„Problémy máme stejné jako v celé zemi – politici a oligarchové, pro které zákony bohužel neplatí,“ posteskne si na setkání čerstvý opoziční liberální zastupitel z okrsku Svetlanovskaja v Petrohradu Jurij Mazurik. Dozvídáme se, že je podporovatelem a obdivovatelem Navalného, který se jednoznačně vyhraňuje proti současnému vedení země.
Miliony rublů, miliony dolarů
„Jsem rád, že nás jako nezávislé kandidáty nechali zaregistrovat. Řada z nás se dostala do různých výborů. V našem obvodu bylo 21 kandidátů a prošli jen tři, takže teprve začínáme pracovat. Rádi bychom řešili školství, bezpečnost a samozřejmě výsledků zatím není mnoho. Byli jsme zvoleni v září, a než se všechno dostalo do obvyklých struktur a sedlo si, uběhlo několik měsíců,“ konstatuje Mazurik. „Město rozdává 900 milionů rublů do šesti okrsků, což je pro každého zhruba čtvrt milionu dolarů. Region, který napíše nejvíce realistických plánů, dostane navíc ještě něco. A to jsme my, kteří k tomu dostali ještě 15 milionů dolarů,“ říká pyšně odhadem pětatřicetiletý zastupitel.
LGBT alfou a omegou?
A jak jsme my, středoevropští (a nemluvě o západoevropských) novináři zpitomělí „tématy doby“, jedna z prvních otázek směřuje na problematiku LGBT. „V naší společnosti není příliš tolerance k LGBT. Vzdělanější lidé jsou k této komunitě smířlivější, je to prostě jako u vás. Jsou sympatizanti, ale jsou také ti, kteří by je nejraději vytěsnili,“ konstatuje zastupitel. „Já to vidím jako v přírodě. Vždy je to nějaké malé procento – šest osm procent – kočky, psi, sloni, lidé. Vždy je tam určitý počet několika procent,“ vysvětluje. „U nás je pohled zostřený tvrdou historií, a že se nyní dostává na povrch, je někomu proti srsti, ale vše se dává dohromady. To ale není náš hlavní problém. Podívejte, jsme nejbohatší zemí na světě, protože bohatství, které máme, nemá nikdo,“ pochlubí se Mazurik.
Psali jsme:
Protislužby nejsou korupce?
„Máme všechno – zlato, ropu, všechny minerály a prvky, které na světě jsou, vodu, dřevo, prostě máme vše. A protože jsme velmi bohatí, bohužel máme také zbohatlíky, kteří nezbohatli poctivým způsobem. Kdyby byla podobná země, co my, bylo by to myslím také stejné.“ V tom vidí Mazurik jedno z největších nebezpečí a problémů Ruska. „Vy jste například byli pozváni na setkání s veterány, což dělala jedna organizace v jedné restauraci. Tam bylo tak 300 lidí. Restaurace, kterou údajně vlastní jistý Armén, kde dělají podobné akce pro město. Pravidelně se tam pořádá spousta setkání, nu a majitelé zase takzvaně vycházejí vstříc těm funkcionářům, kteří si to objednají. Nu a to je klasický příklad korupce. Něco za něco. Dovedete si představit, že by bylo něco podobného v Praze a vy jako zástupci tisku jste tam nemohli být vpuštěni, byť to byla oficiální akce? Aby se nevidělo, co se tam děje, jaké jsou skutečné náklady na občerstvení, protože odlišně se to pak vyúčtuje zadavateli,“ ukazuje na velký nešvar současného Ruska zastupitel. Napadá mě v tom český příměr „ruka ruku myje“. Takže to známe také a víc než dokonale…
„Prostě to je třeba změnit. Naše skupina nezávislých zastupitelů chce toto odkrývat. Například nedávno byla situace v jednom úřadu o rozpočtu zhruba 2,5 milionu dolarů. Organizovali tam akce, které navýšily rozpočet o půl milionu dolarů. Udělaly se smlouvy na neexistující lidi nebo se prostě navýšil budget. Čím větší země a větší přírodní bohatství i lidský potenciál, tím větší korupce.“
Konflikt (nejen) generační
Jen o stůl dál sedící postarší paní slyší náš rozhovor a neudrží se: „Proč pořád hovoříte o tom, co je špatné? O korupci, LGBT? Proč nehovoříte o pěkných věcech? To je otázka LGBT tak důležitá pro život? Já jsem celý život učila na polytechnické střední škole. Zabývejte se, jak pomoci školství a nezabývejte se takovými věcmi, které mne jako věřícího člověka velmi urážejí. Zabývejte se korupcí opravdu konkrétně a nedělejte nám tady před hosty ostudu!“ Zpražila dáma zastupitele a okolí ji souhlasně přitakávalo.
