Potřeba celospolečenské diskuze o budoucnosti českého vodárenství je v poslední době zřejmá. Jednou z aktuálních iniciativ byl odborný seminář na půdě Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky pod záštitou jejího místopředsedy Ing. Jana Bartoška.

„Voda je oblast, u které nemůžete uvažovat v horizontu volebního období. O vodě se do budoucna musí vést velká diskuze,“ zdůraznil na úvod Jan Bartošek. K debatě byly přizvány osobnosti z mnoha oblastí vodohospodářského oboru. Pozvání přijal Petr Pokorný z Centra pro teoretická studia UK, rektor VŠRR René Wokoun, ale také zástupci municipalit, kteří rozhodování o způsobu provozování zažili na vlastní kůži – starosta Božanova Karel Rejchrt, bývalý náměstek primátora Hradce Králové Josef Malíř a dřívější ekonomický náměstek primátora Českých Budějovic Zdeněk Čáp.

Městské společnosti jsou často chváleny za nízké ceny vodného a stočného. Na to, že každá mince má dvě strany, upozornil ředitel Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR. „Největší část prostředků vybraných z vodného a stočného tvoří nájem odváděný vlastníkovi. Ten by měl směřovat na obnovu infrastruktury, ale ne vždy tomu tak je. Čím jsou společnosti menší, tím hůře se plány na obnovu vodohospodářské infrastruktury plní. Malé obce také často dotují provoz vodovodů a kanalizací,“ uvádí Oldřich Vlasák.

Na to, jak municipální společnosti v devadesátých letech hospodařily, zavzpomínal Josef Malíř, bývalý náměstek primátora Hradce Králové: „Všichni věděli, že je tam dvakrát víc zaměstnanců než v západní Evropě. V představenstvech byli starostové, místostarostové – tedy neodborníci, kteří se každé čtyři roky střídali. Management, pokud sám neměl eminentní zájem o efektivitu, představenstvo vždycky přesvědčil, že to nejde.“