Při sovětské okupaci zahynulo ve městě sedm lidí. Mají pamětní desku z boku radnice. Právě před rokem, po úmrtí Václava Havla, toto místo obsypaly květiny a hořící svíčky. Po roce vzpomíná Liberec na exprezidenta spíše zvesela.
Psali jsme:
Havel přijel do Liberce v srpnu 1968 spolu s kamarádem hercem Janem Třískou na pozvání galeristů manželů Seifertových. V Oblastní galerii právě vrcholil večírek, když se přítomní dozvěděli, že zemi okupují vojska Varšavské smlouvy. „Večírek to byl vydařený, ale nemohl jsem se zbavit pocitu, že ve vzduchu je něco divného,“ vzpomínal později Havel.
Střelba na náměstí
Severočeským Libercem se ten pro českou historii osudný den valily sovětské tanky mířící na Prahu. Několik tisícovek lidí se srotilo na náměstí před libereckou radnicí. Mezi nimi i Jan Šolc. „Jeden člověk hodil dřevo na tankistu-kulometčíka. V jeho zaprášeném obličeji jsem rozpoznal úzkost, ve vyvaleném bělmu oči spatřil strach. Sklopil těžký tankový kulomet a začal střílet. Náměstí ulehlo k zemi,“ popsal Šolc. Ještě předtím stál pod podloubím a povídal si mimojiné se známým hercem Janem Třískou. „S ním tam byl jakýsí plachý člověk, jeho kamarád. Byl mi povědomý, ale nevěděl jsem kdo to je,“ vzpomněl na jedno z prvních setkání s Václavem Havlem.
Poblíž se vyskytoval i dopravní strážník. Ten se v nastalé vřavě se ujal vedení skupinky, kterou kromě Šolce, Třísky a jeho kamaráda doplňovala manželka Jana Šolce Jana. „Pryč odtud! Plazíme se tamhle k průjezdu,“ zavelel. Čtveřice k němu za ohlušujícího zvuku kulometných dávek bez úhony dorazila. „Svině, svině, křičel policista a mlátil svoji brigadýrkou,“ líčí Šolc. Průjezdem prošli do dvorku, kde narazili na tehdejší známou libereckou postavu, profesora klasických jazyků Hloucha. „Kdyby začali pročesávat náměstí, zavřu váš do kůlny,“ nabídl jim. „Ale právě přestali,“ konstatoval se zdviženým prstem Třískův kamarád a vrátil se na náměstí, kam ho ostatní následovali. Střelba skončila a skupinka se rozloučila.
Až po mnoha – téměř třiceti - letech, v roce 1996, kdy se Jan Šolc stal blízkým spolupracovníkem Václava Havla, mu tuhle historku při neformálním posezení připomněl. „Vzpomínáte na 21. srpen 1968 v Liberci,“ zeptal se Havla nenápadně. „Jasně vždyť to byl jeden z nejdramatičtějších dní v mém životě,“ odvětil Havel. „A pamatujete si jak jste se tam plazil s policajtem a skupinou lidí,“ pokračoval Šolc. „No ano to máte pravdu. A jak vy to vlastně víte,“ obrátil se na něj překvapeně Havel.
Výzvy o pomoc z libereckého rozhlasu
Václav Havel tehdy zůstal v Liberci celý týden. Právě tady vznikla jeho výzva žádající o odsouzení okupace směřující k předním světovým spisovatelům – Günteru Grassovi, Jeanu Paulu Sartrovi či Eugenu Ionescovi. Psal komentáře, které pak od 21. do 27. srpna předčítal v libereckém studiu Českého rozhlasu Jan Tříska.
Psali jsme:
Když Havel přijel na jaře 1990 už jako prezident do Liberce, na zaplněném náměstí před radnicí vzpomínal na srpen 1968. „Sepětí proti okupaci bylo obrovské. Dokonce si vzpomínám, jak kluci, hipíci, s dlouhými vlasy, chodili po Liberci s červenými páskami jako pomocníci Veřejné bezpečnosti,“ uvedl.
V Liberci řešili i pražskou Letnou
Ve městě měl Havel řadu přátel, často za nimi často jezdil. Velice se zajímal o architekturu, v šedesátých letech navštěvoval ateliér tvůrce futuristické stavby na hoře Ještěd Karla Hubáčka. Když se stal jeho přítel Bořek Šípek děkanem Fakulty architektury liberecké Technické univerzity, přijížděl za ním a za studenty. Naposledy se nejspíše v Liberci objevil v květnu 2009. Na architektonické fakultě seděl na stolku vedle Bořka Šípka obklopen houfem studentů. „Debatuje s námi o urbanismu na pražské Letné,“ upřesnil jeden ze studentů.
Exprezident podporoval známou Kaplického Chobotnici, návrh na stavbu Národní knihovny na pražské Letné. „Uvítal by v Praze výstřednější architekturu, věřil, že by prostředí oživila,“ vysvětloval architekt Miroslav Masák. Toho dal Havel dohromady s Kaplickým a Šípkem, aby promýšleli architektonickou vizi celého letenského kopce. Po smrti Kaplického oslovili právě liberecké studenty, aby se pokusili něco navrhnout. „Václav oceňoval jejich snahu. I když to studenti zpracovali s velkým rozmachem, tedy nereálně. Spíše se snažili ukázat na problémy ve vývoji města. Myslím, že si toho studenti odnesli. Už jen být v auře Václava Havla je velký zážitek,“ konstatoval Bořek Šípek.
Liberec vzpomíná – herce Helšuse málem prezidentova ochranka zatkla
Město Liberec na 18. prosince připravilo vzpomínkovou akci na bývalého prezidenta. V programu byl dán důraz na Havla jako dramatika. Herci z Divadla F. X. Šaldy přednesli dialog z Havlovy celovečerní prvotiny Zahradní slavnost.
O historku z natáčení, respektive z divadla, se podělil známý liberecký herec Václav Helšus. Redaktorovi Parlamentních listů.cz ji vyprávěl v předstihu. Odehrála se v roce 1990 při premiéře Havlovy hry Asanace v Divadle F. X. Šaldy. Helšus jako představitel hlavní role stál v zákulisí a chystal se vstoupit na scénu. „Už padla narážka, abych vešel, když mi někdo poklepal na rameno. Co tady děláte?“ zeptal se člen ochranky. Helšus měl na sobě podivný plášť, byl zarostlý, měl dlouhé vlasy. Působil podezřele. „Já tady hraju, už musím na scénu,“ odvětil. „To by mohl říci každý. To nepůjde,“ zahradil mu cestu statný muž. „Padala opakovaně narážka, na scéně se nic nedělo. To už začalo být divné i muži z ochranky a nakonec mě pustil,“ vysvětlil Helšus. „Po představení jsme si to u skleničky vysvětlili,“ dodal.
Asanace v podání libereckého divadla se Havlovi velmi líbila. „Když jsme poté s hrou hostovali v Praze, přivedl na představení i Miloše Formana. Pak jsme poseděli, myslím, že jsme se spřátelili,“ uzavřel Václav Helšus.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
