„Doslova se nám splnil sen. Ještě začátkem padesátých let minulého století tady bylo jedno z největších tokanišť tetřívka obecného na Vysočině. Během kolektivizace však bylo několik pozemků v okolí převedeno na ornou půdu a v šedesátých letech byla zkáza dokonána plošným odvodněním rozsáhlých ploch systematickou drenáží. Tetřívek zmizel a s ním i další chráněné druhy. Věděli jsme, že pro oživení místa je potřeba vrátit vodu tam, kam patří,“ vysvětluje Vlastimil Peřina z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. 

Nejprve proběhla detailní analýza včetně využití dálkového průzkumu Země. Měření bylo velmi přesné, díky tomu každé kopnutí do země vedlo k nalezení meliorační trubky. Hlavní svodné drény se vykopaly bagrem, zemina se promíchala se střepy z rozdrcených trubek a následně se zahutněná vracela na místo. Staré zahloubené napřímené koryto, které rychle odvádělo vodu, bylo vyplněno jílovitou zeminou, aby se voda vrátila na povrch, zpomalila a sytila okolní louky. Potvrdilo se, že když se podaří narušit staré meliorační podpovrchové kanály, které z krajiny vodu rychle odvádějí, efekt nastane skoro okamžitě. Voda se zpomalí, sytí půdu, odtéká postupně.

„V České republice byla odvodněna více než čtvrtina zemědělského půdního fondu - přes milion hektarů. Významně postižena byla prameniště podobná jako v lokalitě Maršálka. Protkaly je kilometry trubek a funkce těchto přirozených vodních rezervoárů byla zničena či významně poškozena. Rušení odvodnění, je proto v České republice dnes, kdy čelíme dopadům klimatické změny, aktuální  téma. Revitalizace pramenišť je navíc levnější a účinnější než stavba poldrů či protipovodňových zdí,“ vysvětluje Pavel Pešout z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, zástupce ředitele.