Milion Čechů v háji. Účty za elektřinu v letech 2023 a 2024

Na začátku setkání Klubu 2019, jehož členy jsou odborníci nejen z řad zemědělců, si vzal slovo exprezident Agrární komory Zdeněk Jandejsek a vrátil se k tomu, co se nedávno dělo kolem ukrajinského obilí.

„V pěti státech východního bloku se prokázalo, že obilí obsahuje látky, které už se u nás dlouhá léta nepoužívají. Jsou zakázané. V některých dodávkách se prokázal i mykotoxin. My jsme jediný stát z těch šesti států, kde jsme neprokázali nic,“ podivuje se expert na zemědělství a přidává další zajímavou informaci. „Těch pět států, Slovensko, Polsko, Rumunsko, Bulharsko a Maďarsko, dostaly odškodnění od unie, že toto obilí koupily. Dostaly 150 milionů eur. Česká republika byla pochválená a nedostala nic,“ kroutil hlavou.

Zákon o ochraně zemědělského půdního fondu? Paskvil! A co Německo, Francie?

Následně se dostal i k české půdě, konkrétně k tomu, proč stát neřeší prodej české půdy zahraničím investorům.

„U nás existuje zákon č. 334/1992 sb. z roku 1992 o ochraně zemědělského půdního fondu. Je to paskvil, který neřeší vůbec nic podstatného,“ nebral si servítky Zdeněk Jandejsek a vysvětlil.
„Zemědělská půda není chráněna jako národní bohatství, ale je běžnou nemovitostí, která je předmětem spekulativních nákupů a prodeje. Není zajištěno předkupní právo zemědělců hospodařících na půdě. Není jako v jiných zemích stanoveno, kdo zemědělskou půdu může kupovat. Nejsou stanoveny jako v jiných zemích limity růstu cen ani pronájmu,“ vypočítával některé problémy zmíněného zákona a popsal, jak toto funguje například v Německu nebo ve Francii.

„V těchto zemích není zemědělská půda předmětem běžného obchodu. Zemědělskou půdu může koupit pouze ten, kdo na půdě hospodaří. Navíc ji může koupit jen zemědělec z místa hospodaření. Smlouvu sestavuje notář a zaručuje dodržení zákona. Při dědění se půda nesmí dělit,“ vysvětlil Zdeněk Jandejsek a dodal. „Například v Německu, v Itálii ale i v dalších státech zákon neumožňuje nejen prodávat půdu zahraničním investorům, ale ani spekulovat s půdou na domácím trhu jako je to u nás.“

Jak získat levné a zdravé potraviny? Ceny brambor, jablek a vajec…

Promluvil také o tom, za jakých podmínek bychom se mohli dočkat zdravých a levných potravin.

„Zrušíme obchodování elektrické energie na burze. Začneme kupovat zemní plyn a ropu jako Maďarsko, Rakousko, Itálie a další. Sjednotíme v EU dotační politiku. Podpory nasměrujeme těm, kteří vyrábí. Změníme zákon o nekalých obchodních praktikách tak, jak ho používají ve Francii, Španělsku, Itálii, Německu… Postupně budeme zvyšovat soběstačnost a tím stabilizovat jak zemědělský, tak státní účet,“ uvedl.

Dostal se i k maržím českých zemědělců, potravinářů a maloobchodního prodeje. A hned dal několik příkladů.

„Za brambory v letech dobré úrody dostane zemědělec za kilo 3 až 4,50 korun. Jeho náklady jsou ale 3,50 až 3,80 korun na kilo. Musí vypěstovat sadbu, pohnojit půdu, zasadit brambory a vykonat další agrotechnické zásahy na půdě a nakonec vyorat, vytřídit, zabalit a dopravit k prodejci. Obchodník pak účtuje zákazníkům 12 až 16 korun za kilo,“ uvedl Zdeněk Jandejsek a dostal se i na jablka.

„Ceny od pěstitele jsou v současné době 10 až 12 korun za kilo. Na pultě jsou za 28 až 35 za kilo, někdy i více,“ poznamenal a nevynechal ani vejce.

