O multipolárním světě, tedy světě, ve kterém bude více než jedna mocnost, pak píše Stephen M. Walt, sloupkař magazínu Foreign Policy, mimo jiné také učitel na Harvardu. Podle něho se USA takového světa obávají příliš. Poukazuje na to, že návrat multipolárního světa chtějí lídři Ruska i Číny, ale také například lídři nastupujících mocností, tedy Indie a Brazílie. Dokonce i někteří spojenci USA by dle Walta takový svět uvítali. Volání po něm se ozývá například od vysloužilých evropských politiků, o „autonomii“ hovoří třeba prezident Macron.
Ale USA podle Walta na něco takového přistoupit nechtějí. Už v roce 1991 za George Bushe staršího vznikl dokument, podle kterého mají USA bránit vzniku rovnocenné konkurence kdekoliv na světě. A americkou převahu pak považovaly za nutnou i další koncepce, ať už republikánské či demokratické. I když v nich byl návrat soupeření mocností uznán. Někteří akademici pak americkou nadvládu považují dokonce za nutnou pro „budoucnost svobody“ a prospěšnou pro USA i svět. K těm se dříve řadil i sám Walt, který tvrdil, že převahu si musí USA udržet co nejdéle.
Bidenova vláda podle něho už uznává, že se soupeření mocností vrátilo. Ale stále se zdá, že nostalgicky vzpomíná na krátkou dobu, kdy USA neměly konkurenci. „Z toho pramení nadšené ujišťování o americkém vedení, touha uštědřit Rusku vojenskou porážku, která by ho měla učinit tak slabým, aby už nemohlo v budoucnu dělat problémy a pokusy zmařit nástup Číny tím, že jí bude upřen přístup k důležitým technologiím, zatímco americký polovodičový průmysl bude dotován,“ usuzuje Stephen Walt.
Fotogalerie: - Výročí vybombardování divadla
A dodává, že i kdyby tyto pokusy uspěly, tak obnovit svět, ve kterém bude velmoc jen jedna, se zřejmě nepodaří. Buď bude svět bipolární a soupeření bude mezi USA a Čínou, nebo budou USA „první mezi nerovnými“. Jak by pak svět vypadal se akademici neshodnou. Pro některé, např. již zesnulého Hanse Morgenthaua, je multipolární svět méně náchylný k válce, protože se aliance mohou měnit. Naopak realisté jako John Mearsheimer si myslí, že bipolární model je stabilnější, protože je v něm menší riziko omylu a mocnosti by byly proti pokusům o změnu statu quo.
Podle Walta nemusí být multipolární svět pro USA špatný, pokud přehodnotí svou politiku a cíle. Připomíná zejména, jak USA nesvědčilo, že byly jediná velmoc. A hlavně jak to „nesvědčilo“ těm, na které USA upřely svou pozornost. „Unipolární éra zahrnuje útoky z 11. září, dvě drahé a nakonec neúspěšné války v Iráku a Afghánistánu, pár neprozřetelných změn režimů, které vyústily v rozvrácené státy, finanční krizi, která těžce poznamenala domácí politické prostředí, a nástup čím dál ambicióznější Číny, k jejímuž vzestupu částečně pomohly USA svými činy,“ vyjmenovává. A konstatuje, že se USA nepoučily, když stále naslouchají „géniům“, kteří konec nadlvády USA uspíšili.
S příchodem multipolárního světa se dle Walta k sobě budou mocnosti v Eurasii chovat podezřívavě. A to umožní USA si spojence vybírat tak, jako to činily během druhé světové války i po ní. „Schopnost si vybrat ty správné spojence je tajná ingredience minulých úspěchů USA v zahraniční politice,“ připomíná. Pro středně velké mocnosti v Evropě a Asii jsou prý USA ideální. Silné, ale zároveň pro ně nejsou hrozbou, protože jsou vzdálené. A v multipolárním světě se také státy budou více starat o svou bezpečnost, takže se USA uvolní zátěž. Walt to dokazuje na zbrojení Indie a Japonska, ale varuje, že závody ve zbrojení mohou mít i negativní důsledky. Nicméně sám dodává, že USA zrovna neexcelovaly při udržování pořádku na Blízkém východě, v Evropě nebo i v Asii. Takže se ptá, zda místní mocnosti budou horší a i kdyby, zda to USA bude muset vadit.
Fotogalerie: - O Číně a Rusku v knihovně VH
I s vadami prý bude multipolární svět lepší, protože snažit se udržet ten unipolární by bylo příliš drahé a hlavně odsouzené k neúspěchu. „Rusko může nakonec na Ukrajině utrpět rozhodnou porážku (i když to není vůbec jisté), ale jeho velikost, jaderný arzenál a bohaté přírodní zdroje ho tak jako tak udrží mezi velkými světovými mocnostmi, bez ohledu na to, jak dopadne válka. Překážky ve vývozu a interní problémy mohou zpomalit vzestup Číny a její moc se dostane na vrchol v příštím desetiletí, ale zůstane velkým hráčem a její vojenské schopnosti jen porostou,“ předpovídá Walt a mluví také o Japonsku a Indii. Američané by se podle něho neměli snažit přetočit hodiny nazpátek, ale připravit se na multipolární budoucnost.
Očekává, že v ní se USA vrátí k diplomacii, místo politiky tvrdé ruky a tvrdých požadavků, na které si politici v této éře zvykli. A jejíž výsledky jsou zcela evidentní. V multipolárním světě naopak musí mocnosti věnovat pozornost tomu, co chtějí ostatní. Jak Walt sám upozorňuje, nebude se jednat jen o samá pozitiva. V Eurasii by dokonce mohlo dojít k válce. A více států se také může snažit získat jaderné zbraně. Nicméně pro Washington by to mělo být výhodné, protože bude moci štvát mocnosti proti sobě a více partnerů bude samo zodpovědných za svou bezpečnost. Akorát si Washington bude muset vzpomenout, jak se to dělá.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: kas
Kimjan
