Psychiatr Cyril Höschl mluvil na Českém rozhlase mimo jiné o tom, proč někteří lidé truchlí i nad těmi, které vlastně osobně vůbec neznali. Při té příležitosti se dostal i k nedávno zesnulému Karlu Gottovi a vysvětlil, že pro některé lidi odešla vlastně opora nebo legenda, jež „dlouho sloužila jejich duševnímu zdraví“.
Fotogalerie: - Gott v porodnici
„Karel Gott provázel dlouhými životy celé generace Čechů a Slováků v komunismu. A ten komunismus jim svými kantilénami sladkobolně projasňoval. Můžeme se vůči tomu vymezovat, ale tím bychom opustili prosté hodnocení toho, jak to chodí,“ uvedl také pro Český rozhlas Cyril Höschl a dodal. „Lidi prostě měli Gotta rádi, a navíc se s ním mohli ve své většině identifikovat i morálně. 99,9 % tady volilo komunisty a teď potřebují ten svůj stud zatemovat, vytěsnit, popřít. A identifikace s někým, kdo taky nebyl zrovna žádným disidentem, z nás prostě snímá hříchy světa. To je další psychoterapeutický účinek takové vazby,“ řekl mimo jiné Cyril Höschl. A právě na tato jeho slova reagovali pro Parlamentní listy jak umělci, tak i politici.
Tuzexový styl řady tehdejších disidentských špiček
„Cyril Höschl vlastně na první pohled neřekl nic špatného, dokonce Gotta pochválil jako legendu blahodárnou pro dušení zdraví a úplně stejně ocenil i truchlení nad jeho odchodem, které podle něj navíc proběhlo na rozumné úrovni. I jeho výrok, že Gott projasňoval normalizační šeď, koneckonců odpovídá skutečnosti,“ říká spisovatel Bruno Solařík s tím, že Gottovým obdivovatelům by se tím mohl spíš zavděčit než znechutit. „Na druhé straně ale vyjádřil Höschl tu podivnou myšlenku, že Gott prý dnes ‚snímá hříchy‘ občanů nezapojených před převratem do disentu,“ pokračuje Solařík a vysvětluje. „Höschl se tím docela okatě snaží navodit černobílý dojem, že disent byl jenom bílý a normalizace jenom černá, což prostě neodpovídá realitě, uvážíme-li například tuzexový styl řady tehdejších disidentských špiček a srovnáme-li třeba tehdejší a dnešní životní úroveň sociálně slabších vrstev.“
Fotogalerie: - Svíčkové pole smutku
Milionchvilkařský dojem a naštvaná kavárna i antikavárna
„Höschl navíc navozuje milionchvilkařský dojem, jako by snad čeští občané třicet let po převratu opravdu cítili vinu za to, že normalizaci přežili i bez disentu – a často dokonce bez toho, aby tehdy měli tušení o jeho spásné existenci,“ pokračuje Bruno Solařík a dodává. „Ve skutečnosti ale dnes občané naopak nacházejí ve srovnání minulosti a současnosti překvapivě mnoho nezvratných důkazů hospodářského a politického ponížení průmyslově rozvinutého a zemědělsky soběstačného státu na úroveň kolonie. Za tuhle proměnu pak často činí odpovědnými právě mnohé disidenty, jejichž sebestředná naivita k tomuto vývoji vlastně svým způsobem přispěla.“
Fotogalerie: - Mše za Karla Gotta
„Řekl bych, že Höschl se prostě snaží tento sílící trend rétoricky obrátit naruby a zavděčit se touto nevinnou dezinformací tentokrát zase těm, kdo dnes vyznávají Havlův kult,“ míní spisovatel a upozorňuje. „Dopadá to ovšem tak, že kavárna naštvaně vrtí hlavou nad jeho ‚nemístnou‘ vlídností k normalizačnímu slavíkovi, zatímco antikavárna si ťuká na čelo nad jeho průhledným manévrem v oboru psychiatrické politologie. Neutrál by k tomu asi dodal, že kdo se chce zavděčit všem, musí se smířit s tím, že v tu chvíli zrovna našlapuje na hrábě.“
Nemohli se všichni vystěhovat…
Na psychiatrova slova o tom, že tady 99,9 procent volilo komunisty, reaguje herec Ivan Vyskočil. „No, těch 99 procent lidí, kteří tedy ‚souhlasili‘ a museli chodit k volbám, protože se báli o všechno možné, tak se prostě nemohlo vystěhovat z téhle republiky. A myslím si, že mezi těmi 99 procenty možná byl i pan doktor Cyril Höschl, kterého si mimochodem strašně vážím, protože si myslím, že je velice chytrý a velice hezky mluví. Ale tohle se mu tedy opravdu nepovedlo,“ říká Ivan Vyskočil a dodává. „Já jsem Antichartu nepodepsal, ale také jsem nebyl žádný hrdina, který by šel a nechal se zavřít. Prostě jsme ten život tady museli nějak prožít, přizpůsobit se. A on si pan Höschl myslí, že v Americe to lidi nedělají, nebo v Německu, Švýcarsku? Také se přizpůsobují!“
Fotogalerie: - Gott a slzy
Podobně jako Ivan Vyskočil promluvil i hudebník a novinář Pavel Černocký. „V principu lze se slovy pana Höschla souhlasit, ovšem není pravdou, že 99,9 procent lidí volilo komunisty. 99 procent lidí z těch, kteří šli k volbám! To je rozdíl,“ říká Pavel Černocký a s úsměvem dodává, že on se volbám vyhýbal, jak jen to šlo. Vysvětluje také, že podle něj „identifikace“ s Karlem Gottem skutečně nemá s „hříchy světa“ opravdu nic společného.
