V pražském Divadle ABC, kde byla včera v podvečer nejdříve odtajněna pětice finalistů a pak postupně vyhlášeno její pořadí, panovala velmi sváteční a pozitivními emocemi nabitá atmosféra. Pozvání na tento slavnostní akt přijala i řada významných hostů, kteří finalistům předali ocenění. Nechyběl mezi nimi ani předseda Senátu PČR Miloš Vystrčil, který rodinnému způsobu hospodaření fandí.

A jsou to právě rodinné farmy, které i v nelehké covidové době prokázaly svou stabilitu. „Považujeme rodinné farmy za nejbezpečnější způsob podnikání,“ shodují se finalisté. Však také tvoří jeden ze základních pilířů venkova, poskytují řadu stabilních pracovních míst, starají se o zajištění kvalitních potravin na náš stůl a v neposlední řadě pečují o naši krajinu. Jejich velkou devízou je přizpůsobení se podmínkám v místě, kde žijí a hospodaří, a kde se této činnosti věnovali již jejich předci. Přesně takové jsou i farmy oceněné v 19. ročníku soutěže Farma roku.

„Myslím, že vlastně každý finalista Farmy roku je vítězem! Všechny tyto rodinné farmy totiž přirozeně a veskrze originálním způsobem prokazují, že jejich způsob života v rodinném kruhu těsně spojený s podnikáním na společném majetku je nejen životaschopným modelem s mnoha přesahy pro české zemědělství, ale může také působit pro část veřejnosti i jako určitá inspirace na životní štěstí a vnitřní trvalé naplnění. A osobně toto cítím jako asi největší přínosy naší soutěže,“ říká předseda ASZ ČR Jaroslav Šebek.

Titul Farma roku 2020 vybojovala pětičlenná rodina Cihlářových z Farmy Milošovice (ASZ Benešov), která v této obci na rozhraní Kutnohorska, Benešovska a Havlíčkobrodska hospodaří po vzoru svých předků, jež se tu sedlačině věnovali po několik staletí. Rodina Cihlářových je důkazem, jak obrovským přínosem v mnoha směrech může být i hospodářství se sedmdesátihektarovou výměrou a méně než sto kusy skotu. Se svými holštýny, předváděnými všemi třemi dětmi včetně nejmladší, desetileté Káji, dosahují četných titulů na oblastních i národních výstavách. Pro skvělé mléčné výrobky od maminky Mirky si zvykli jezdit na statek lidé z širokého okolí. A recept? Pravé selské smýšlení, láska k rodné hroudě a zvířatům, nadšení, optimismus a opravdovost čišící z přesvědčení o správnosti zvolené cesty.