Předseda Senátu Miloš Vystrčil se svou cestou na Tchaj-wan stále slaví úspěch. Alespoň mezi svými stranickými kolegy, byť rozhodně nejen tam. Šéf horní komory v úterý večer zavítal do pražských Běchovic, kde na setkání s občany podpořil senátního kandidáta Eduarda Stehlíka a současně pohovořil o tom, jak to s cestou bylo, co jí předcházelo a jak probíhala.
Připomněl, že se záměrem Tchaj-wan navštívit přišel jeho předchůdce ve funkci Jaroslav Kubera, který ale v lednu nečekaně zemřel. Před tím podle Vystrčila čelil mimořádnému tlaku nejen ze strany komunistické Číny, ale i od českých „prodavačů svobody“, kteří na Kuberu zaklekli. Šlo podle něho zejména o prezidenta Zemana, ale i premiéra Babiše a čínského velvyslance.
Poté, co Vystrčil po zesnulém Kuberovi převzal funkci šéfa Senátu, začal se podle svých slov rozhodovat, zda na svého předchůdce naváže a cestu uskuteční. K připravované návštěvě ale prý příliš podkladů nezbylo, protože věci, které cítil, že jsou správné, dělal především intuitivně.
Než se podle svých slov sám rozhodl, všechno důkladně zvažoval a rozmýšlel. „Vždycky než člověk učiní nějaké rozhodnutí, poradí se s lidmi, kterých si váží nebo o kterých si myslí, že mají srdce na pravém místě. Mezi lidmi, se kterými jsem o tom mluvil, byl Petr Pithart, Mirka Němcová, Přemek Sobotka a samozřejmě Petr Fiala,“ uvedl Vystrčil a později prozradil i další jména lidí, s nimiž o své chystané cestě mluvil. Patří mezi ně sinoložka Olga Lomová nebo bývalý zpravodaj ČT v Číně Tomáš Etzler. Ocenil též, že ho podpořila většina členů horní komory, kdy během hlasování pro cestu na Tchaj-wan zvedlo ruku 50 z 52 přítomných senátorů.
Vzhledem k situaci, jaká zde kolem rozmýšlené cesty panovala, neměl dle svých slov Miloš Vystrčil na výběr a na Tchaj-wan jet musel. „Řekl jsem si: Vystrčile, ty jsi ten borec, co před rokem 1989 chodil učit na gymnázium v Telči a držel hubu a krok. Když ti řekli, abys šel tam a tam, abys neměl problémy, šel jsi tam a tam. Neměl jsi rád komunisty, byl jsi naštvaný, že není svoboda, ale nic moc jsi s tím neudělal. Pak přišel Havel a studenti a naštěstí svobodu vybojovali. Pak sis pro sebe slíbil, že kdyby přišlo něco, co svobodu a demokracii ohrozí, už nebudeš držet hubu a krok,“ popisoval předseda Senátu, že už v životě nehodlá uhýbat ze svých principů.
Pak byl postaven před rozhodnutí, zda na Tchaj-wan jet nebo nejet. „Stálo to přede mnou a řekl jsem si: Máš dvě možnosti, buď každé ráno vstaneš a plivneš si do ksichtu, anebo pojedeš, protože je to jediná věc, která znamená, že neztratíme svébytnost, páteř a budeme stále lidmi, kteří chtějí držet základní hodnoty, na kterých stojíme,“ doplnil.
Fotogalerie: - Pompeo u Zemana
Tchaj-wanská cesta podle něho měla tři základní důvody. „První byl, že jde o technologicky velmi vyspělou zemi, která s námi chce obchodovat a přenést sem část výroby a spolupracovat s námi na poli vědy, výzkumu a inovací a jsou ochotni to dělat na základě rovnocenného partnerství a výhodnosti, a protože jsou demokratickou zemí, kde co se řekne, to platí. Druhý důvod byl ten, že pokud nechceme všichni zase ohnout hřbet, musíme jet, když nám někdo z venku říká, co máme a nemáme dělat. Třetí věc vychází z naší zahraniční politiky, tj. že pro nás je zásadní obhajoba lidské důstojnosti a úcty k člověku, ať je to kdekoli,“ vysvětloval.
Skutečnost, že v důsledku cesty a jejího průběhu prezident Miloš Zeman řekl, že už šéfa Senátu nebude zvát na porady nejvyšších ústavních činitelů, vypovídá prý spíše o Zemanovi. „Nestaví se k tomu racionálně, protože mě vyloučil z nějakého spolku nejvyšších ústavních činitelů, jehož úkolem je koordinovat zahraniční politiku. Pan prezident se zahraniční politiku rozhodl koordinovat tak, že toho, kdo má jiný názor, z koordinace vyloučil. Vážně logické. Pokud teď bude mluvit jen s lidmi, co mají stejný názor jako on, nebude už co koordinovat.“
Z publika přišel během debaty dotaz směřující k Číně. Konkrétně občan mluvil o tom, že když tchajwanskou cestu obhajoval Jaroslav Kubera, říkal, že proti Čínské lidové republice nic nemá a klidně by z Tchaj-wanu hned jel do Pekingu. „Vy už to nestihnete, ale kdyby náhodou taková možnost přišla, jel byste tam?“ zajímalo muže z publika. „Pokud by přišlo pozvání, což je docela absurdní, vzhledem k tomu, co o mně čínská ambasáda říká, záleží na tom, jak bychom to vyhodnotili. Kdyby to mělo smysl, jel bych. Ale kdyby byly signály, že mě tam chtějí zavřít, samozřejmě bych nikam nejel,“ uzavřel za smíchu publika Miloš Vystrčil své vystoupení o tchajwanské cestě v pražských Běchovicích.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
