V poslední době v rámci tématu Ukrajiny způsobily rozdílné ohlasy dva rozhovory. Jednak reportáž časopisu Time, která popisuje, jak Volodymyr Zelenskyj věří v ukrajinské vítězství „jako nikdo jiný“. A pak také interview s náčelníkem generálního štábu Valerijem Zálužným, který přiznal, že válka je v patové situaci.
V magazínu Time byl zmíněn Andrij Jermak, šéf prezidentovy kanceláře, u kterého šéfredaktor MF Dnes Jaroslav Plesl spekuluje, že se jedná o přípravu na svržení Zelenského a že Jermak je spojka jak s východem, tak západem.
Jermak podle dnešního článku webu Politico vyzývá světové lídry, aby zůstali Ukrajině věrní, i přes další závazky plynoucí z války Izraele a Hamásu. Jermak se také ostře vyhradil proti tomu, co minulý týden v rozhovoru s ruskými vtipálky nechtěně prozradila italská premiérka Meloniová. Totiž že řada lídrů je z války na Ukrajině unavená. A že „všichni vědí, že potřebujeme najít způsob, jak se z toho dostat“.
„I když existují lidé, kteří tuto únavu pociťují, určitě se nechtějí zítra probudit ve světě, kde bude méně svobody a méně bezpečí a následky budou trvat desítky let,“ vzkázal Jermak a dodal, že by si Meloniová měla oprášit svou znalost historie. „Kdyby se Británie v roce 1939 cítila unavená Polskem nebo kdyby se USA cítily unavené Británií, existovalo by dnes Polsko, Británie nebo Evropa v dnešní podobě? Únavu jsme si nemohli dovolit ani tehdy, ani dnes. To se bude určitě opakovat, pokud tito lidé s ‚únavou‘ přestanou podporovat Ukrajinu,“ varoval Jermak. Dodejme ovšem, že mladá Meloniová byla členkou strany, která Mussoliniho omlouvala.
Jermak také vyvracel, že by se Ukrajina smířila se zmrazením konfliktu. Únava by se prý vymstila jak západu, tak Ukrajině. Vyloučil, že by podpora Ukrajiny klesla kvůli podpoře Izraeli. Přiznal nicméně, že s dodávkami munice – nicméně to je prý ve válce normální – že stále něco dochází. Proto chce ve spolupráci se západními spojenci posílit domácí výrobu. Vyloučil, že by se zbraně dodané na Ukrajinu mohly dostat do rukou Hamásu, označil to za smyšlenou ruskou propagandu.
Naopak chce Jermak prezentovat Ukrajinu jako zemi přátelskou k Izraeli. Sepsal komentář, podle něhož je Rusko a Írán součástí osy zla a tragédie Ukrajiny a Izraele jsou si podobné a není to náhoda. Poděkoval nicméně také Kataru za to, že vyjednal vydání čtyř ukrajinských dětí, které byly přemístěny do Ruska z Ruskem obsazených teritorií.
Fotogalerie: - Na podporu Palestiny
Řešil se také vstup Ukrajiny do EU. Bude záležet na „vysvědčení“, které kandidátské země dostanou tuto středu. Jermak prohlásil, že návštěva předsedkyně EK Ursuly von der Leyenové je dobré znamení pro ukrajinské ambice v této oblasti. „Ano, to je to, co čekáme, protože pro to děláme všechno, aby se to stalo,“ uvedl. Dle Politico von der Leynová silně naznačila, že by členské země měly zahájit jednání o vstupu Ukrajiny. Téma se bude řešit na prosincovém summitu EU.
Nicméně, předchůdce současné předsedkyně Jean-Claude Juncker prohlásil, že Ukrajina je „zkorumpovaná na všech úrovních společnosti“, a proto by neměla patřit do EU. Jermak reagoval naštvaně, že Juncker na Ukrajině dlouho nebyl, takže něco takového nemůže šmahem tvrdit. A žádal ho, zda může jmenovat příklad jiné země, která za války udělala takové reformy.
