Vážené dámy a pánové,

dovolte, abych navrhl nový bod programu, který by se měl jmenovat Obranyschopnost České republiky, možné ohrožení, a chtěl bych ho zařadit jako první bod po pevně zařazených bodech. 

Jedním ze základních atributů státu je zajištění obrany jeho hranic, území, tím i jeho obyvatel před vnějším a vnitřním nebezpečím. Pokud stát zanedbává a rezignuje v době dočasné bezpečnostní stability na tuto základní funkci, tak podkopává schopnost udržení integrity vzhledem k budoucím, více či méně předvídatelným bezpečnostním hrozbám a bude přinucen se podrobit působením přímého nebo nepřímého násilí, či v uvozovkách dobrovolně podle pravidla pravda je poznaná nutnost vyšší integrující síle, která jeho obranu zajistí. 

Jak nás učí historie, toto je často počátkem procesu pohlcení daného státního útvaru do vyššího celku, který tím pozbyde postupně svojí identitu s drtivými důsledky pro charakteristické znaky státu, včetně ztráty jeho hranic, území, kultury, jazyka a mnohdy i pro genofond obyvatelstva integrovaného státu. Častou příčinou integrace menších celků do větší byl tlak nepřátelské vnější, masivní síly, například vznik a existence habsburské říše jako reakce na osmanské nebezpečí. 

V současné době je prosazována jako odstrašující a integrační nástroj hrozba ruskou invazí směrem do zemí NATO, což má být použito k prosazení, posílení společné evropské obrany, která s velkou pravděpodobností povede skrze vynucení dle zájmu celku společné obranné politiky ke specializaci jednotlivých státních celků ve svém příspěvku k celkové obranyschopnosti dle jejich možností, a tím zkomplikuje či nakonec znemožní v budoucnu samostatnou obranu jednotlivým zapojeným státům.