„I když to bylo s vodou jako na houpačce, jednou jí bylo málo a pak zase během povodní až moc, podařilo se nám splnit pololetní plán výroby. Dokonce jsme ho i mírně překročili, neboť ročně má malá vodní elektrárna Želina vyrobit a dodat do rozvodné sítě 2 200 MWh elektrické energie,“ říká spokojeně Antonín Volák, vedoucí oddělení zabezpečení ETU I a provozu malé vodní elektrárny Želina. Kupodivu je spokojen i se současným nízkým stavem hladiny Ohře. „Když je v řece málo vody, tak pochopitelně stojíme. Za to se můžeme věnovat revizi a údržbě celého soustrojí, zkontrolovat zařízení na jezu nebo dokonce vyměnit již nevyhovující dřevěné hranoly na přepadu betonové hráze bazénu.“
Veškeré práce začaly 20. července a podle předběžného odhadu potrvají asi tři týdny. V praxi to znamená, že za tu dobu bude nataženo přívodní štolou od Želinského jezu až do budovy elektrárny speciálně ukotvené potrubí, jímž bude (obklopena říční vodou) téct ta pitná. Vyměněny budou i staré a místy již prohnilé dřevěné hranoly přepadu vody a také proběhne kompletní kontrola ložiska a lopatek turbíny číslo 1, včetně odstranění případných nalezených závad.
„Vzhledem ke všem probíhajícím pracím musíme občas vypustit bazén, vždy tak na tři hodiny, protože pak už zase musíme přes něj dodávat vodu do Lomazického kanálu a tudíž pro Elektrárnu Tušimice. Vše je spočítáno tak, aby se u nás zvládlo co nejvíce úkonů na suchu nebo v polosuchu a zároveň tím nebyl ohrožen nedostatek surové vody pro provoz uhelné elektrárny,“ dodává ještě Antonín Volák. Polosucho myslí přitom doslova, neboť ti, které čeká výměna nevyhovujících dřevěných hranolů, budou sice stát na lešení, ale necelé dva metry pod nimi už bude snížená hladina bazénu malé vodní elektrárny.
Všeobecné informace
Malou vodní elektrárnu Želina nechalo vybudovat město Kadaň, zprovozněna byla 6. dubna 1908. Ve dvou horizontálních kašnách byly umístěny dvojité Francisovy vodní turbíny, každá o výkonu 294 kW, které poháněly dva generátory. Vodu na turbíny přiváděl 166 metrů dlouhý tunel od želinského jezu. Brzy však nestačila uspokojit vzrůstající požadavky města a okolních obcí na odběr elektřiny. I když každoročně přinášela slušný zisk, začali Kadaňští uvažovat o výstavbě nové vodní elektrárny v nedalekých Lomazicích. Ta byla zprovozněna v roce 1925. „Stará“ vodní elektrárna v Želině tak přestala sloužit svému účelu a stala se jen jakýmsi vstupním a čistícím objektem pro lomazickou elektrárnu, k níž vedl od Želiny téměř sedmikilometrový vodní tunel. Lomazická elektrárna dnes neexistuje. V roce 1965 musela ustoupit Nechranické přehradě.
Malá vodní elektrárna Želina ale mezitím chátrala, byla totiž ponechána svému osudu, a to jak samotná stavba, tak i její technické vybavení. Prakticky se tak znovu narodila v roce 1991, kdy bylo rozhodnuto o její obnově. Znovuzprovoznění se dočkala v roce 1995, přičemž nejdříve proběhla rekonstrukce jezu Želina a poté celé malé vodní elektrárny. Obě původní dvojité Francisovy turbíny byly repasovány a nově instalovány na původní místo. Celkové náklady vynaložené na stavbu nového jezu, jezové klapky, stavidel na vtoku do kanálu a rekonstrukci vlastní elektrárny, včetně jejího vybavení činily na 55 milionů korun.
Původně městskou elektrárnu později vlastnily Severočeské rozvodné závody Děčín, poté podnik Elektrárny SSM Tušimice a následně zase město Kadaň. To nakonec Želinu opět svěřilo do trvalého užívání Elektrárnám Tušimice. Dnešní Skupina ČEZ tak vlastní jednu z unikátních technicko-historických památek na vodních tocích v Česku. Pravidelně ji proto zpřístupňuje veřejnosti během Světového dne vody, Dnů evropského dědictví či Týdne Akademie věd ČR. Na její prohlídku lze ovšem zavítat kdykoliv, ať již je plánovaným turistickým cílem nebo jen náhodou objevená kolemjdoucími.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
