Ano, jde o zajímavou, ale podle mne naivní iniciativu. Rekonstrukce státu se sama označuje za občanskou lobbistickou akci a spočívá v tom, že se snaží zavázat politiky k prosazování požadavků této iniciativy. Někteří politici se k Rekonstrukci státu přidávají buď proto, že věří v účinnost požadovaných devíti opatření na korupci nebo proto, že si chtějí vylepšit svůj veřejný obraz (PR). V tomto článku uvádím komentáře k jednotlivým opatřením. Na jeho konci shrnu svůj postoj a k čemu se hlásím.
Politika bez tajných sponzorů

Rekonstrukce státu: Jde de facto na transparentnost politických stran odůvodňovanou jednak tím, že politické strany dostávají příspěvky (dotace) od státu a také tím, že jsou někdy zřejmě financované z tunelování veřejných zakázek. Rekonstrukce státu sama přiznává, že transparentností nedojde k odstranění problému, ale jen ke ztížení skrytí původu prostředků ("Pokud budou strany muset hospodařit transparentně, velmi se jim ztíží možnost černého financování jejich činnosti a volebních kampaní.").

Karel Zvára: Jde o snahu o léčbu symptomů, nikoliv o odstraňování příčiny problému. Pokud se politické straně podaří skrýt původ "černých peněz" (jak o nich píše Rekonstrukce státu), bude vše vypadat dobře. Všichno bude čisté a nablýskané a ta špína pod kobercem prostě nebude vidět. Příčinou problémů je systém dotování politických stran (chtějí to snad jednotliví daňoví poplatníci, kteří to ve skutečnosti platí?) a možnost získávat bez vůle dárce prostředky (tím dárcem je opět daňový poplatník). Je snad lepší, když si z těchto peněz nějaký "tunelář" zaplatí dovolenou či nové auto? Recept Svobodných je: odstraňovat přerozdělování (dotace), nahrazování soukromé činnosti státem (např. státní zakázky) a regulace (i za podporu zákona lze jistě dostat nějaké to všimné - pokud na tom zákonu někdo konkrétní vydělá - doslova).

Majetková přiznání politiků

Rekonstrukce státu: Jde o požadavek na povinné elektronické majetkové přiznání nejen zvolených zastupitelů, ale všech, kteří se podílejí na rozhodování o veřejných penězích.

Karel Zvára: Politici nejsou při výkonu poslaneckého mandátu vázáni jen na práci v Poslanecké sněmovně. Přinejmenším mohou přednášet, psát knihy, vytvářet software či poskytovat další služby. Pokud jsou zároveň státními úředníky, nemohou podnikat ani být ve statutárních orgánech. Autor této části zřejmě odkazuje na podobné "zdroje financování" jako v předchozím bodě - na úplatky z veřejných zakázek, z podpory legislativy a podobně. Platí tedy totéž co v předchozím případě - problém nebude odstraněn, jen se skryje (prostředky potečou místo k poslanci třeba k jeho kamarádovi). A až se to provalí, budou podporovatelé Rekonstrukce státu opět frustrovaní ve stylu "když nezabralo ano tohle, tak to už nemá ani cenu se snažit".