Jak dobře víte, zhruba po dvou měsících od voleb se vytvořila vládní koalice a šestého ledna, tedy v pondělí, stvrdila svým podpisem koaliční smlouvu, kterou mně dnes předá pan předseda ČSSD Bohuslav Sobotka.

Nevměšoval jsem se jednání koalice, protože to prezidentovi nepřísluší. Koneckonců záleží na i obratnosti a vyjednávacích schopnostech jakož i na osobnostech jednotlivých koaličních stran, jak si vybojují své místo na slunci. Dnes se tato jednání dostávají do další fáze, kterou lze rozdělit do dvou subfází. První je jmenování premiéra, druhou je jmenování vlády.

Jsem zvyklý dodržovat slovo, i když uznávám, že je to v České republice málo obvyklé. Prohlásil jsem, že premiérem jmenuji předsedu, respektive představitele, vítězně strany. Představitele proto, že mi ho musí vítězná strana doporučit, ať už to bude předseda nebo kdokoliv jiný. Když se tak stalo, pověřil jsem pana Bohuslava Sobotku jednáním o sestavení vlády a dal jsem mu jednu jedinou podmínku. A sice, že si musí zajistit spolehlivou parlamentní většinu. Nikoliv stojedničkovou většinu, protože zkušenost s těmito většinami jsme již měli a všichni víme, že nedopadly příliš dobře.

Pan Sobotka tuto podmínku splnil a minulý pátek při naší schůzce jsem mu sdělil, že ho týden po podpisu koaliční smlouvy proto jmenuji premiérem. Mám s ním schůzku dnes odpoledne, ale ještě před ním se dovíte, že jmenování premiérem proběhne v pátek 17. ledna v 15 hodin zde na Pražském hradě.

Pokud jde o druhou fázi, je poněkud složitější. Jak dobře víte, vládu jmenuje prezident na návrh předsedy vlády. Pokud jde o slovo návrh, v běžné češtině má naprosto jednoznačný význam. Návrh není něco, co musíte automaticky akceptovat. Kdyby tomu tak bylo, mělo by to zajímavé důsledky jak pro obchodní, tak například i pro manželské vztahy. Nicméně aby nedošlo ke zbytečným sporům ve výkladu této části Ústavy, v první fázi jsem si prostudoval materiál vydaný v roce 1997 prestižním nakladatelstvím právnické literatury Beck a tam na straně 115 se dočtete, že prezident republiky má právo návrh předsedy vlády odmítnout. Zdůrazňuji, že on sám nemá právo navrhovat vlastní ministry, což znamená, že navrhovat může pouze předseda vlády.