V článku Hospodářských novin „Stát si hraje s miliardami, které mu nepatří. Dluží je firmám za DPH“ zaznívá celá řada zásadních nepřesností, vůči kterým je nutné se ohradit a uvést je na pravou míru.

Na začátek si řekněme to klíčové, co v předmětném článku zapadá. Díky čím dál rozvinutější analytické činnosti, kontrolnímu hlášení a efektivnějším a cílenějším kontrolám, částka „zadržovaných“ nadměrných odpočtů dlouhodobě dramaticky klesá. Uveďme konkrétní čísla dokládající tento trend - ke konci roku 2014 bylo „zadrženo“ 7 534 mil. korun, zatímco ke konci roku 2016 se jednalo o 4 705 mil. korun. Letos k 30. 10. je tato částka opět znatelně nižší, činí 2 924 mil. korun. Proč tedy nyní taková panika?

Vzhledem k tomu, že je systém DPH masivně zneužíván vysoce organizovanými skupinami k daňovým podvodům, zejména prostřednictvím účelově vytvořených řetězců firem s cílem podvodně vylákat odpočet DPH, je nezbytně nutné podezřelé nároky na odpočty důsledně kontrolovat. Některá šetření mohou být časově náročná a dokonce opakovaná. Nejčastějšími důvody časově rozsáhlého prověřování je složitost a množství účelově vytvořených spojení (tj. desítky až stovky subjektů), kdy je nutné prověřit jednotlivé články řetězce. Poměrně často se však stává, že tyto články se správcem daně nespolupracují a jsou nekontaktní. Dokud není zřejmá vazba v celém řetězci, nemůže správce daně řízení ukončit. Další skutečnosti prodlužující dobu šetření je účelové zapojování zahraničních osob do vytvořených struktur, kdy je správce daně odkázán na rychlost vyřízení žádostí jinými členskými státy, a proto je jejich prošetřování o to náročnější.