Andrej Babiš sestavil novou vládu. Aby to mohl udělat, musel se vzdát Agrofertu. Prezident Petr Pavel kladl náročné podmínky, ale vznik nové vlády umožnil. Proběhlo to hladce a tak, jak se na západní demokracii sluší?

Po volbách mohl prezident Pavel pověřit sestavením nové vlády kohokoli. Sluší se, aby tuto možnost dostal vůdce vítězné strany. Tuto zvyklost prezident Pavel dodržel, ale to bylo bohužel jediné, co ze zvyklostí, či dokonce zákonných povinností, dodržel. Andrej Babiš, a neříká se mi to snadno, protože nejsem jeho fanouškem, se na rozdíl od prezidenta zachoval státotvorně, a s jistě velkým sebezapřením se zbavil svého podnikání. Andrej Babiš tak vyškolil prezidenta Pavla a jeho „stranu“ v chování dle západní demokracie.

Zeman měl Lipavského, Pavel má Turka. Je to důkaz, že mantinely prezidentských pravomocí, které byly nastaveny v 90. letech, zasluhují revizi?

Hysterie, která byla rozpoutána kolem nominace Filipa Turka na ministra, myslím vyrazila všem normálním lidem dech. Likvidační kampaň vedla média i politici, kteří prohráli volby. Pokud si vzpomínám, nemá takové jednání v naší novodobé historii obdoby. Celá kampaň měla nádech politického puče, pokusu změnit výsledek voleb jinak než volbami. A proč právě Turek? Možná se jen hodil, protože je to dandy, světák, který všechny levičáky, progresivisty velmi dráždí. Ale možná Turek i proto, že je to zjevně osobnost s politickým talentem, a tedy potenciální zdatný soupeř. Může být jednou premiérem, či dokonce prezidentem? Tak takové možnosti musí progresivisty děsit i ve snu.

A ano, prezidentské pravomoci i povinnosti potřebují vyprecizovat, konkretizovat.