Větrníky, jaderný odpad, spalovny. Politici nesmí řešit důležité otázky za zády občanů, i proto prosazujeme referenda.

Jako právník a sportovec jsem velmi citlivý na neférovou hru. Jistě znáte příběhy politiků, kteří před volbami nadbíhají voličům, aby hned po volbách odmítali poslouchat jejich názory. Děje se to v Parlamentu a někdy bohužel i na obcích. Nadávat na to, že se proti vůli lidí chystá výstavba spalovny v Písku, stavba větrných elektráren na Táborsku i Jindřichohradecku anebo se plánuje uložiště jaderného odpadu u Temelína, ale nestačí! Je třeba nabídnout řešení této nemoci politiky. Jeden osvědčený lék naštěstí známe a nebojíme se ho použít!

„Politikům se nevěří, věří se v boha, lásku, krásu, ale v politika věří jen idiot. Politici se musí kontrolovat“, pravil po návratu z ciziny Karel Kryl, a měl velkou pravdu. Moc bez kontroly totiž politikům chutná. Přináší jim pohodlné vládnutí a také mnoho příležitostí pro lobbisty, kteří mohou nikým nekontrolované politiky daleko snáze uplácet. Matematika je totiž neúprosná! Pokud chcete uplatit pět konšelů, vyjde vás to mnohem levněji než úplatek pro půlku města.

I proto se zástupci stran proslulých kauzami jako Dozimetr, Stoka či Bitcoin tak moc bojí referend. Zaprvé si připadají jako vyvolení nadlidé, kteří mají rozhodovat za ostatní, a zadruhé jim moc bez kontroly lidu vyhovuje. Správně se říká, že každý politik, který se bojí kontroly svých občanů, má „své důvody“, proč chce jednat za jejich zády…