Kotrba rekapituluje podstatná fakta kauzy, zejména její projednávání v Radě Českého rozhlasu, kdy její místopředseda Tomáš Kňourek si na schůzi Rady  29. 11. 2017 stěžoval na neobjektivitu reportáže investigativního redaktora  Janka Kroupy ohledně nájmu pozemků skupinou Agrofert s připomínkou, že  tato zpráva měla být lépe zpracována a její znění a načasování zavání účelovostí. Srovnal článek se zprávou ČTK, která téma pojala daleko profesionálněji. Ředitel kritiku přijal a slíbil vypracovat podrobné analýzy. Na lednovou schůzi Rady Českého rozhlasu generální ředitel Zavoral přinesl tři analytické studie, z nichž použil tu, která odpovídala na otázku, zda Český rozhlas odvysíláním reportáží porušil zákon a Kodex, nebo ne…

 

Analýza detailně dokazuje, v čem přesně Kroupa nedostál požadavkům na kvalitu reportáže, zejména co se týče aspektu objektivity – nestrannosti a faktičnosti, v čem porušil vyváženost a kde zamlčel informace a tak manipuloval posluchačem a čtenářem článků. 

 

Kotrba na úvod obecně komentuje sám pojem „investigativní žurnalistika“ v českém kontextu a říká, že v Česku většina investigativních žurnalistů pracuje nepoctivě – jako utajení tiskoví mluvčí specializovaných útvarů policie, tajné služby či státního zastupitelství. V další části textu připomíná Kroupovo velké selhání – kauzy Budišov a Golf Ještěd, ve kterých se Kroupa aktivně podílel na policejních provokacích.

 

Poté bývalý radní Českého rozhlasu detailně vymezuje právní rámec, v jakém pracuje Český rozhlas, aby vyvrátil jednak mýty o ústavně zaručené svobodě slova, kterou v praxi omezují zákony, jednak upřesnil pravidla, na která redaktoři rádi zapomínají. Protože požadavek objektivity a vyváženosti klade vysílací zákon na všechny provozovatele rozhlasového a televizního vysílání, nejen na Český rozhlas či Českou televizi.