Sedm postav žije jednu nekonečnou párty. Chystá se promoce a zásnuby. Kdo slaví a kdo zůstává stranou? A… kdo se baví? Někdo má až příliš blízko k sebevraždě.

Po první světové válce jsou v rakouské společnosti otřeseny všechny dosavadní hodnoty a skupina mladých studentů medicíny se snaží zorientovat v chaotické době. Každý z nich něco skrývá. Zmítají se v lásce i ve studiu, které nikam nevede, bojují s ideály, jimž nikdo z nich nevěří. Jakou cestu pro sebe nacházejí? Jak hluboké a zranitelné jsou city uvnitř semknutého kolektivu?

Dramaturgyně inscenace Barbora Hančilová vidí hru, jež byla napsána koncem dvacátých let minulého století, jako přiléhavou výpověď o současných problémech. „Dá se říct, že doba po první světové válce a současnost se v mnohém podobají, a to nejen nárůstem nacionálního cítění ve společnosti. Choroby mládí zobrazují mladou generaci, která je uvržena do určitého hodnotového chaosu, kde se pravidla a řád zastávaný předchozími generacemi proměnily a mladá generace si přitom nestačila zatím vytvořit hodnoty vlastní.“ To je i důvod, proč by postavy a jejich pocity mohly promluvit k dnešnímu divákovi. „Ve vztahové rovině hry tu najdeme přesně to, co každý student vysoké zažívá: přehnané ambice a rivalitu, stres ze zkoušek, rozchody a podvádění, utíkání se k alkoholu. A pod tím vším bublá určitá chorobnost – ať už jde vysloveně o deprese nebo manipulativnost, závislost na druhých nebo přehnané ambice,“ dodává Hančilová.