Na začátek si dovolím odcitovat advokáta Václava Vlka, který situaci velmi pěkně vystihuje, a já bych to pravděpodobně lépe nenapsal:

„Nejúčinnějším bojem proti korupci je likvidace korupčního prostředí. Toho však nedosáhneme pokusy o zveřejňování majetkových poměrů politiků, politických stran, zprůhlednění veřejných zakázek a jinými postupy směřujícími k dnes tak módní transparentnosti. Mnoho z těchto nástrojů jistě má vedlejší podpůrné a smysluplné účinky, nikdy však nemíří k podstatě problému.

Podstatou je přerozdělování veřejných prostředků v rámci „veřejného blaha“ státními úřady. Čím méně veřejných zakázek bude, tím méně bude korupce (záměrně zde hovořím o korupci z veřejných zakázek – korupce na úřadech při vyřizování žádostí, stížností, podání a povolení je jiná věc). Vytvoření systému, který nebude znamenat, že se budou rozdávat finanční prostředky, respektive omezení rozdávání finančních prostedků na minimum, je skutečně účinným modelem boje proti korupci.“

Strana svobodných občanů tuto skutečnost zdůrazňuje již léta, ovšem (stejně jako vyrovnání rozpočtu místo pouhého snižování schodku) žádné jiné straně se to, jak se říká, „nehodí do krámu“, a proto si vybrali odlehčenou (byť prakticky neúčinnou, v některých ohledech spíše až škodlivou) verzi: „boj s korupcí“.

Svobodní si uvědomují, že s korupcí nelze bojovat. Korupci lze pouze omezit, a to tak, že ji necháme vyhladovět. Aneb kde nic není, tam si ani úplatkem nikdo nepomůže. Naším volebním heslem je „Méně státu, více občanům“, což mj. vyjadřuje i to, že chceme omezit stát. Snížit objem peněz, které protékají státním rozpočtem, tedy snížením jak příjmů (daní), tak i výdajů (vizte dále).