Pane předsedo, vážený pane ministře.
Jsem samozřejmě rád, že jste odpověděl na mé dotazy, protože se domnívám, že Ústav pro studium totalitních režimů je institucí, která snad ještě dneska má svoji důležitost, i když, a o tom je to meritum celé interpelace, dneska to tak nevypadá. Omlouvám se, mám k té instituci takový patrionalistický přístup, byl jsem její spoluzakladatel, zakladatel, první ředitel včetně archů bezpečnostních složek; vím, jak bylo velmi komplikované, velmi složité získat tuto budovu na takovém místě, jako je Praha - Žižkov, budovu, která zvenčí vypadala monumentálně po vzoru některých dalších institucí v Polsku a jinde.
Nikdo zvenčí nevěděl, že tam vlastně fouká skrz naskrz pomalu, museli jsme do té instituce investovat obrovské částky. Myslím, že jsme ji také upravili technologicky, natáhly se tam stovky kilometrů kabelů, a tak dále, a tak dále. Když se dnes podíváte na tu budovu, tak omlouvám se..., omlouvám se občanům civilistům někde na Kavkaze, ale vypadá to pomalu hůř než po boji v Náhorním Karabachu. Jako kdyby tam byla nějaká baterie raket, které proletěly tou budovou, a nikomu to nevadí.
Domnívám se, že to je zodpovědnost, ne, zcela jistě je to zodpovědnost toho současného managementu. Kdybychom my v zakladatelském období tak ostře sledované instituce, jako byl v letech 2007 až 2010 či 2013, udělali setinu toho, co tam dělají dneska ti pánové, dosazení sociální demokracií, zelenými; dosadili do čela člena TOP 09 - dneska už se k němu TOP 09 příliš nehlásí, tak bychom zmizeli z té instituce druhý den. Je to kapitola státního rozpočtu. A prostě ty věci, které se tam dneska dějí, si v tom zakladatelském období, které bylo daleko náročnější než když řešíte standardní provoz, standardní činnost, tak jsme si prostě nemohli dovolit. Jestliže tato budova vypadá dnes jako po bombardování, je ošetřována ve smyslu zákona nebo dikci zákona s péčí řádného hospodáře, tak opravdu nevím, kde jsme.
Proto bych chtěl touto cestou poděkovat všem svým kolegům, počínaje náměstkem pro ekonomiku, všem ředitelům odborů i řadovým referentům, kteří se starali o ekonomiku a všechny ty věci v tom zakladatelském období, a kteří to odnesli, protože když byla dosazena politicky ta nová garnitura, tak buď byli vyhozeni, museli odejít nebo odešli sami. Takže jim děkuji za jejich skvělou práci, kdy nebyl ani stín podezření, natož nějaké vyšetřování našeho nejelitnějšího policejního útvaru, jako tomu bylo dneska, který po dva roky prošetřoval - a ještě se dále k tomu vrátím, jakými prostředky - to konání toho současného, současného managementu.
Dostali jsme se do podobné situace, v jaké byl Ústav paměti národa v Bratislavě po smrti Jána Langoše. Měl svoji vlastní budovu, po té smrti ztratil určitou oporu, sílu a stěhoval se z jednoho patra ministerstva do druhého, mimo centrum. Dneska ten Bludný Holanďan je tady v Praze. Postavení této ctihodné instituce, nebo v minulosti, je dáno tím, že nemá vlastní budovu.
Samozřejmě když se dnes podíváte, jak to tam vypadá, když si přečtete například interpelaci, nebo odpověď na interpelaci paní ministryně financí Schillerové na interpelaci kolegy Michálka od Pirátů, tak vám něco dochází. Zpětně, ale dochází. Když dnes do rozpočtu nejsou započítány prostředky, i když já bych těm pánům žádnou další šanci v opravě té budovy nedával, jsou dány prostředky s tím, že v roce 2030 - blíží se doba - za deset let oddělení archívu a ústavu, čili se zmenší počet zaměstnanců, a tak dále, tak deset let předtím vlastně ta odpověď implikuje, nebo říká poměrně jednoznačně, že již žádná oprava té budovy nebude.
Takže je na místě se ptát, proč ta oprava pláště budovy, jak se to nazývalo, byla těmto lidem svěřena, když neměli náměstka pro ekonomiku, neměli žádnou zkušenost, neměli tam nikoho. Dokonce jim byly zajištěny finance z Evropských fondů, kvůli kterým také, jak bylo vidět z názvu té interpelace, byli vyšetřováni, tak já v tom vidím záměr. Je to samozřejmě můj pocit, vidím v tom záměr od počátku, který měl vést k tomu, že Ústav pro studium totalitních režimů svoji budovu ztratí. Objevily se zároveň informace o zájmech developera, který se týká bezprostředního okolí Viktorky Žižkov, kde právě sídlí můj bývalý ústav. Myslím si, že je to vysvětleno jednoznačně.
