Před pár dny strnul NY  hrůzou při odhalení auta napěchovaného výbušninou. Náboženští fanatici znovu zahrozili. Nechápu salonní pseudohumanisty, kteří jsou schopni hlásat, že trest smrti pro tyto pomatence jimž lidský život je hadrem je nehumánní.

Málokdy ve svém životě jsem se dostal do stavu hlubokého smutku. Ale když jsem stál v NY nad hlubokou jámou kde se kdysi tyčila dvojčata WTC, tento pocit se mne zmocnil. Ani náhodou mne nenapadlo odsuzovat Američany za kroky, které následovaly a to včetně Quantanáma.

Děsí mne Evropou se rozlézající se militantní islám. Děsí mne výrok Muamara Kaddáfího, že Evropa bude dobyta dělohami islámských žen. Děsí mne eurohujersko-intelektuální vztah k trestu smrti pro vrahy, kteří se nerozpakují vraždit na ulicích evropských měst spisovatele, režiséry či karikaturisty. Nebo jen lidi normálně cestující za svými všedními starostmi.