„Náklady chovatele na jedno vejce při současných cenách energie jsou 2,40 až 2,80 korun za kus, podle balení. Prodejní cena chovatele je 2,90 – 3,05 korun. Cena na pultě je 5,80 – 7,80 korun za kus,“ sdělil a dodal. „Na těchto příkladech si můžete snadno spočítat, kolik je marže a kolik je zisk u zemědělců a potravinářů a kolik u maloobchodního prodeje.“

Dostavba Temelína? ČR může začít stavět jádro téměř zítra….

Jedním z hostů setkání Klubu 2019 byl tentokrát jaderný fyzik Jaroslav Novák. Ten mimo jiné zavzpomínal na dobu, kdy se stavěla jaderná elektrárna Temelín a připomněl, že stále nezačala dostavba třetího bloku.

„ČEZ vlastní 100 procent akcií Škody jaderné strojírenství a. s.. Výrobce a dodavatele jaderné části jaderné elektrárny tedy vlastní ČEZ a. s. nejdůležitějšího dodavatele jaderného ostrova. Reaktor je srdcem jaderné elektrárny a to má v rukou ze 100 procent ČEZ. Vše ostatní – turbína, generátor, potrubí, čerpadla, ventily, separátory, transformátory a další jsou komerční dodávky, ale mohou navazovat na odzkoušené provozní soubory ETE 12, po 22 let úspěšně servisované a provozované. Reaktor, parogenerátory, hlavní cirkulační čerpadla, kompenzátor objemu, řídící systém, všechno umíme dodat z ČR. Ale není k tomu vůle,“ myslí si a pokračuje.

„Valná hromada schválila výši dividend navrženou ministerstvem financí s tím, že ČEZ by měl vyplatit 145 korun na hodnotu akcie, která je v nominálu 100 korun. To je nevídaný, řekl bych, nájezd na finanční situaci ČEZu. Ale zřejmě to má dopadnout téměř jako Enron, který v Americe zkrachoval a navodil tak velké kolapsy všem průmyslníkům. Celou ekonomiku Ameriky, výrobní sektor, odsunuli tím pádem do Číny a Amerika prodává jen služby a garance vojenskému komplexu,“ sdělil a vrátil se k dostavbě Temelína.

„Čili Česká republika může stavět jádro téměř zítra. Mají k tomu, jak jsem uvedl v jednom pořadu, 32 synergických efektů, které nejdou téměř nahradit. To znamená, že mají provozní zkušenosti, stejné palivo, možnost výstavby na té základové desce, která je to nejdůležitější pro zahájení stavby shodnou technologií ETE 12 a využít provozní zkušenosti pro bezporuchový provoz ETE 1234 až i 80 let,“ zopakoval Jaroslav Novák.

Němci věděli, že se Československo rozdělí?

Dostal se i na téma válečné reparace a zavzpomínal. „Dělal jsem volebního manažera Jiřímu Dienstbierovi. V dubnu 1990 jsme uspořádali ve Furt im Wald forum, kde byl i premiér bavorské vlády a tehdejší německý ministr zahraničních věcí Genscher. Diskutovali jsme, jak se to dál, po pádu berlínské zdi, vyvine,“ vzpomíná Jaroslav Novák a pokračuje. „A Genscher říká – Jiří, až vy se rozdělíte a my sjednotíme, tak ty reparace snad přijdou na stůl. Čili, že Slovensko nebude součástí ČR a tím pádem oni nebudou mít blokaci k zaplacení těch reparačních nároků. Protože Slovensko bylo členem Třetí říše a výmluvy vždy byly, že ty reparace by měly platit nakonec i třetí členové třetí říše – Maďarsko a Slovensko a další. Ta debata v té době byla pro mě dost šokující, že oni už věděli, že se Československo má rozdělit,“ říká a vzpomíná dál.

