„Vím, že některým lidem samozřejmě nebudu lidově řečeno vonět, nehodím se jim do jejich záměrů. A tak už mám i informace o tom, že se zřejmě proti mně odstartuje v následujícím období diskreditační a špinavá kampaň právě od těchto skupin. Budou se snažit mě pošpinit. Čeká mě to, a to nejhorší ještě s největší pravděpodobností příjde,“ připustil pro ParlamentníListy.cz Tomio Okamura.
Jak ale dodal, je hrdý na to, že nikdy v minulosti nezískal a ani neusiloval o jakoukoli státní zakázku ani dotaci, nikdy si nepůjčil peníze z žádné banky, ani od rodičů. „A ani jsem nikdy neměl žádný pronájem bytových či nebytových prostor od města či státu,“ řekl dále Okamura s tím, že otevřenou nevraživost vůči své osobě ze strany politiků zatím nezaznamenal – ani v posledních dnech, kdy se jeho jméno objevilo skutečně ve velké přesile jako jméno budoucího možného prezidenta.
„Naopak, když se ty ankety začaly objevovat, dostal jsem z Poslanecké sněmovny hned několik pozitivních příznivých emailů. Negativní mezi nimi nebyl žádný. I tak chci zopakovat to, že pokud bych ale opravdu o kandidatuře na prezidenta uvažoval, tak bych si nejprve svůj mandát od voličů prověřil ve volbách – ať už parlamentních nebo senátních,“ připustil pro ParlamentníListy.cz podnikatel, viceprezident Asociace cestovních kanceláří a úspěšný bloger Okamura.
Psali jsme:
Je zřejmé, že hlavou státu by se tento muž vyvolávající řadu emocí, ale ještě více sympatií, mohl stát pouze za předpokladu, že by v Česku byla definitvně schválená přímá volba prezidenta. K tomu, aby se tak stalo, už má současná politická reprezentace významně našlápnuto, nicméně stále není rozhodnutí definitivní. A možná i právě kvůli osobnosti Tomia Okamury, které, jak by se mohlo zdát, se začali někteří politici bát.
Bojí se Okamury současná politická elita?
A tak zatímco poslanci už přímou volbu prezidenta posvětili, nejistota stále panuje v Senátu. Jak uvedlo středeční Právo, podle šéfa senátorů ČSSD Petra Víchy situaci ztěžují obavy, že se z přímé volby stane „mediální šaškárna“. Poukazuje totiž na úvahy o kandidatuře právě Okamury. Jeho jméno je prý příkladem toho, že přímá volba by mohla zlákat ke kandidatuře například televizní celebrity, politicky nečitelné kandidáty nebo populistické zájemce.
„Já pana Vícha neznám, v životě jsem se s ním nesetkal, nemám důvod se do něj ani do žádné z politických stran navážet. Nevím, co ho k takovému prohlášení vedlo, ale pokud se mám vyjádřit opravdu jen v obecné rovině, mělo by platit, že bychom neměli lhát a nedodržovat sliby. A pakliže byl nějaký slib dán od politiků voličům v rámci programů jejich stran, měli by udělat maximum pro to ho dodržet a naplnit. Zpochybnit hlas voliče nedodržením slibu by znamenalo připravit nás o to nejvyšší, co nám dává demokracie. Toho bych se – pokud stále na demokracii u nás věřím – asi bál nejvíce. Sliby – a to jakékoli – v politice i v rodině bychom prostě měli za každou cenu držet,“ reagoval na informaci pro ParlamentníListy.cz Tomio Okamura.
Psali jsme:
I podle místopředsedy Senátu Zdeňka Škromacha (ČSSD) je současný postoj senátorů poněkud zvláštní. „I oni jsou přece takto podobně voleni. A pokud tu má fungovat vláda lidu, měli by to přece opravdu být občané, kdo bude rozhodovat o tom, kdo bude v zastupitelstvech obcí, v parlamentu, Senátu i na Hradě. Já zažil v Poslanecké sněmovně za dobu své politické dráhy celkem tři volby prezidenta a myslím, že ta doba už nazrála k tomu, aby přišla v tomto ohledu změna. Myslím, že právě to může vyvolávat u někoho obavy – že politici ztratí možnost prioritního rozhodování o tom, kdo bude prezidentem. Každopádně podle mého hodnotit v tuto chvíli kohokoli, zda je či není vhodných kandidátem na tuto funkci, je nesmyslné,“ sdělil ParlamentnímListům.cz Škromach.
Přímou volbou zvolený prezident může uplatňovat všechny pravomoci - i o to může jít
A co si myslí o možné kandidatuře Tomia Okamury a reakcích ze strany politků na tyto snahy mediální analytik Petr Žantovský? „Rozhodně bych v tom neviděl žádný generační" střet. Je v tom podle mého názoru vcelku prostá úvaha: když se zákonodárci zbaví pravomoci volit hlavu státu, může dojít k tomu, že bude v přímé volbě zvolena osoba, která bude uplatňovat velmi autoritativně i ty malé pravomoci, které jí ústava dává. To znamená, že se může postavit mnohem víc do opozice vůči vládě i parlamentu, než to kdy činil Václav Havel nebo současný prezident Václav Klaus.Taková osoba pak je tak zvaně "neřiditelná". Zejména když to bude někdo jako Jan Švejnar - taková osoba je názorově a ideově nečitelná, nikdo neví, kdo za ní stojí nebo může v budoucnu stát, a to i z pozic nikoli přímo politických, ale třeba ekonomických,“ odpověděl ParlamentnímListům.cz Žantovský. A dodal, že nesmíme zapomínat ani na to, že přímá volba je velice drahá. Jak pro stát, tak i pro kandidáty.
„Je tedy jasné, že uchazeči o ten post budou muset mít velice silné finanční zázemí, a tím i své závazky v případě zvolení. To všechno může hrát roli v rozhodování, a nejen u sociálních demokratů. Ti si mimochodem právě užívají svou senátní převahu a roli rozhodující síly. Jen myslím, že si s ní moc nevědí rady, ale to je na jinou úvahu,“ uzavřel svůj pohled Žantovský.
Volba prezidenta bude už za rok. Jakou formou se uskuteční, se rozhodne zřejmě již brzy. Jisté je, že již v červenci 2011 Okamura ParlamentnímListům.cz o tom, jak by měla vypadat příští hlava státu řekl svoji jasnou vizi.
"To by tedy měl být člověk, který tu s námi každý den šlape chodník. Každý den se vyjadřuje k tématům, každý den lidem říká své názory...každý den se lidi mohou s jeho názory konfrontovat, jestli s nimi souhlasí...nebo ne.. ten by měl být prezidentem. Kdo umí jít s kůží na trh," řekl tehdy Okamura.
Mediálně velmi zajímavý příběh jak z pohádky - stejně jako u Havla
Poněkud paradoxní na tom je, že právě on by tuto představu naplňoval. A to dokonce v roce, kdy by volba prezidenta proběhla - i věkově. I na to jako první v minulosti ParlamentníListy.cz upozornily.
To, zda tedy Okamuru čeká zářná politická budoucnost, zatím záleží na celé řadě okolností i jeho samotném. Pravdou však je, že by jeho příběh upoutal zřejmě většinu i mezinárodních médií. I když by v jeho případě nešlo o spojení s pádem systému, podobně jako u Václava Havla, by šlo téměř o pohádkový vzestup, kdy by se z původního prodavače popcornu a popeláře v Japonsku, stala hlava státu.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová
