Nová průmyslová a technologická revoluce spojená s automatizací a digitalizací mění svět, ale vzdělávací systémy výrazně zaostávají za tím, co přináší a přinese. Nedokážou držet krok s vývojem, neprocházejí stejnou revolucí, aby dokázaly vychovávat vzdělané lidi pro 21. století. Rostoucí nesoulad mezi nabídkou a poptávkou na trhu práce brzdí ekonomický pokrok a podkopává šance lidí na uplatnění – na druhé straně investice do školství se vždy bohatě vracejí.

Platí to nejen pro rozvojové země, ale pro celý svět. Ovšem jak má vypadat školství budoucnosti? Jak připravit studenty pro robotizovaný a automatizovaný svět? Jaké dovednosti v nich pěstovat? Co mohou v tomto směru udělat politikové a na co se má orientovat výzkum? Taková byla základní témata nastolená na akci v CERGE-EI.

Vzdělávání vyšších úrovní

Harry Patrinos, který má ve Světové bance na starosti globální vzdělávací postupy pro oblast Evropy a Střední Asie, hovořil o potřebě dosáhnout vzdělávání nového typu: od vývojové fáze – školních tříd plných žáků, kterým přednáší učitel u tabule –, se přesouváme ke vzdělávání, kdy hraje hlavní roli spolupráce a technologie a posléze personalizovaný, na spolupráci učitele a žáka založený otevřený přístup ke vzdělávání.

Cílem a nutností je dosáhnout fáze vyšší: celoživotní vzdělávání i dospělých lidí pružně a ochotně reagujících na měnící se okolnosti a potřeby, které vede jejich vlastní zájem o věc. Konstatoval, že problém, jak se vypořádat s automatizací a novou průmyslovou revolucí, vyvstává logicky zvlášť naléhavě před rozvojovými zeměmi. Nejen že ještě řeší problém se základním vzděláváním dětí, ale také stále připravují mladé lidi pro různá zaměstnání ve výrobě, ve zpracovatelském průmyslu, z nichž však mnohá nebudou brzy v důsledku automatizace vůbec existovat.

Půjde především o rutinní profese – jak manuální, tak ve formě služeb, nevyžadující vysoký stupeň vzdělání, tvořivosti a flexibility. „Ať se však ve světě práce stane cokoli, vždy bude zapotřebí schopnosti se učit a rekvalifikovat.“