„Posun je opravdu značný,“ řekl pro ParlamentníListy.cz komunistický poslanec a stínový ministr financí Jiří Dolejš. Ten posun je podle něj plně srovnatelný s posunem za období od Velké francouzské do říjnové revoluce.
„Je to rozměr prostě skoro století. V době, kdy Uljanov zvedl bolševiky k revoluci, končila první světová válka, ve světě se rodily moderní imperiální velmoci a sociální skupiny byly velmi koncentrované, mám na mysli především dělníky, kteří byli koncentrovaní ve velkých výrobnách, vysvětluje Dolejš. To všechno, jak říká, ovlivňovalo svět a politický zápas ve fázi, kdy se teprve rodilo rovné volební právo, kdy se formulovaly požadavky na emancipaci v oblasti sociálních práv. „Za tu dobu se ušel velký kus cesty dopředu, ale i zpátky,“ míní poslanec.
„Dnes je volební rovné právo ve většině zemí, sociální práva jsou deklarována v národních i nadnárodních smlouvách. A protože je to dnes považováno za samozřejmost, přestávají se ta práva dodržovat. A to je ten krok zpět,“ vysvětlil Dolejš otázku redakce, jaký zpáteční krok měl na mysli.
Za to si prý jako levice a socialisté mohou sami, protože krach tohoto projektu, založeného před 95 lety, vytvořil prostor pro to, aby se aktivizovala ta druhá, pravicová strana. „Čili si za to můžeme sami a to je také krok zpět,“ směje se Dolejš.
Štěpení levice nedopadlo dobře
Problémem je podle Jiřího Dolejše i struktura levice. Jak říká, původní socialistický svět existoval na základě takzvané tradiční nebo autentické sociální demokracie, která vyrůstala přímo z Marxovských kořenů. „Byl to přece Karel Marx, kdo stál u kořenů první internacionály,“ připomíná kapitolu historie… Po první světové válce však došlo k rozdělení až rozkolu hnutí. „Na jedné straně byla takzvaná Leninská větev, která aplikovala na část světa to, co se zkoušelo v Sovětském svazu. A na druhé straně tu byla sociálně-demokratická větev, která zvolila cestu postupných kroků,“ dodává pro ParlamentníListy.cz Dolejš.
Obě větve, jak říká, narazily na vlastní problémy. U první větve se jednalo o monopol moci, kdy nakonec ve finále byly ovečky hnány do vysněného ráje bičem. „Což samozřejmě nemohlo normálně fungovat,“ konstatuje Dolejš. Jak dodává, problémem druhé, sociálně-demokratické strany bylo, že ty její postupné kroky uvízly v písku. „A postupné kroky se změnily v přešlapování,“ vysvětuje.
Podle Dolejše se tím jak jedna, tak druhá větev dostaly do krize a nyní hledají cestu ven. Jde prý o to, zda by tyto obě větve, které by se dokázaly poučit ze svých chyb, mohly najít cestu ke spolupráci. „Nemám na mysli spojit se, ale právě spolupracovat tak, aby každý jejich specifický přístup dal efekt součinnosti, synergie,“ zvažuje Dolejš. „Můj osobní názor je, že ta synergie by byla logická a prospěšná, protože nemá smysl spojovat – hegemonizovat, ale že každý ten proud má svá specifika a své klady a zápory. Má své šance, aby je zapojil do spolupráce tak, aby to vytvořilo onen součinnostní odpovídající efekt.
Radikálové nebo extrémisté? Jiří Dolejš má jasno
Na dotaz ParlamentníchListů.cz, zda některé radikální levicové skupiny nejsou spíše na překážku, než k podpoře základního levicového proudu, Jiří Dolejš upozornil na terminologickou záměnu. „Pokud jde o pojem radikální, tak já ho vnímám jako někoho, kdo jde ke kořenům k podstatě. Něco jiného je ale výraz extrémistický, což je výraz pro krajní skupiny. Takové, které to, co jim chybí na obsahu, nahrazují razancí, čímž se dostávají mimo půdu demokracie a práva,“ vysvětlil své stanovisko Dolejš.
Navíc, jak říká, si extrémismus nevybírá ideologická znaménka, ale je to způsob chování, způsob uvažování, takže říkat, že existuje jen pravicový extrémismus, by byla chyba. „Takže každá seriózní politická síla by si měla dobře hlídat, aby se její sympatizanti či jejich případní spojenci neextrémizovali, protože extrémismus vždycky vede dolů,“ řekl na závěr Jiří Dolejš
„Posunul se svět, posunula se doba, posunuli se lidé, ekonomika, prostě se posunulo všechno,“ směje se předseda poslaneckého klubu KSČM Pavel Kováčik. „Vždyť na přelomu 19 a 20. století docházelo k bouřlivému rozvoji výrobních sil, mezinárodních vztahů, a snahy po opanování nových trhů a možností,“ vysvětluje. „Proti tomu stály staré prohnilé říše, režimy, monarchie už nestačily, tragické postavení námezdních sil, námezdního dělnictva, a to všechno tvořilo revoluční situaci jako vyšitou. Tak to lidé řešili a doba si vynesla své vůdce nahoru,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz předseda poslaneckého klubu komunistů.
