První březnovou premiérou bude v Divadle Rokoko komorní drama Kdo se bojí Virginie Woolfové? Režisér Petr Svojtka si vybral jeden z nejpozoruhodnějších textů, které americká dramatika druhé poloviny dvacátého století dala světu. Albeeho hra byla ve své době velmi kontroverzní a i přes značné problémy s cenzurou měla fenomenální divácký úspěch. „Naše inscenace přichází téměř přesně 50 let po prvním uvedení této hry v Česku v Divadle S. K. Neumanna (nyní Divadlo pod Palmovkou) v režii Václava Lohniského. Byla to také evropská premiéra, první uvedení na kontinentu, až po nás byla uvedena ve Švédsku v režii Ingmara Bergmana,“ popisuje Petr Svojtka a dodává, že získat práva bylo opravdu velmi náročné.

„Jedná se takřka o ikonickou hru a je velká výzva se s tímto textem potkat. Nezabývá se jen partnerskými vztahy, ale má přesahy až k lidské existenci. Ačkoli se odehrává na přelomu 50. a 60. let v USA, nemůže se člověk při jejím čtení ubránit dojmu, že se odehrává dnes a tady, vůbec ji nezavál čas, je i nesmírně vtipná – byť je občas humor jízlivý a zlý. Navíc nový překlad jí dává zcela aktuální vyznění,“ říká Petr Svojtka, který má k dispozici úplně nový překlad Jiřího Joska zpracovaný přímo pro Městská divadla pražská.

Děj nás zavede na soukromý večírek dvou manželských párů (Veronika Gajerová a Aleš Procházka, Veronika Kubařová a Viktor Dvořák) působících na malé americké univerzitě. Hra boří mýtus o tzv. americkém snu, poklidný dialog se tu záhy změní v řadu vzájemných urážek, jízlivostí a „praní špinavého prádla“, které ukazuje na vnitřní prázdnotu všech zúčastněných, jejich traumata a také povrchnost a dutost vzájemných vztahů. Tito lidé se chtějí odpoutat od svých bolestí a kruté reality hraním her. Inscenace je plná nečekaných dramatických zvratů, diváci netuší, co je iluze a co skutečnost, od začátku až do konce je tak nechává v napětí.