Podle Jasona Willicka z deníku Washington Post by si podporovatelé Ukrajiny, zejména ti američtí, měli rozmyslet svou teorii vítězství Ukrajiny. Odkazuje se právě na Zálužného přiznání, že válka je v patové situaci. A také na slova bývalého náčelníka generálního štábu Milleyho, že Ukrajina posílená ústupem Ruska u Charkova a Chersonu měla začít vyjednávat. Řekl tehdy, že situace se podobá první světové válce a že řešení války není na bojišti.
„Je docela dobře možné, že jednání byla v té chvíli nemožná – že Rusové by odmítli jakékoli rozhovory a že Ukrajince by nebylo možné odradit od rozhodného útoku na znovudobytí dalších okupovaných území. Ale přinejmenším na veřejnosti se o to Bidenova administrativa nesnažila. Poté, co byla Milleyho prohlášení rázně odmítnuta, se Bílý dům zavázal, že bude podporovat ukrajinskou protiofenzivu tak dlouho, jak bude třeba,“ uvažuje Willick.
A připomíná, že USA nejednaly vždy rozhodně. Zálužnyj jim vytkl, že dalekonosné střely byly potřeba minulý rok, ale dorazily až letos. A nezáleží na tom, jestli za to může byrokracie nebo Bidenova opatrnost, výsledek je stejný, Ukrajina je na tom hůř, než byla minulý listopad, docházejí zbraně i lidé. Nemluvě o rozporu, zda by se Ukrajině měla poskytovat pomoc dále, který se vyostřil.
Republikáni, kteří nechtějí hlasovat pro další pomoc Ukrajině, jsou mezi americkou elitou zatracováni. Jednou jako fanoušci Putina, podruhé jako izolacionisté, kteří nerozumí historickému poslání USA. Podle Willicka sice do těchto kategorií někteří spadají, ale ti ostatní mají validní připomínky k tomu, jakou vlastně volí USA strategii, tedy jaký má být výsledek a kritéria pro něj.
Kdo ve vás vzbuzuje větší úctu?Anketa
Ukrajinská protiofenziva měla podporu Ukrajiny posílit tím, že dokáže, že Ukrajinci jsou schopní dobýt zpět své území. Nyní dle Willicka je potřeba stavět situaci opačně. Ukrajina potřebuje pomoci, protože nedokáže dobýt své území a bez podpory hrozí porážka. Míní, že okno pro diplomatické uzavření konfliktu ve prospěch Ukrajiny už se uzavřelo, protože Rusko nyní vidí patovou situaci, ve které má převahu v živé síle. „Ukrajina teď musí vydržet déle než Rusko, Putin není nesmrtelný a předání moci může být složité,“ míní Willick.
USA by prý nikdy neměly uznat dobyté území. Ale měly by se připravit, že místo snů o vítězství se budou muset smířit s patem. Poukazuje, že v první světové vstup USA do války rozetnul patovou situaci, ale nyní není žádná vůle vstoupit do války s Ruskem a i když by ruské vítězství na Ukrajině bylo ranou pro americké zájmy, riskovat kvůli němu jadernou válku se nevyplatí.
„Ambice zahraničně-politického establishmentu na poražené Rusko v kontrastu s bojovým nasazením, které se místo toho rozvinulo na zemi, odrážejí klasickou strategickou neschopnost. Pokud by vláda formulovala dosažitelný konečný výsledek a plán, jak ho dosáhnout, odpor Kongresu vůči pomoci Ukrajině by mohl přestat růst.
Většina členů Kongresu považuje Rusko za protivníka Ameriky a chápe význam nezávislé Ukrajiny. Mělo by být možné shromáždit kongresovou většinu kolem této společné vize. Ale s tím, jak se protiofenziva chýlí ke konci, budou muset příznivci Ukrajiny přehodnotit svůj politický přístup. Už nebude fungovat pouhé zesměšňování nebo povyšování se nad skeptiky. Problémem nejsou oni, ale strategie,“ soudí Willick.