Hudba lidi může spojovat napříč politickým názorem
„Ano, všichni jsme žili v komunismu, nicméně zjednodušovat život v této době na to, že pokud jsem nebyl aktivní disident a nebojoval jsem proti režimu, tak s ním souhlasím?“ podivuje se hudební producent Aleš Trdla a dodává. „Gottovy písničky byly součástí té doby a provázely celé generace, přičemž zpříjemňovaly ten běžný život nás všech. Myslím, že umění a hudba jako taková je právě tím, co lidi může a má spojovat napříč politickým názorem, náboženstvím či sexuální orientací. A pokud někdo toto uměl naplnit, pak splnil svoje poslání – dělat radost všem. Podobně lékař koná svou profesi ve prospěch všech. A pokud se národ s někým identifikoval tak ohromným a velkolepým způsobem, pak si úctu, respekt a obdiv určitě zaslouží. Hovořit o zakrytí studu a posouvat to do jiné roviny je v tomto případě trochu pošetilé a stupidní.“
Krátce se ke slovům doktora Höschla vyjádřil i hudebník Petr Štěpánek a moderátor Slávek Boura.
„Od člověka jeho formátu bych očekával něco sofistikovanějšího, ne takové zjednodušující tvrzení,“ říká Petr Štěpánek.
„Inu, říkám rozpačitě, jestli panu doktorovi to tak připadá, zřejmě to tak cítil a cítí, ale dle mého posluchači a fanynky Karla Gotta nikdy nespojovali jeho a politiku dohromady, tečka,“ přidává svůj názor i Slávek Boura.
Stručně pak promluvil i herec Michal Gulyáš. „Já už moc nemám, co bych ke Karlu Gottovi řekl, snad jen, že Karel Gott se povedl! Ve všem a pro všechny.“
Psali jsme:
Gott a hodnoty, které současné společnosti chybí
Nejen umělci, ale i osobnosti z politické scény se ke slovům psychiatra Cyrila Höschla vyjádřili.
„Zásadně s tímto velmi zjednodušujícím tvrzením nesouhlasím,“ říká bývalý senátor Jan Veleba a vysvětluje. „Kdyby to tak bylo, tak bych se musel ptát, proč Gotta měli rádi v Německu a v dalších zemích. Karel Gott je prostě mezinárodní fenomén.“
„Hodně lidí, kteří původně nadšeně vítali listopad 1989, je frustrováno z toho vývoje. Hodně lidé je velmi zklamaných. A právě ten Karel Gott zosobňuje ty hodnoty, které současné společnosti chybí. To znamená vlastenectví, pracovitost, láska k lidem, čest, čestnost atd. To všechno Karel Gott v sobě měl,“ říká dál Jan Veleba a opakuje, že hrubě nesouhlasí s tím, že by jakákoliv „identifikace“ s Gottem nějakým způsobem souvisela s disidentem. „To je prostě nesmysl,“ dodává.
Bez ohledu na politické poměry…
Vyjádřil se i bývalý místopředseda Evropského parlamentu Libor Rouček.
„Tady s panem Höschlem nesouhlasím. Karel Gott působil na umělecké scéně nějakých 60 let. Svým hlasem a svými hity provázel několik generací. Ti, kteří měli rádi jeho písničky, je měli rádi bez ohledu na politické poměry: před rokem 1968, v roce 68, v letech normalizace, v listopadu 89 i poté,“ říká Libor Rouček a dodává. „Pan Höschl zapomíná, že je ve společnosti spousta lidí, kteří se o politiku nezajímají, a to ať již před rokem 1989, či poté. Jak jinak vysvětlit, že Gotta měli rádi nejen Češi, ale třeba i západní Němci? Tito lidé pro Gotta truchlí, protože byl po tolik let a desetiletí součást jejich života. Ne že by smýval nějaké jejich morální hříchy.“
Dr. Libor Rouček
Velmi stručně pak pro Parlamentní listy promluvil europoslanec Tomáš Zdechovský a místopředseda ČSSD Ondřej Veselý.
„Myslím si, že je to odborný názor, na který má pan Höschl právo,“ míní Ondřej Veselý.
„Já bych nechal Karla Gotta už v klidu. Každý člověk má něco v historii, na co nikdo není hrdý,“ říká Tomáš Zdechovský a odpovídá i na otázku, zda má pocit, že jsme si i prostřednictvím slavného zpěváka omlouvali kývání komunistům. „V době pádu komunismu mi bylo deset let. A tak asi těžko budu soudit, zda někdo omlouval kývání komunistům,“ vysvětluje europoslanec.
Tomáš Zdechovský
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