Akorát co se asi nepodařilo prokázat, pokud by to bylo, tak si nedovedu představit(?), že by tato kauza byla policií odložena, se neprokázalo to, že tam na začátku bylo řečeno těm pánům z managementu ÚSTRu, běžte do toho, když se to nepovede, a podle mě někdo už musel vědět, že tito nezkušení lidé..., že to je vlastně na ně past, tak my vás uhájíme, zachráníme a nic se vám nestane. Dneska už paní ministryně financí avizovala, že vede jednání a svěří to vládní dislokační komisi, aby se hledal nějaký jiný prostor.
To je ten obecný úvod. Říkám: Nevěřím, že to byla nějaká souhra náhod. Jako by někdo počítal s tím, že ti pánové to nezvládnou. Kdybych do toho vsadil nějakou svoji roli, člověk je prostě vrbou, víte to moc dobře, kdo pouštěl nějakou vrcholovou funkci, lidé se vám svěřují. Shodou náhod se ke mně dostala osoba, která byla pozvána předtím, než bylo zahájeno to výběrové řízení, zástupci nějaké firmy na jednání na ÚSTR ještě v době, kdy měl tu kostru, nebyl to ten skeleton, jako je to dneska, byla to celá budova. A říkal mi, byl jsem pozván, byla tam taková podivná dáma, která o tom tématu nevěděla vůbec nic, ale co jednoznačně - bylo nás tam zástupců těch firem, já nevím kolik, tři pět, možná víc...
Ale co z toho naprosto vyplývalo, co tam bylo bez skrupulí naznačeno, že už je to předem rozhodnuto, komu to půjde. Takže my tam - můžu to říct, pane ministře? (Se smíchem: Pan ministr říkal, že to je normální. (Pan ministr mimo mikrofon: Ne, já jsem říkal, že to je na trestní oznámení). Aha, tak to jsem špatně rozuměl. Tak to se omlouvám. (Pan ministr mimo mikrofon: Tohle řekněte na mikrofon...) Pan ministr se opravuje a říkal, že to je na trestní oznámení. (Pan ministr mimo mikrofon: Ano.)
Omlouvám se, že pana ministra jsem do toho trošku toho vtáhl. Slyšel jsem špatně, ale připadalo mi to natolik absurdní. Čili tohle je jedna rovina.
Druhá rovina je, že samotný tento (?) management přijal na ústav velmi pečlivou, decentní, slušnou dámu jako novou ekonomku, jako šéfku toho ekonomického úseku, po níž ovšem v souvislosti právě s tím nastávajícím výběrovým řízením chtěli věci, které ona nebyla ochotna udělat, argumentovala, že to podle zákona možné není. Pánové nevěděli, co to je správce rozpočtu, mysleli si, že ředitel může se podepisovat správce rozpočtu, a takovéto další technikálie. A od ní vlastně šel ten podnět k předsedovi rady ústavu jako nejvyššímu orgánu ústavu, kterému bylo jasné, že tyto závažné informace si nemůže nechat pro sebe, a předal je prostřednictvím vrchní státní zástupkyně vlastně Policii České republiky, aby to prošetřila. To jsou známá fakta, tím předsedou rady ústavu je plk. Generálního štábu Eduard Stehlík, stále ve funkci, a paní vrchní státní zástupkyně mu odpověděla, že dohlédne, aby tato kauza byla řádně a úplně vyšetřena a že mu děkuje za jeho občanský postoj. Dneska můžeme říct, že se tak podle mého názoru nestalo, že to sice byl příslib, ale příslib, který naplněn nebyl.
A teď bych vám řekl ještě další informace, které si myslím, že dneska sdělit jdou, a předem říkám, nemám je od žádného orgánu Policie České republiky. Dozvěděl jsem se, že policie získala zápisy z takových podivných porad vedení ÚSTRu, ve kterých dokonce byly poznámky o tom, s kým by se bylo nutné dělit v případě realizace celé té finančně - celé té akce. Dokonce jsem byl informován, že policie získala nahrávku jednoho člena vedení, jak se domlouvá už s tou vybranou firmou a řeší, jak ty peníze - jak si poslat ty peníze tam a zpátky atd. Toto bylo součástí šetření Policie České republiky, a já naivní začínající poslanec jsem si myslel, věřím orgánům činným v trestním řízení, je to jasné, vyšetří to padni, komu padni, ale deska mohu říct, že se to nestalo.