Válečné reparace a dnešní částky

„Dienstbier se stal v květnu 1990 ministrem zahraniční věcí. A já za ním občas zašel a ptal se na ty reparace. Nikdy se to ale nestalo. Ale dnešního dne se ptáme ministerstva zahraničních věcí, kolik činí české reparační nároky. 17. května nám Lipavský odpovídá, že 306 miliard korun v úrovni měny roku 1938,“ říká a vysvětluje dál. „Dal jsem dotaz na ČNB, kolik byla hodnota koruny v roce 1938 k měnovému zlatu, abychom to uměli přepočítat. ČNB odeslala, úroveň měny k roku 1938 a sice - 1 koruna byla 0,03121 gramů ryzího měnového zlata. Nejpevnější korunu jsme měli hned po vzniku Československa v roce 1920, kdy hodnota jedné koruny byla 0,04851 gramů zlata. Čili, když jsem to přepočetl, tak to je 9 550 tun měnového zlata v dnešní ceně zhruba 2 tisíce dolarů za unci, tak to je 13,8 bilionů korun bez úrokového navýšení. Když bychom to počítali pouze prostým úrokem, tak by to bylo krát 1,75, což banka nechce potvrdit, ale obvykle to tak bylo. Čili za těch 78 let by to bylo téměř dvojnásobek, ale při složeném úroku mi ekonomové spočetli, to dělá až trojnásobek. Tedy téměř 30 tisíc tun měnového zlata, což je třicet vlaků,“ upozorňuje a dodává.

Dnes tedy naše ministerstvo zahraničních věcí potvrzuje, že máme nárok na 306 miliard korun v té měně z roku 1938,“ vypočítává a vysvětluje.

„Diskuze na ministerstvu zahraniční vede k tomu, že vláda ČR toto považuje v současné době za uzavřenou záležitost. Ale to přitom není pravda, protože i kancléř Kohl v roce 97 při podpisu česko-německé deklarace potvrdil, že reparační nárok je oprávněn, ale záleží pouze na reprezentacích obou států, jakým způsobem se vypořádá ten reparační nárok,“ tvrdí Jaroslav Novák a pokračuje dál.

Místo reparací elektrárny?

„Jestliže nám Němci tyto peníze dát nechtějí, tak jsme vymysleli projekt, který by byl pro obě strany přínosný. Němci nezbourají svých odstavených 14 jaderných bloků za 100 miliard euro, ale převedou je na ČR. A český subjekt za 20 let vypořádání a prodejem neemisní elektřiny na území střední Evropy by zhruba 40 bilionů korun dostal zpátky,“ vysvětluje Jaroslav Novák a dodává.

„Znovu jsme se s tímto obrátili na ministerstvo zahraničních věcí. I Bavoři se ptají – kdo bude náš partner v ČR v Berlíně? Protože Bavorsko chtělo ty odstavené jaderky na svém zemské odpovědnosti provozovat dále. Jenže se musí podřídit spolkovým zákonům. A my nemáme člověka, který by to opravdu vzal za své. Čili máme pohledávku v Německu za 50 bilionů v dnešních cenách. Ale nemáme tady odvážného partnera, který by o tom alespoň jednal v Poslanecké sněmovně na výboru pro zahraničí,“ uzavírá.

Elektrická energie? Zatím jsme stále soběstační…. A kdo zaplatí povolenky?

O naší soběstačnosti ohledně elektrické energie promluvil energetický expert Ivan Noveský. „Stabilně máme roční výrobu elektřiny 85 TWh. Roční spotřebu v ČR máme zhruba 60 TWh. Během prvního kvartálu tohoto roku se pouze z jádra a z uhlí vyrobilo v brutto výrobě 18,2 TWh. Pouze z jádra a uhlí! Další bylo z plynu, z vody…. A celková spotřeba ČR v prvním kvartálu bylo 18,6 TWh. Z toho je jasné, že jsme v tomto směru zcela soběstační a ty obnovitelné a další zdroje jsou jenom takovým doplňkem. Protože to gró máme z jádra a z uhlí. Takže opakuji, že jsme zatím stále soběstační,“ uvedl jasná čísla a dostal se k tomu, co se odehrává v Německu.

