Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Já navážu na ta předchozí slova. Jsem rád, že máme aktuálně zařazen tento bod k redefinici znásilnění. Je to vlastně jeden z těch prvních bodů, které v oblasti domácího sexualizovaného násilí v rámci zlepšení té situace můžeme udělat.

Já jenom krátce. Kromě těch bodů, které tady zmínila kolegyně Táňa Malá, které povedou k lepšímu přístupu obětí ke spravedlnosti, tak si dovolím jenom krátkou poznámku, že jedna z těch příležitostí, z těch promarněných příležitostí bohužel nám skončila v Senátu tím, že nám sem neposunul dále ratifikaci úmluvy o prevenci a potírání násilí na ženách, ale i to, že tady máme rozpracovánu celou řadu dalších legislativních opatření nebo jiných legislativních opatření, tak se snažíme s touto problematikou dělat maximum.

Já tu problematiku domácího sexualizovaného násilí vnímám vždycky ve třech rovinách - jak v té společenské, kde bohužel tento problém je určitým morem společnosti, nejenom v České republice, ale celosvětově. Některé statistiky tady zazněly. Já si dovolím doplnit ještě tu, že i třeba v každé čtvrté domácnosti dochází k domácímu násilí, a právě to dlouhodobě tolerované násilí v domácnostech tím, že potom společnost bagatelizuje nebo i často přehlíží to, co se za zavřenými dveřmi našich domácností děje, tak potom generuje tu další statistiku, kterou tady Táňa Malá otevřela, to je těch 12 tisíc případů znásilnění ročně. Je potřeba k tomu doplnit, že tato čísla, že se nejedná o znásilnění, tak jak si možná většina společnosti představí nějakou situaci někde na ulici nebo v temném lese, ale drtivá většina těch případů se právě stává za zavřenými dveřmi našich domácností, a s tím je potřeba něco dělat právě i v té společenské rovině, to znamená o tom otevřeně hovořit.