„Já jsem ale zastupitel, i váš, a mohu mluvit, co chci!“ nedal se Mazurik.
„Ano, ale jedny z prvních otázek byly na LGBT. To je hlavní pro náš život?“ rozohnila se ještě více učitelka.
„Oni se ptají jen na věci, které je zajímají,“ odpověděl jí zastupitel a k nám pronesl: „Tady vidíte, jaký je rozdíl mezi generacemi.“
„Starejte se o to, aby nám bylo opravdu lépe!“ sekla jej pohledem občanka města na Něvě. „Komunální politici si o sobě myslí, že jsou nedotknutelní. To už bylo za cara a je to pořád,“ zamrmlala si už tak spíše pro sebe dáma, snažíc se odsednout, i když v restauraci nebylo příliš volného místa.
„Veteránům jsme zajistili dárek, bylo jich tak kolem 500, a ten, kdo měl statut účastníka Velké vlastenecké války nebo blokády Leningradu, dostal od naší radnice dárek v hodnotě zhruba 60 dolarů,“ uvedl zvýšeným hlasem zastupitel, což znamenalo, že tato informace není určena jen nám a potažmo našim diktafonům, ale i ozývající se postarší „opozici opozice“.
Psali jsme:
Turistika a Unie
„Všechna města se předhánějí v turistickém ruchu,“ přešel na jiné téma zastupitel Mazurik. „My jsme nádherné město a máme ve statistice deset milionů návštěvníků. To by pro někoho bylo jistě pěkné číslo, ale v této statistice jsou započítány školní skupiny, zájezdy, a to i ze sousedních měst. Takže je třeba poměřit, odkud turisté přijdou. Když se budeme zaměřovat na zahraničí, dostaneme sem ještě více lidí. Vždyť tu máme takové památky, muzea, takže navýšení o pět milionů by nebylo nijak velké. V Paříži je 70 milionů návštěvníků. Praha má 20 milionů a proti nám je to městečko! A má dvojnásobek turistů. To je tedy velmi potřebný úkol,“ vidí svůj úkol zastupitel.
Směrem k Bruselu si pak posteskl: „Nevíme, jaká jsou nařízení a informace z EU, a to je škoda, protože bychom, i když pochopitelně nejsme členy, měli reagovat. Anebo alespoň měli vědět – vždyť jste naši sousedé!“
A k různým pohledům na minulost. „Historii přece nejde přepisovat! Historii můžete zkoumat, interpretovat dokumenty, ale nevytrhávat je z celkového kontextu. Jsou velké možnosti internetu, kde je možné komentovat a vyvracet tyto názory, argumentovat, ukazovat dokumenty. Tyto dokumenty ale musíte mít, ne se jen odkazovat na něco, co bylo někdy někde napsáno. To už samo o sobě je chybné. Pak bude historie odkrytá jen napůl nebo z části. Potřebujeme fakta,“ konstatoval Mazurik, jako by ani nebyl opoziční zastupitel.
Pešák táhne, ale šachista už „bere vše“
„U vás byl rok 1968 a vyprávěli vám, že to bylo normální a že jsme vám pomohli. Byly tam naše tanky, a toho dodnes litujeme. Ale to byla politika, která se řešila zcela jinde než u nás i u vás. Evropa nyní, zdá se, přepisuje dějiny, ale dělá to jen velmi omezená skupina lidí. To nejsou opravdoví Evropané. Pojďme společně číst fakta z archivů. I tady u nás, před Leningradem, byl wehrmacht, byli vojáci, kteří šli na rozkaz. Když dostanete do rukou zbraň a pošlou vás někam, co uděláte? Odmítnete-li, budete zastřelen. To platí o všech stranách fronty i války. Politici dělají vojáky. Vojáci jsou obyčejní lidé, zmanipulovaní svými nadřízenými. Volejme k odpovědnosti ty, kteří to nařídili, velitele, politiky. Ne vojáky, kteří šli, jak jim bylo nejdříve řečeno, pro snadné vítězství, a nakonec našli svou smrt,“ zakončil poměrně pateticky a ne příliš odbojně setkání zastupitel Mazurek.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