„Problém je, že Němci nedělají malých chyb, oni dělají velké chyby. Jsou v tomto absolutně zásadoví, bohužel. V Německu nastal ten problém, že se 16 procent německých podniků stěhuje do zahraničí. Dalších 30 procent se chystá odstěhovat. Takže Němci teď udělali speciální program na 15 let a chtějí do toho vrazit 50 miliard euro. Ty ovšem hodlají získat převážně z povolenek. Problém je ale v tom, že v Německu se už dneska spousta elektřiny vyrábí z takzvaných obnovitelných zdrojů, to znamená bez povolenek. A teď se dostáváme k jádru pudla. Západní studie uvádí, že 95 procent všech evropských povolenek v roce 2030 budou platit 3 státy. Polsko, Rumunsko a Česká republika. To znamená, že oni prostě počítají s tím, že my jim budeme toto sanovat. Těch 50 miliard euro dají na to, aby se jim ty podniky přestaly z Německa stěhovat. A čekají, že my to zaplatíme,“ ohromil účastníky setkání Ivan Noveský.

GasNet na prodej. Co na to vláda?

Ivan Noveský pak také zmínil, že je v současné dobře na prodej GasNet, distribuční společnost, která kromě jižních Čech a Prahy obhospodařuje z hlediska plynu Českou republiku. „To je společnost, která je sice registrovaná v ČR, ale vlastníka má v Lucembursku. Ročně byl zisk GasNetu kolem 3 miliard korun,“ uvedl a pokračoval.

„Mimochodem, my jsme nutili už Babišově vládě, aby koupili podzemní zásobníky plynu. Podzemní zásobníky plynu nám v podstatě pomohly přežít tu letošní zimu - nezimu. V prvním kvartálu roku 2023 se v ČR spotřebovaly 2,5 miliardy kubíků plynu. Celkem za minulý rok se spotřebovalo 7,5, za předloňský rok skoro 9,5. Z toho, co se spotřebovalo v tom prvním kvartálu byly 1,2 miliardy ze zásobníku. To znamená – my jsme přežili díky zásobníkům,“ vysvětlil a dodal.

„Ty zásobníky, které nám nabízeli Němci, tehdy RWE, protože je vlastníkem, tak tehdy byly za 12,5 miliardy korun. ČR to odmítla, že je to zbytečné. Na co, že? Nepotřebujeme žádné strategické zásoby plynu,“ pokýval hlavou s pořádnou dávkou sarkasmu a vrátil se k informaci ohledně GasNetu.

„Česká vláda, kdyby byla co k čemu, tak by teď určitě koupila GasNet zpátky. Ta odhadovaná cena je nějakých možná 60 až 80 miliard korun. Ale upřímně řečeno, kdyby to koupila a vezmeme si, že to mívalo nějaké 3 miliardy zisku ročně, tak by to také netrvalo tak dlouho, než by to bylo zpátky. A hlavně by mohly ty ceny zase klesnout. A když si vezmeme, že česká vláda půjčila vloni ČEZu 74 miliard korun na to, aby mohli prodávat elektřinu, která ještě ani není vyrobená, tak si řekněme jak ta vláda hospodaří. Dříve se říkalo turecké hospodářství, ale já bych dnes tedy ty Turky nechtěl urážet,“ uzavřel Ivan Noveský.

Zastropování cen? Až 4x vyšší než Slovensko, Rakousko, Maďarsko….

„Předřečníci vás nepotěšili, já vás také nepotěším,“ začal poupravenou hláškou z legendárního filmu „Marečku podejte mi pero,“ další energetický expert Vladimír Štěpán. A hned na úvod se dostal k tolik diskutovanému zastropování cen energií.

„Pan Zaorálek řekl, že zhruba před rokem zastropované ceny v ČR byly ,sešvindlovány' duem Křetínský - Tykač za podpory české vlády. A vydělali na tom 100 miliard. Když se podíváte na naše rok a půl staré odborné hodnocení, když to zastropování zavedli, tak jsme říkali (skupina expertů – pozn. redakce) – toto je podvod století, to co provedla ČR,“ nebral si servítky a pokračoval.

„Ta metodika je úplně jiná, než v ostatních státech Evropy. Zastropovali jsme to řádově výš než EU. Plyn i elektřinu jsme zastropovali 3x až 4x výš než v ostatních státech typu Slovensko, Polsko, Maďarsko, Rakousko…. Z toho vyplývá, že odběratelé přišli řádově o 300 miliard korun ročně, které museli zaplatit za plyn a elektřinu oproti ostatním státům,“ vypočítal a dal nahlédnout k našim sousedům.

