Zeman: Sobotka se stane premiérem za týden, vláda může být jmenována do konce ledna

Jak dobře víte, zhruba po dvou měsících od voleb se vytvořila vládní koalice a šestého ledna, tedy v pondělí, stvrdila svým podpisem koaliční smlouvu, kterou mně dnes předá pan předseda ČSSD Bohuslav Sobotka.

Nevměšoval jsem se jednání koalice, protože to prezidentovi nepřísluší. Koneckonců záleží na i obratnosti a vyjednávacích schopnostech jakož i na osobnostech jednotlivých koaličních stran, jak si vybojují své místo na slunci. Dnes se tato jednání dostávají do další fáze, kterou lze rozdělit do dvou subfází. První je jmenování premiéra, druhou je jmenování vlády.

Jsem zvyklý dodržovat slovo, i když uznávám, že je to v České republice málo obvyklé. Prohlásil jsem, že premiérem jmenuji předsedu, respektive představitele, vítězně strany. Představitele proto, že mi ho musí vítězná strana doporučit, ať už to bude předseda nebo kdokoliv jiný. Když se tak stalo, pověřil jsem pana Bohuslava Sobotku jednáním o sestavení vlády a dal jsem mu jednu jedinou podmínku. A sice, že si musí zajistit spolehlivou parlamentní většinu. Nikoliv stojedničkovou většinu, protože zkušenost s těmito většinami jsme již měli a všichni víme, že nedopadly příliš dobře.

Pan Sobotka tuto podmínku splnil a minulý pátek při naší schůzce jsem mu sdělil, že ho týden po podpisu koaliční smlouvy proto jmenuji premiérem. Mám s ním schůzku dnes odpoledne, ale ještě před ním se dovíte, že jmenování premiérem proběhne v pátek 17. ledna v 15 hodin zde na Pražském hradě.

Pokud jde o druhou fázi, je poněkud složitější. Jak dobře víte, vládu jmenuje prezident na návrh předsedy vlády. Pokud jde o slovo návrh, v běžné češtině má naprosto jednoznačný význam. Návrh není něco, co musíte automaticky akceptovat. Kdyby tomu tak bylo, mělo by to zajímavé důsledky jak pro obchodní, tak například i pro manželské vztahy. Nicméně aby nedošlo ke zbytečným sporům ve výkladu této části Ústavy, v první fázi jsem si prostudoval materiál vydaný v roce 1997 prestižním nakladatelstvím právnické literatury Beck a tam na straně 115 se dočtete, že prezident republiky má právo návrh předsedy vlády odmítnout. Zdůrazňuji, že on sám nemá právo navrhovat vlastní ministry, což znamená, že navrhovat může pouze předseda vlády.

Pak se objevily námitky vůči této publikaci. Jistě víte, že jejím autorem byl profesor Hendrych a kolektiv, publikace se jmenuje Ústava České republiky a komentář. Námitky spočívaly v tom, že tento text z roku 1997 je zastaralý. Ústava se přitom od té doby nezměnila s tou výjimkou, že přibyla přímá volba prezidenta, ale to asi není to, co by mělo výklad Ústavy v tomto bodě měnit.

Pak jsem se dozvěděl ze stanovisek různých ústavních právníků, že prezident republiky může odmítnout návrh ministerského předsedy v případě, že navrhovaný kandidát na ministerskou funkci je buď kanibal, nebo analfabet. Tyto názory byly publikovány veřejně, takže vám neříkám nic tajného.

Nu což, kanibalů je v naší republice poměrně málo, analfabetů o něco víc. Tyto právní názory můžu chápat buď jako diskriminaci analfabetů, která odporuje Listině základních práv a svobod, anebo naopak jako první náběh k tomu, aby existovalo alespoň minimální omezení odborné kompetence jednotlivých ministrů. Moje tchýně si to vyložila dvojím způsobem. Sdělila mi, že není ani kanibal, ani analfabet, a že by tedy měla zájem o nějakou ministerskou funkci.

Nicméně nechci se opírat o stanoviska kováříčků, a proto jsem šel ke kovářovi. Předpokládám, že tiskový mluvčí vám již rozdal materiál ředitele Ústavu státu a práva AV, který je datován k 12. prosinci 2013, takže nemůže být považován za zastaralý. V zásadě potvrzuje stanovisko profesora Hendrycha v jeho komentáři k české ústavě. Protože ony dva odstavce příslušné argumentace, pokud vím, ještě nikde nebyly publikovány, budu rád, když vaše sdělovací prostředky budou první, které informují veřejnost o tomto stanovisku.