Pan ministr ví, že to není moje první interpelace na toto téma. Já jsem vyjádřil svůj názor, a říkám, byl to názor vycházející z těch indicií, že zde byl uplatněn určitý politický vliv z Ministerstva vnitra, určitý politický tlak, pravděpodobně naznačující těm policejním orgánům, respektive jejich nadřízeným, aby se to úplně nevyšetřilo. Pan ministr mě ujistil, ale možná, kdyby to zopakoval, byl bych rád tady, že on písemně informován nebyl, třeba ani v režimu utajení, o tom průběhu vyšetřování. Že nebyl informován ani jeho poradce, exministr František Bublan, který byl námi a Senátem shodou okolností v loňském roce zvolen členem rady ústavu, to je nejvyššího orgánu, zodpovědného mimo jiné nejenom za jeho činnost, ale i za tu ekonomickou část. Mně se to zdálo nanejvýš absurdní. Veřejně - a tady jsme to probírali, mimochodem, já jsem vás o tom informoval asi dvakráte ve Sněmovně - jsme věděli, že vedení je vyšetřováno, vedení ústavu, za poměrně vážné věci, znovu zdůvodňuji a budu se na to ptát u toho konkrétního dotazu, kde s odpovědí pana ministra nesouhlasím. Připomeňme si, jaké kauzy dělá náš nejelitnější útvar, to znamená NCOZ, ten nedělá nějaké malé, drobné krádeže, tak pro mě to, že pan Bublan byl vlastně prosazen do rady znamenalo, že nejde do instituce, jejíž vedení může být teoreticky jaksi označeno za pachatele, můžou být ti lidé - může jim být sděleno obvinění a můžou být vyšetřováni, a tím by museli samozřejmě ten den zmizet ze svých funkcí, ale že tam jde - jim jde vyslat signál, jsme stále za vámi a dostaneme vás z toho. Pro mě vlastně je to naplněno, je to potvrzeno tím, že to vyšetřování skončilo.
Myslím si, že můžeme diskutovat o některých dalších podivnostech v rámci toho vyšetřování, třeba rozporu mezi tím, co povolil soudce nebo státní zástupce, a pak, co bylo realizováno policejními orgány. Nebo pocitem z toho, že to usnesení, které se odkládalo, bylo po těch policistech, kteří to vyšetřovali, přepsáno. Je to můj pocit, že to mohl někdo další dodělat, ale třeba nám to pan ministr řekne.
Já bych konkrétně vlastně požadoval nebo rád diskutoval o té mé otázce dvě, proč a na jakém právním základě vlastně NCOZ tuto závažnou kauzu prověřoval. Byla odpověď, podle mě trošku zavádějící, na kterou jsem se úplně neptal, že policejní orgán Národní centrály proti organizovanému zločinu, služby kriminální policie a vyšetřování se věcí zabýval na základě podání konkrétní fyzické osoby. To je všeobecně známo, myslím, že není žádným tajemstvím, už jsem to zde řekl, že tím podnětem je - zase, všimněte si, úplně absurdně, předseda nejvyššího orgánu ústavu plk. Stehlík, ale já jsem se chtěl ptát, NCOZ má nějaká pravidla, nebere každou kauzu, nebere každou zlodějnu z ulice, čili chtěl jsem se zeptat, jak to tedy bylo stanoveno, že se to vešlo, byla tam potenciální škoda, bylo na těch 150 milionů nebo kolik vlastně ten NCOZ šíří. Já si myslím, že z toho teprve plyne ta závažnost toho vyšetřování. Čili toto by mě zajímalo, případně jaká další kritéria, předpokládám, že to byla věc, kterou argumentovala vrchní státní zástupkyně nebo jejím prostřednictvím její podřízený orgán.
Pátou otázku, kterou bych se chtěl zeptat a vyjasnit si, myslím, že se nám to bude hodit třeba v řadě dalších případů, kterou jsem vznesl, byly v průběhu vyšetřování ve smyslu platných norem použity odposlechy či realizovány záznamy telekomunikačního provozu. Pokud ano, v kolika případech, za jakým účelem, kým byly povoleny a na jak dlouho. A odpověď pana ministra zněla, samozřejmě připravená jeho kolegy: Trestní řízení je ze zákona neveřejné, a proto nelze komentovat jeho průběh ve vámi požadovaném formátu. Jako ministr nejsem orgánem činným v trestním řízení, proto takovými informacemi v rámci konkrétního trestního řízení nedisponuji a s odkazem na předchozí ani disponovat nemohu. Zase si myslím, že to je trošku zavádějící odpověď, jednak dnes víme, bylo to prezentováno veřejně, že bylo to vyšetřování ukončeno, bylo odloženo. Čili ten statut té kauzy není takový, že je živá a za té situace ano, myslím si, že by se dalo podepsat, souhlasit s tím, co pan ministr tady odpověděl, ale pokud je ukončeno, tak si myslím, že statistické údaje, to znamená počet - samozřejmě já jsem tady na začátku zmiňoval, o kom se domnívám z toho vedení ústavu, jsou to veřejně činné osoby, proti komu bylo vedeno, čili mám tady tři jména, předpokládám, že se to týkalo těchto tří pánů, případně jedné nebo dvou dalších osob. Ale mně o ta jména nešlo, to, co bych určitě bral, jako že je chráněné, i po tom skončení. Mě zajímalo, jestli byly použity, v jakém rozmezí a kdo to prostě povolil. To není nic, co by bylo kryto, anebo mě zajímalo, podle jaké normy pan ministr vlastně - pod jakou normu to schoval, že nemůže odpovědět. Podle mého názoru to jsou legitimní dotazy, které nejsou kryty žádným stupněm utajení nebo něčím takovým.
Pak by mě samozřejmě zajímala ještě ta otázka 9, kdy jsem se tedy ptal, možná už spíše politicky než věcně, jako to bylo v dalších případech, a to, že tedy ztráta více než 60 mil. korun ze státního rozpočtu, mimochodem ten systém je tak nastaven, že by samozřejmě kontrolním orgánem neměla být policie, ale Ministerstvo financí, to, jestli se jede podle rozpočtu, jestli je to řádně naplňováno, já si myslím, že by k takovémuto výpadku prostě dojít nemohlo, přestože dneska se to schovává za to, že během těch příprav se zjistily nějaké technické podmínky, které vlastně prodražují celou tu zakázku. Na druhou stranu pokud nebylo uděláno předběžné šetření, pokud to nebylo managementem provedeno - nebylo součástí celého projektu - nebyl zjištěn skutečný stav budovy a jejich základů, tak to je podle mě chyba, která jednoznačně padá na ten management a z toho se vyzout nemůžou. A z toho mimochodem plynou ty ztráty, respektive případné navyšování finančních prostředků na celou opravu, a to vedlo k devastaci budovy, jak dneska vypadá. Jestliže oni používali deset let, nebo kolik, staré projekty, které pořizovalo Ministerstvo informatiky, nebo ještě někdo před nimi, tak je to pochopitelně úplně absurdní.
A znovu opakuji, co jsem řekl na začátku, ta ztráta je větší jednak v tom smyslu, že ústav má velké náklady na stěhování, řada majetku, celá knihovna a tak dále je placena za nějaké poměrně velké částky a odložena někde v nějakých skladištích. A to samé, není v tom zohledněno, a já se na to budu ptát tentokrát ne ministra vnitra, ale paní ministryně financí, protože dneska je tam naprosto logicky nějaká hloubková kontrola z Ministerstva financí, jestli my tedy budou schopni odpovědět na otázku, jestli ví, kolik se do této budovy nainvestovalo a že náklady na kabeláž, na všechnu infrastrukturu, že cena té budovy prostě vyrostla a podle mého názoru jsou peníze daňových poplatníků prostě vyhozené z okna.
Poslední věc, která by mě zajímala. Je to otázka 11. Vy jste zmiňoval, že pan magistr František Bublan se vaším poradcem stal až 1. ledna. Informace, ze kterých jsem vycházel, byly, tuším že dokonce, ze začátku srpna 2018, kdy se objevila informace, čili někdy krátce po volbě do rady, kdy se objevilo, že se stal vaším ministrem, čili by mě zajímalo, jestli byl předtím tedy neplaceným, nebo co tedy znamená ta proluka mezi tím zhruba srpnem 2018 a lednem 2019.
A poslední věc, takový povzdech. Když se ÚSTR stěhoval do této budovy, tak samozřejmě pamětníci, kteří pamatovali minulost této instituce, kdy tam byl ÚVTEI, dokonce Prognostický ústav a tak dále, tak dokonce ministr informatiky říkal, že ta budova je začarovaná, že má takový zvláštní genius loci, že to nikdy s tím úřadem, který tam sídlí, nedopadá dobře. Teď jakoby se mi to potvrdilo, ale nemyslím si, že by to byl nějaký záhadný atak zvenčí, myslím si, že to je opravdu věc, která padá plně na bedra stávajícího managementu, který si, myslím, že by měl nést svoji zodpovědnost, že by v tomto smyslu měla rada ústavu konat. A samozřejmě je to senátní instituce, tak i Senát. Ale my bychom se měli zajímat, jak se nakládá s finančními prostředky, v tomto případě mě prostě zajímá, proč tak sofistikovaný a tak kvalitní náš elitní útvar NCOZ není schopen tuto kauzu, která byla ze začátku, jak jsem tomu rozuměl, do značné míry jasná, dovést do úspěšného konce.
Děkuji.
Psali jsme:
autor: PV
