Princip oprávněného očekávání a předvídatelnosti práva jsou součástí tzv. „právní jistoty“, tedy základem právního státu. Jelikož jdou daně založeny na právu, logicky by člověk očekával, že i jejich druh, počet a výše budou předvídatelné. Pokud by tomu tak v oblasti práva a daní nebylo, pak by právní stát neměl základy, na kterých by stavěl.
O předvídatelnosti práva si při jeho změnách z roku na rok můžeme nechat jen zdát a bylo toho napsáno už mnoho. Lidmi zvolení politici jeden rok na základě jimi schváleného práva podporují našimi penězi různorodé ismy, aby je za rok dostihly důsledky chybných rozhodnutí, za která nikdo z nich nenese osobní odpovědnost, neboť jde o rozhodnutí politická a u těch v současné podobě demokracie je osobní odpovědnost zapovězena. Druhý rok přijdou na to, že předchozí na právu založené opatření nepřineslo kýžený efekt, a tak ho změní. Díky této u nás již téměř programové nepředvídatelnosti a nejistotě následují arbitráže, ve kterých jsme co do počtu na hlavu na prvním místě na světě.
Nejinak je to v oblasti daní. Snažíte se plánovat, s něčím počítáte, založíte na tom firemní vizi nebo i soukromé plány v rodině na nějaké období, a pak přijde politik, který úpadkem hospodářství, za které v drtivé většině může právě tím, že se do něj plete svými předchozími politickými rozhodnutími, zdůvodní změnu pravidel. Zavede nové daně, zvedne stávající, nebo změní podmínky jejich výpočtu. Úplně stejné je to také v oblasti dotací. S velkou pompou z našich peněz poskytnou politici vybraným skupinám například dotace na kotle na určitý druh paliva, aby si ho pořídil co největší počet domácností. V době, kdy ještě zdaleka nemohou být zpět náklady státu na takovou akci, změní druh podporovaných kotlů na jiný. Jako přes kopírák je to v oblasti energetiky. Politicky naplánované úspory jsou v pytli a nové náklady před námi.
Máme ve volbách svobodu při vhození hlasovacích lístků do urny. A máme rovné volební právo, které garantuje, že hlas člověka, zaměstnávajícího tisíc lidí a platícího daně, má stejnou váhu, jako hlas recidivujícího zloděje. Na tomto základu je postavena současná podoba demokracie. Jde o nejdražší možné provedení demokracie, na jehož konci je fakticky jen pro některé připraveno „… a odsuzují se k trestu nepředvídatelných daní a práva,“ protože drtivá většina hlasujících si ve volbách na žádné plánování nehraje. Té v případě rovného volebního práva totiž bohatě stačí, že to ta zbývající stále se zmenšující skupina lidí, která se plánovat snaží a předvídatelnost práva i daní by tak potřebovala, zaplatí.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: František Matějka