Samozřejmě že vzniká-li otázka, koho kromě kanibalů a analfabetů jmenovat, nebo naopak odmítnout do nové české vlády, vzniká otázka kritérií a těmito kritérii v žádném případě nemohou být osobní sympatie nebo osobní antipatie a také politická příslušnost.

Jak víte, vládní koalice je složena z různých subjektů, z nichž ne všechny jsou levicové. A i když se považuji za levicového prezidenta, nevidím absolutně žádný důvod, proč bych nejmenoval pravicové ministry, protože taková byla vůle voličů a koaliční strany se tak dohodly.

Jako příklad toho, že se skutečně nehodlám zabývat osobními sympatiemi či antipatiemi, bych uvedl jako vždy nepravdivé mediální spekulace o osobě pana Mariana Jurečky. Já ho sice osobně pokládám za popletu, protože buď si sám vymyslel, nebo převzal historku o mé účasti na bujaré pitce na ruské ambasádě. Musím s hlubokým politováním sdělit, že tato pitka se za mé účasti nikdy nekonala, ale třeba se jednou konat bude.

I když ho pokládám z tohoto důvodu za popletu, prostudoval jsem si jeho životopis a zjistil jsem, že řádně absolvoval potřebné vzdělání k výkonu funkce ministra zemědělství, že se sám zemědělstvím zabývá a neviděl jsem absolutně žádný důvod, proč bych vyjadřoval připomínky nebo výhrady k jeho nominaci.

A teď přejdu k tomu, kde tyto výhrady mám. Plně uznávám, že prezident není polyhistor, že prezident nemůže posuzovat míru odborné kompetence jednotlivých uchazečů o ministerskou funkci, a to s jedinou výjimkou tam, kde žádná odborná kompetence není.

Přivítal jsem, když například uchazeč o místo ministra dopravy má dvacetiletou praxi v oblasti dopravy. Nejsem povolán, zda tato praxe má být dvacetiletá, desetiletá nebo pětiletá. Pouze vím, že by neměla být nulová. A pokud zde prokazatelně existují resorty, kde je ona nulová praxe s výkonem ne funkce ministra, ale funkce spojené s činností tohoto resortu, pak moje první výhrada se týká toho, že ministr, který o výkonu funkce nic neví, by neměl být ministrem.

Mimochodem občas se objevuje námitka, že v západní Evropě se rovněž objevují političtí ministři, kteří nejsou s resortem příliš seznámeni, a já tuto námitku chápu. Nicméně zapomíná se na to, že jsme jediná země EU, která nemá služební zákon. Ve všech ostatních zemích EU existují odborní tzv. státní tajemníci, kteří hlídají to, aby se političtí ministři nedopouštěli zásadních laických omylů, než se svoji práci případně naučí. Jde-li o resorty, jimiž protékají desítky miliard daňových poplatníků každý rok, a jde-li o resorty, kde služební zákon ani státní tajemník neexistuje, pak samozřejmě hrozí nebezpečí laického a amatérského vedení resortu, které může vést k výrazným národohospodářským ztrátám. Zejména tehdy, když při neexistenci služebního zákona mohou být i náměstci ministra, případně ředitelé odboru, těmi, kterým já říkám trafikanti, zdvořilejším významem slova političtí a nikoli odborní reprezentanti v dané oblasti.

To je tedy první výhrada a povšimněte si, že jsem nejmenoval žádné jméno, protože toto není personifikace problému. Toto je obecný princip padni, komu padni – princip odborné kompetence.

Druhá moje výhrada se týkala lidí, kteří svoji kvalifikaci získali minimálně pochybným způsobem. Předpokládám, že jste ještě nezapomněli aféru na plzeňské právnické fakultě a můžu se ptát, zda ten, který získal v průběhu devíti měsíců, přičemž jeho zkoušejícími byli pánové Kindl a Tomažič, tedy učitelé, kteří po vypuknutí aféry museli plzeňská práva opustit, zda tedy kvalifikační předpoklady takového adepta na jakéhokoliv ministra jsou dostatečné a zda nevzbuzují přinejmenším oprávněné pochybnosti.

