Prezident republiky ve svém novoročním projevu hovořil o příkopu, který existuje mezi vládou a opozicí a jeho slova se neustále potvrzují. Jím vyhlášená amnestie, která je chytře a užitečně nastavena, je nám opozičními politiky a tiskem prezentována téměř jako velezrada.
Je jasné, že mezi 7 000 propuštěnými se určitě najde několik desítek případů, které by nemusely být amnestovány, ale něco takového nelze nikdy vyloučit. I ten sebelepší zákon, i to sebelepší nařízení užitečné pro společnost, může nějakému jednotlivci ublížit. Svět není černobílý a veškerá plošná nařízení mají svá slabá místa a s tím inteligentní společnost samozřejmě počítá.
Prezidentův projev ZDE
Strach, který opozice a jí sloužící média pociťují z návratu Václava Klause do možného politického života se úměrně s blízkostí k tomuto kroku, mění v hysterii.
Klausův novoroční projev byl nejsilnějším projevem, který kdy u nás prezident měl. Samozřejmě nemohu zapomenout na řeč Václava Havla na Nový rok 1990, ale to byla doba mohutných změn, absolutní euforie a velké radosti.
Klausův poslední projev, který přichází v době, kdy situace ve světě i ve státě je prosta optimismu, přesto patří k vrcholným analýzám (samozřejmě úměrně k rozsahu) současného stavu. Výčitky typu, že v projevu chybí jasné návody jak situaci řešit, jsou směšné. Není jasných návodů. Nepřijdou zázračné změny.
Klausova výzva k obrodě našich vlastních životů má hluboký smysl. Současný jihokorejský myslitel Ahae říká, že člověk je odpovědný především za své bezprostřední okolí. To považuji za velmi moudré. Těžko ovlivníme krizi v Americe, tání či mrznutí ledovců na pólech či mýcení brazilských pralesů, ale ovlivněním svého vlastního života a toho, čeho se můžeme přímo dotknout, pomůžeme vybudovat kvalitní životní prostředí kolem sebe a právě tím, jak říkal Jan Patočka, ovlivnit celý svět, poněvadž „každý náš čin má odezvu všude“. Prací na sobě a na svém vlastním životě uděláme pro svět nejvíc.
Projekty světového sociálního inženýrství, prázdná ekohesla a křiklavé demonstrace nic změnit nemohou, a když, tak jen k horšímu. Na to všechno Václav Klaus ve svém novoročním projevu upozornil. Je třeba jen ho číst pozorně, s úctou a pokorou, poněvadž bez vzájemné úcty a pokory k životu nelze vyřešit žádný společenský problém.
Dnes je zvykem říkat, že v demokracii má každý svá, téměř nekonečná práva, že hulváctví a sprostota k demokracii patří. Protestuji! Bez výše zmíněné úcty a pokory, a z toho vyplývající slušnosti, žádná demokracie neexistuje. A společnost, která se mění v žumpu, je nejvíc náchylná k tomu, aby se změnila v diktaturu, poněvadž ztrácí obranné mechanizmy.
Milan Knížák
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav
