Jeho avizovaný ministr zahraničí Antony Blinken znamená návrat k dlouholeté politice State Departmentu (samozřejmě okořeněné o módní "nové výzvy" typu climate change). Biden si vybral de facto kariérního diplomata a úředníka, celoživotního příslušníka té nejvyšší administrativní "smetánky". To znamená mj, že chce mít na podobných pozicích loajální byrokraty bez politických ambicí, ne politické nominanty či reprezentanty stranických proudů, kteří by si tam honili tričko a přerůstali mu přes hlavu.
Z USA už tedy neuslyšíme vůči EU provokativní či kritické poznámky jako za Trumpa, naopak zazní tradiční podpora evropské integraci a jednotě, kterou bylo lze slýchat od Clintona, Bushe jr i Obamy. Bude se jednat s velkými hráči (Francie, Německo), střední Evropa bude pro USA nadále víceméně nezajímavou oblastí (pokud ji občas nepůjde použít jako klacek na Putina) . Pro spravedlnost nutno říci, že tomu tak bylo i za Trumpa. Původní představa, že jeho "středoevropská" manželství nějak přispějí k Trumpově zájmu o naši část kontinentu, selhala. Melanie nenavštívila rodné Slovinsko ani jednou během manželova prezidentství (ač o to Slovinci usilovali). A ČR také nedokázala nijak politicky kapitalizovat Trumpovy "československé" děti (z nichž minimálně Donald jr mluví plynně česky). Do ohniska zájmu jsme se dostali vlastně jen jednou - když USA potřebovaly zarazit zájem Číny o vstup do 5G sítí a hledaly na východě spojence proti vlažné západní Evropě.
Pokud jde o vzájemný obchod, neočekávám nic moc, rozhodně ne návrat k TTIP nebo nějaké podobné velké euroamerické dohodě. Uvolňování obchodních překážek není dnes v USA hitem nalevo ani napravo, naopak letí "soft" protekcionismus. Pokud bude Biden nucen udělat ústupky krajní levici v Demokratické straně, nejspíš to bude právě zde.
Jak Biden naloží s Trumpovým blízkovýchodním dědictvím (které je nesporným úspěchem, alespoň pokud jde o Izrael), bude zajímavé sledovat. Z návratu USA k mezinárodní dohodě s Íránem by mohla bolet hlava jak Izrael, tak Saúdskou Arábii a její další regionální spojence. Na druhou stranu je pan Blinken ve vlivných židovských komunitách v Evropě i USA známou a uznávanou osobou.Takže?
Pokud jde o Čínu, očekávám sice ústup od Trumpovy bilaterální ostře konfrontační rétoriky a obchodní války, ale zato snahu o mezinárodní koordinaci postupu proti Číně na bázi tzv. multilateralismu (tady především ve spolupráci s EU). Skončí americká blokáda WHO.
A ač pan Blinken vyrůstal v Paříži a mluví plynně francouzsky, prezident Macron nemusí být úplně spokojen. Trumpovy výpady vůči NATO dodávaly palivo Macronovým plánům na tzv. bezpečnostní autonomii EU (samozřejmě pod francouzským vedením). To ted´ nejspíš skončí, naopak se vrátí na scénu téma posílené atlantické bezpečnostní spolupráce (tomu bychom mohli i zatleskat).
Zatím vše, ještě se k těmto tématům (i k dalším, zejména ke klimatickému alarmismu,který ted´dostane nepochybně zelenou) budeme vracet, až bude nová administrativa kompletní a rozjede se naplno.
_profil_top.jpg)
Ing. Jan Zahradil
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