Třetí výhrada je dána tím, že jeden s adeptů na ministra si požádal o bezpečnostní prověrku a Národní bezpečnostní úřad mu ji odmítl udělit. Vůbec netvrdím, že každý ministr musí mít prověrku NBÚ, nicméně když si o ni sám požádá a NBÚ mu ji odmítne udělit, položme si jednoduchou a samozřejmou otázku, zda takový ministr není bezpečnostním ministrem pro budoucí českou vládu.

Existují ještě další, řekl bych teď už míně podstatné výhrady. U jednoho z adeptů na ministerský prost jsem namítal, že má-li být tento adept současně lídr evropské kandidátky jedné politické strany, jestliže evropské volby jsou v květnu, jestliže kandidátka je celostátní, a tedy onen lídr bude muset nejméně od února v rámci volební kampaně jezdit po České republice, zda tím nebude strádat výkon jeho funkce jako ministra.

U některých dalších adeptů jsem s pečlivostí sobě vlastní díky internetu nechal zjistit jejich publikační činnost. Plně uznávám, že jsou obory, kde publikace v dané odborné oblasti není příliš důležitá. A naopak, kde důležitá je a automaticky se předpokládá. Tam, kde nebyl zaznamenán jediný článek v imputovaných časopisech z daného oboru, ať už zahraničních, nebo dokonce ani ne domácích, tam jsem vyjádřil své pochybnosti, protože v tomto příkladě je publikační činnost jistým dokladem kompetence.

Nu, a nyní mi dovolte, abych se závěrem zabýval tím nejsložitějším problémem, a tím je problém adepta na post ministra financí. Kdybych chtěl, aby tato vláda nevznikla, nebo kdybych chtěl odsunovat její vznik, neměl bych jednodušší cestu než využít platné zákonné překážky, která se jmenuje lustrační zákon. Jak víte, byl jsem to naopak právě já, kdo navrhl jako vstřícné gesto, aby v případě, když poslanecká sněmovna příjme alespoň v prvním čtení služební zákon, tato překážka opadla, protože v nové verzi služebního zákona, se zřejmě, pokud se sněmovna nedohodne jinak, tato překážka objevovat nebude.

Učinil jsem tak nejenom jako vstřícné gesto, ale i proto, že bych si přál, aby adept na pozici ministra financí prokázal, zda dokáže dodržet své předvolební sliby. To znamená, že bez zvýšení daní dokáže úsporami ve státním rozpočtu, jak na výdajové straně, pokud jde o plýtvavé a předražené výdaje, tak na příjmové straně, pokud jde o daňové úniky, že dokáže stabilizovat státní rozpočet do té míry, že vládní koalice bude moci splnit své závazky z koaliční smlouvy, které bratru obnášejí padesát miliard korun navíc. Kdyby nebyl ve funkci ministra financí, nemohl by prokázat, zda je toho schopen, či nikoliv.

Místo toho, abych si umyl ruce a řekl, že platí lustrační zákon a předseda druhé nejsilnější strany nemůže být ve vládě, nabídl jsem sám toto řešení, a to je samozřejmě moje podmínka pro jmenování vlády. Pevně věřím, že tato podmínka bude splněna po 21. lednu tohoto roku, kdy služební zákon na mimořádném zasedání bude projednávat poslanecká sněmovna.

Předpokládám, že tedy ke jmenování vlády může dojít do konce ledna tohoto roku.

Dovolte mi, abych podle svého zvyku zakončil své vystoupení jednou z mých oblíbených židovských anekdot. Pan Kohn přijde do cestovní kanceláře a tam je obrovský globus. Na tomto globu pracovník cestovní kanceláře nabízí panu Kohnovi různé destinace. U první pan Kohn říká ne, tady je AIDS, u druhé říká ne, tady je finanční krize, u třetí říká ne, tady vysoká kriminalita, u čtvrté ne, tady je občanská válka. Tak to pokračuje dál a dál a v závěru anekdoty pan Kohn říká vedoucímu cestovní kanceláře: Nemáte jiný globus?

Panu předsedovi Sobotkovi jsem při našem jednání položil stejnou otázku: Nemáte jiný glóbus?

Děkuji za pozornost