Jeho avizovaný ministr zahraničí Antony Blinken znamená návrat k dlouholeté politice State Departmentu (samozřejmě okořeněné o módní "nové výzvy" typu climate change). Biden si vybral de facto kariérního diplomata a úředníka, celoživotního příslušníka té nejvyšší administrativní "smetánky". To znamená mj, že chce mít na podobných pozicích loajální byrokraty bez politických ambicí, ne politické nominanty či reprezentanty stranických proudů, kteří by si tam honili tričko a přerůstali mu přes hlavu.

Z USA už tedy neuslyšíme vůči EU provokativní či kritické poznámky jako za Trumpa, naopak zazní tradiční podpora evropské integraci a jednotě, kterou bylo lze slýchat od Clintona, Bushe jr i Obamy. Bude se jednat s velkými hráči (Francie, Německo), střední Evropa bude pro USA nadále víceméně nezajímavou oblastí (pokud ji občas nepůjde použít jako klacek na Putina) . Pro spravedlnost nutno říci, že tomu tak bylo i za Trumpa. Původní představa, že jeho "středoevropská" manželství nějak přispějí k Trumpově zájmu o naši část kontinentu, selhala. Melanie nenavštívila rodné Slovinsko ani jednou během manželova prezidentství (ač o to Slovinci usilovali). A ČR také nedokázala nijak politicky kapitalizovat Trumpovy "československé" děti (z nichž minimálně Donald jr mluví plynně česky). Do ohniska zájmu jsme se dostali vlastně jen jednou - když USA potřebovaly zarazit zájem Číny o vstup do 5G sítí a hledaly na východě spojence proti vlažné západní Evropě.