„Například Slováci to zastropovali nízko i přesto, že mají minoritu na svých slovenských elektrárnách, zatímco my máme velkou majoritu a nevíme jak z toho. A když to udělali, tak co se stalo? Jejich zadlužení státu se nezvýšilo. Protože odběratelé byli schopni zaplatit. Průmysl může při těch cenách fungovat. Obyvatelstvu nic nehrozí. Nejsou tam takové ty politické loutky, které potom přijdou a vykládají, že tady je krize, za kterou může Putin a my vám teď dáme příspěvek. No to je žebračenka, to je sprosťárna,“ rozčílil se Štěpán.

Další zdražení a ruské suroviny přes překupníky

Dostal se i k tomu, čeho se ohledně elektrické energie obává. „ČEZ a další společnosti oznámily, že v průběhu roku 2023 skončí fixované ceny energie pro zhruba 1 milion lidí, kterým se i výrazně zvýší zejména ceny elektřiny. Naše vláda od roku 2024 přestane platit 18 mld. Kč na obnovitelné zdroje a výrazně zvýší poplatky za využívání sítí. To přinese nárůst cen elektřiny od roku 2024. ČEPS distribuce investuje do sítí 400 mld. Kč, takže nárůst cen elektřiny bude pokračovat řadu let. Důvodem je nekontrolovaná výstavba solárních elektráren, které jsou nespolehlivé,“ vysvětlil a zmínil i obavu z nedostatku elektřiny v budoucnu.

„Můžeme si vybrat. Buď budeme kupovat ruské suroviny levně na přímo nebo přes překupníky, ideově zbarvené, třikrát dráž. Všichni budou ty ruské suroviny kupovat. Už to k tomu směřuje. Uzavírají se různé smlouvy. Víme, že přes zákaz 90 procent západních firem zůstalo v Rusku a dál tam podniká. Jenom my jsme ze sta procent odešli,“ kroutí hlavou a podotýká.

„A zase tady vidíte tu naši vládu. Vyberou si vždycky nejhorší řešení. To je i u toho zemědělství. Přece bych měl správně dotovat toho, kdo něco pěstuje. Ale oni ne – nepěstujte nikdo nic a dostanete dotace. Výborně! My máme zásoby potravin na sedm dní, Poláci na rok,“ uzavřel neradostnou informací Vladimír Štěpán.

Skála, učitelka z Prahy 6….. Pomáhá společenství PRAK

Za špatnou pak v následné diskuzi označil vnitropolitickou situaci bezpečnostní analytik Jan Schneider. Zmínil například odsouzení místopředsedy KSČM Josefa Skály, který měl podle obžaloby údajně popírat masakr v Katyni.

„Odsoudili ho za něco, co nikdy neřekl. On nikdy nezpochybnil, že se v Katyni vraždilo. On měl pouze akademickou debatu o tom, jestli ten viník byl skutečně tím viníkem. Čili to pokládám za velmi otřesný příznak dnešní doby současně s poměrně malou mediální odezvou. Řekl bych, že ta zahraniční je mohutnější než tady. Protože on je komunista, tak kdo by se komunistů zastával, že ano? Příšerné!“ uvedl rozčileně a dostal se i k případu učitelky Bednářové, která dostala výpověď poté, co mluvila o událostech na Ukrajině a některé děti si ji nahrály. Učitelku, která čelila obžalobě za popírání ruských válečných zločinu na Ukrajině, soud v minulých dnech osvobodil. Práci ve školství prý ale sehnat nemůže.

„Kvůli těmto případům vzniklo společenství PRAK. Je tam i číslo na transparentní účet. Zatím se tedy týká pouze paní učitelky Bednářové. Ta podpora je tedy hezká. Lidi tam přispívají jmenovitě, což je o to cennější. Ona je za tu podporu velice vděčná, ale chce pracovat. Ale kam zavolala a řekla své jméno, tak řekli bohužel…. A tohle přesně jsem zažil v těch chartovních dobách. Takhle dostali Zdeňka Mlynáře do emigrace. Protože tenkrát byl zákon o příživě a když on prostě už tři měsíce nemohl sehnat zaměstnání, tak než aby se tady nechal zavřít, tak raději odešel,“ zavzpomínal Jan Schneider.