Fotogalerie: - Společně pro Izrael
Ještě zajímavější jsou ale ohlasy na slova Zelenského z Ruska. Podle zakladatele a editora projektu VatFor Sergeje Poletajeva, který se zabývá vojenskou analýzou, si teď musí Rusko Zelenského chránit. Design titulku je podle něho jasný, Zelenskyj je prý „Nikdo“, i když další slova v titulku mají jiný význam. „Objasnilo to všechno: My, Rusové, si musíme střežit Zelenského jako oko v hlavě, protože nikdo jiný nevnáší do vojenského úsilí Ukrajiny takový chaos a do vztahů Ukrajiny se západem takové rozpory,“ uvádí Poletajev.
A zmiňuje, jak se Zelenskyj považuje až za spasitele, jak nařídil bránit Bachmut, čímž „vypálil“ rezervy nutné pro letní ofenzivu. A je to prý také on, kdo stále chce, aby ofenziva na jihu pokračovala a prohlubuje tak rozkol s vojenským velením. A dokud bude prezdientem, nikdo si nedovolí navrhnout jednat s Ruskem. To vše na pozadí obřích krádeží.
„Ten článek v Timu je ortel. Americké elity si uvědomily, že dokud bude Zelenskyj u moci, bude západní podpora buď spálena kvůli ambicím jednoho muže, nebo prostě rozkradena,“ soudí s tím, že Washington se potřebuje rádoby Napoleona zbavit. Otázka je jak. Poletajev míní, že to bude přes volby, protože se opět vzmáhají staré osobnosti jako Porošenko nebo Tymošenková. A samozřejmě bývalý poradce prezidenta, Alexij Arestovič, který začíná o ukrajinské situaci „mluvit pravdu“.
Jenže Zelenskyj nechce pořádat volby a ani lidé si je prý nepřejí, dle průzkumů by 60 až 80 % chtělo, aby se pořádaly až po skončení bojů. „Veřejné mínění by mohlo být ignorováno, ale pokud Zelenskyj půjde k volbám, vyhraje je: Mezi Ukrajinci je stále nejoblíbenějším politikem (76 % podpory, vyšší hodnocení má pouze armáda). Zelenskyj je populárnější než všichni ostatní možní kandidáti dohromady. Může za to dvouleté válcování vojenskou propagandou a informační bublina, která uvěznila ukrajinskou společnost, jíž byl vymyt mozek, aby uvěřila, že země vítězí,“ soudí Poletajev.
A dodává, že Zelenskyj s šedou eminencí Jermakem eliminovali opozici organizovanou oligarchy, kteří zakládali strany a vytvářeli prezidentské kandidáty. Zelenskyj a Jermak prý soustředili moc na Ukrajině nevídaným způsobem a nyní se všechno povoluje v Kyjevě. Regionální privilegia byla zlikvidována.
„To vše znamená, že USA nebudou schopny rychle vytvořit politický projekt, který by Zelenského nahradil: Paradoxně od začátku rusko-ukrajinského konfliktu se jejich kontrola nad vnitřními ukrajinskými procesy snížila a nyní se omezuje na kontrolu Zelenského, kterého, jak se zdá, nelze kontrolovat. Ve skutečnosti je nekontrolovatelný.
Zbývají dvě možnosti: Buď Zelenského přesvědčit, aby odešel po dobrém, a to tak, že se ukáže na Washingtonem vybraného nástupce, nebo ho prostě zabít. Mrtvý hrdina je lepší než živý psychopat. To vše je samozřejmě ku prospěchu věci; čím déle bude Zelenskij u moci, tím déle bude Ukrajina bojovat, čímž se přiblíží její kolaps. Proto bychom se měli o Zelenského postarat a chránit ho, jak nejlépe umíme,“ míní Poletajev.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Karel Šebesta
Bronto