Dnešní doba je možná náročnější, ale určitě komplikovanější
Dnešní doba je možná v něčem analogická, protože se opět rozevírají nůžky mezi bohatými a chudými. Je to ale o úroveň výše v tom smyslu, že se nejedná o úroveň jednotlivých států či říší, ale nadnárodních celků, proces globální, dodejme ještě střet chudého jihu s bohatým severem, je to obohacené o možné střety kvůli zdrojům, střety globálního charakteru, lidstvo se pohybuje po celé planetě, čili nejsme uzavření. Možnost stěhování cestování je snadnější, je velmi snadný i přenos informací, myšlenek, to všechno hraje i do levicové polohy.
„Jestliže tehdejší výstřel z Aurory „doběhl“ takzvaně do vzdálených koutů světa během několika měsíců, až dokonce let, dnes by tam podobný výstřel dozněl za vteřinu. Anebo by se o něm vědělo ještě před tím, než by zazněl,“ myslí si Kováčik. Upozornil také na fenomén sociálních sítí. „Je to obrovský fenomén, co se týká organizace pohybu lidí – shromážděme se a vyjádřeme svůj názor,“ dodává předseda komunistických poslanců.
Netroufnu si říct, jestli je současná doba snazší nebo složitější. Někdy mám za to, že je spíše náročnější. Už proto, že musíme vstřebat podstatně větší množství informací. Neexistují jasná vymezení, jednoduchá řešení, dnes by symbolika toho výstřelu musela být složitější a náročnější.
A v souladu s tím, podle Kováčika, levice také ušla od té doby obrovský kus cesty. Došlo také k tomu, že přece jen námezdní síly – teď nemám zrovna na mysli dělnictvo, ale ten soudobý proletariát s vysokoškolským diplomem u počítače, si snad i více uvědomil své sebepostavení.
Dnešní média neinformují, ale formují
Tehdy, jak říká předseda, nebyla dnešní média, a už vůbec neměla současný vliv. Dnes, navíc k té sociální situaci, prý ještě přichází vliv médií v podobě určité manipulace. „Média neinformují, ale formují názory celých velkých skupin, podle toho, jak je kdo platí. A ať mi někdo dokáže, že tomu tak není,“ zlobí se Kováčik.
Levice to má nyní v tomto smyslu podle Kováčika složitější, protože musí být chytřejší. „Zkušenost z těch let minulých je jak pozitivní, tak samozřejmě negativní. Byly zde obrovské přehmaty, obrovské lapsy, které bráno z pohledu hnutí stálo jeho dobrou pověst, která se velmi těžko obnovuje. To vše je velká historická zátěž, bilancuje Pavel Kováčik.
Klíčovou úlohou levice je udržovat sociální rovnováhu
Přesto není podle předsedy dobré zapomínat ani na ty dobré výsledky, například to, že dělník je také člověk, a na dodržování určité sociální rovnováhy. Na dřinu nahrazenou stroji, na efektivní výrobu, nebo na emancipaci chudého venkovského obyvatelstva v sebevědomé občany. „Je to jedna z hodnot, která se dá jednoznačně připsat jako pozitivum,“ říká Kováčik.
Extrémistická levice i podle Kováčika si snaží na levém křídle najít svůj prostor, i když, jak dodává, s hodnotami KSČM nic společného nemá. „Záleží navíc na tom, co se za extrém označuje, a co skutečně extrémem je,“ dodává předseda.
Je třeba, podle něj, v každém jednotlivém případě si v hlavě přefiltrovat, kde jde jen o symboliku, a co skutečně extrémem je. „Čemu například pomůže vyzdvihování některých atributů minulosti, když ty atributy jsou prostě přežitkem. Navíc atributy, na které to hnutí dojelo a doplatilo. A kdyby se to mělo navíc spojit s násilím, tak je to právě ten extrémismus čistého zrna, o nějž žádná solidní strana nemůže stát,“ vysvětluje pro ParlamentníListy.cz Kováčik.
Násilí podle Kováčika není program
„My jsme dospěli k závěru, že nelze ty vztahy politické a vztahy mezilidské řešit násilím,“ říká předseda komunistických poslanců. Co musí platit je, že všechny formy vlastnictví si skutečně musejí být rovny, ale samozřejmě i to státní. „I to společenské vlastnictví, nejen to soukromé,“ zdůraznil. Je také podle něj nezbytná stejná startovací šance pro budoucí uplatnění.
Nikdo nesmí být ukrácen na svém lidském právu důstojně žít na úrovni 21. století. „Podle našeho soudu by nikdo neměl být vystaven nebezpečí, že skončí pod mostem, když bude pracovat. Na druhé straně jsme dospěli k rozhodnutí, že nelze podporovat lemply, nemakačenka, když si někdo udělá z nepráce programový cíl,“ konstatuje Kováčik. „Levice, jako ochránce sociální polohy, ušla od VŘSR obrovský kus cesty a i díky ní došlo k obrovskému pokroku,“ říká na závěr předseda komunistických poslanců Pavel Kováčik.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radmila Zemanová-Kopecká
