičný a nepatří do této diskuse.
Já vám to zkusím říct ještě jinak. Máme tady sportovce. Tak zažili jste někdy, že by prodloužení trvalo déle než zápas? Že by se ve fotbale prodlužovalo o dvě hodiny? Tak není logické, že jestliže tam máme tu lhůtu 30 dnů, tak by se nemělo prodlužovat o 58 dnů, že to nedává logiku selskou, logiku úplně základní? Já si myslím, že ačkoliv je ta zvyklost mladá, tak by si zasloužila náš respekt, že bychom si ten respekt zasloužili i my jako opozice. A myslím si, že tady stávající koalice promeškala zase jednou, ale tentokrát zásadně, příležitost, jak zasypat některé příkopy, které ve společnosti existují, zbytečně vyvolávají zase konflikt a střet, který je možná dobrý pro média, která mají o čem psát a o čem referovat, ale naprosto k ničemu jinému nepřispívají. My jsme se tady mohli společně postavit nějaké krizi. Za těch 30 dnů, jestliže by stále byly splněny podmínky, protože my nevíme, jak se ta uprchlická krize bude vyvíjet, přece není možné to všechno řešit nouzovým stavem navždy, dokud tady bude aspoň jeden uprchlík, tak bude trvat nouzový stav. Jak jsem včera slyšel taky v nějaké debatě, tak proč teda vláda rovnou nenavrhla nouzový stav na celé volební období? Měli by to úplně jednodušší a obešli by se bez nás úplně, mohli by si na Poslanecké sněmovně dát cedulku - vládneme, nerušit! Mohli bychom jít domů, šly by nám naše poslanecké platy a mohli bychom se bavit s občany ve svých volebních okrscích.
Tohle všechno říkám, myslím si, korektně, pěkně, měl jsem to nějak v hlavě sesumírováno včera večer. A to jsem ještě nemohl vědět, že bude další déja vu z mého pohledu, protože to, co se stalo u pandemického zákona, že samotní senátoři vládní koalice přišli a řekli, že pandemický zákon byl přijat v rozporu s právními předpisy této země, tak teď přichází opět komise pro ústavu a parlamentní procedury v Senátu a zase vám říká, vám vládním poslancům, že to není v pořádku, že to možná není nelegální, což je argument předkladatelů, ale zároveň to není ani legální. A jestliže budeme tedy respektovat nějakou zvyklost, tak potom takovýto návrh není právě v pořádku a jeho další podpora by teď měla být ze strany koalice přehodnocena, ještě pořád není pozdě. A já vás proto chci ze své pozice požádat, abyste se nad tím zamysleli, případně si vzali přestávku a hlasovali za ten protinávrh, že se stav nouze prodlužuje o 30 dnů. Bude to korektní k nám, bude to korektní k vašim senátorům, bude to korektní k veřejnosti a bude to korektní koneckonců i k těm, kterých se to nejvíc týká, to jsou ti uprchlíci.
Já vám děkuji za pozornost.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
FactChecking BETA
Faktická chyba ve zpravodajství? Pomozte nám ji opravit.
