Vážený pane ministře,

obracím se k Vám otevřeným dopisem, jelikož všechny moje pokusy zkontaktovat se s Vámi byly marné.

Před devíti měsíci mne přijal Váš náměstek p. Jaroslav Hruška. Ujistil mne v tom, že věc 6adatele o ayzl p. Aliho Atsaeva, kvůli které jsem ho oslovil, bude pod jeho kontrolou.

Ali Atsaev sdílí osud mnoha tisíců svých krajanů, které národní tragédie čečenského národa, především barbarská invaze doprovázená genocidou, donutila utéct za hranice své země. Bohužel, daleko ne všichni tito psanci mohou žít klidně a bezpečně dokonce i v demokratických zemích, které je přijaly. Stejná nelítostná ruka, která sela smrt a ničila jejich vlast, se za nimi natahuje i za hranice. „Nevyšetřené“ či spíše „anonymní“ vraždy nepohodlných ruským orgánům osob nezávisle od místa, kde se nacházejí, se staly už všední skutečností. Celými roky pokračuje lov na ty, kteří se zbraní v ruce bránili svou zemi v době dvou rusko-čečenských válek. Pod hlavičkou amnestií, takového nepodařeného klaunského „odpuštění“ bývalým bojovníkům, je žádají vydat „k upotřebení“ ruské justici na základě obvinění vymlácených při mučení, nejčastěji  bez jakýchkoliv  důkazů. Případ Aliho Atsaeva spadá pod poslední kategorii.

Před několika dny, když jsem se dozvěděl, že rozhodnutí v jeho věci - tzn. jeho osud – stále visí ve stavu beztíže (už prakticky několik let), a že jeho matka se nachází v kritickém stavu a chtěla by ho naposledy vidět, jsem vyletěl do Prahy, abych se pokusil o setkání s Vámi.