V postižených obcích na Mělnicku, Litoměřicku, Kolínsku, Ústecku a v Praze a okolí je stále 18 terénních pracovníků a jejich práce zdaleka nekončí. V mnoha případech se muselo týdny čekat, až budou domy vysušené a ukáže se plný rozsah škod nebo si lidé vyřídí pojistky. Pak teprve se mohlo rozhodnout o konkrétní pomoci. „Povodňová komise bude ještě rozhodovat kolem 230 případů vytopených rodin, do 460 domácností se naši terénní pracovníci opětovně vracejí a budeme zvažovat další příspěvek,“ říká vedoucí povodňového týmu ČvT Pavel Mandula s tím, že průměrná výše daru domácnostem byla v prvním kole rozhodování 25 461 korun.

Výše daru konkrétním rodinám se lišila a povodňová komise rozhodovala vždy na základě konkrétních potřeb domácností, které terénní pracovníci vždy osobně navštívili. „Při rozhodování o výši pomoci je důležitá míra poškození majetku, finanční možnosti domácnosti, sociální a zdravotní podmínky vyplavených lidí. Platí zde, že ti, kteří jsou na tom nejhůře, dostanou největší podporu,“ vysvětluje Pavel Mandula.

Nejpostiženější rodiny navštěvují terénní pracovníci opakovaně. Pokud domácnost využila první část daru efektivně, rozhoduje se v případě potřeby o další pomoci. „Lidé, u kterých budeme rozhodovat o dalším příspěvku, jsou většinou ve velmi složité sociální a finanční situaci a opravy jejich domů jsou daleko rozsáhlejší,“ vysvětluje zástupce vedoucího povodňového týmu Aleš Tomášek.

Terénní pracovníci nyní s lidmi v obcích uzavírají smlouvy o finančním daru, nabírají údaje od lidí, které se jim v minulých týdnech nepodařilo zastihnout, nebo navštěvují domácnosti kvůli druhému kolu rozhodování. Pět členů povodňového týmu se stará o rozhodování případů a administrativu.

Voda mi vzala postel, tak pořád spím na matraci

Intenzivní práce pokračují především v zatopených vesnicích a lidé často vzpomínají, jak je letošní povodeň zaskočila. „Teprve v neděli se tady rozkřiklo, že budou povodně, a už v pondělí ráno nás evakuovali,“ říká Roman Handlíř z Mlékojed. Nikdo z místních prý nevěřil, že letos přijde opět tolik vody. „Pár nejnutnějších věcí jsem ještě v noci zvládl vynosit do prvního patra, ale nešla elektřina a bylo málo času,“ vzpomíná Roman Handlíř.