Na „kesonovou nemoc“ však o víkendu doplatil ještě jeden člověk – premiér. Dlouhodobý pobyt „pod hladinou“ a jeho izolace od okolního světa způsobily, že Petr Nečas pracoval s nepřesnými, chybnými a zavádějícími informacemi, možná byl manipulován svým okolím. Byl odkázán na svého společníka (svoji společnici) a přestal vnímat signály z okolí. Vytvářel si omezený obraz ne nepodobný pohledu potápěče průzorem ve své přilbě. Rychlá „dekomprese“, které byl od čtvrtka vystaven, způsobila „embólii“, která jej dovedla až k dnešnímu politickému kolapsu.   

Na první pohled se zdá, že bychom měli želet odchodu „Pana čistého“. Vždyť přece dodržel svoje sliby o boji proti korupci a jeho důsledné postoje ho donutily k oběti nejvyšší – jeho politické kariéry. Opravdu se „Pan čistý“ stal obětí? Ne, nesouhlasím s tímto stanoviskem. Petr Nečas v minulosti několikrát prokázal, že v situacích, kdy měl projevit svoji rozhodnost a dostát svým slibům, raději poskytl záštitu lidem, kteří se stali podezřelými ze závažných trestných činů a neustále omlouval toho či onoho. Přestože byl nucen vyměnit takřka všechny své ministry, neváhal opakovaně proklamovat svoji důvěru lidem, kteří by se ve standardní demokracii odporoučeli jako spráskaní psi. Místo toho začal dehonestovat orgány činné v trestném řízení a mluvil o partě policejních plukovníků.

Jak už to tak bývá, kontroverzním výpovědím se nevyhnul ani v posledních dnech, kdy krize vrcholila. Jestli je to důsledek paniky, která „je pod hladinou“ zachvátila, nebo jen neuměle sestavená taktika k záchraně, není rozhodující.