Metodický materiál reflektuje současnou judikaturu soudů, ze které vyplynula potřeba zpřesnit požadavky na odůvodnění zajišťovacího příkazu, jak v otázce přiměřené pravděpodobnosti budoucího stanovení daně (identifikace podvodného řetězce, existence chybějící daně a souvisejících nestandardních skutečností), tak i odůvodněné obavy o její budoucí dobytnost (komplexní analýza majetkových poměrů daňového subjektu).

Finanční správa bude k zajištění úhrady částky stanovené v zajišťovacím příkaze namísto exekuce využívat v maximální možné míře alternativní prostředky. „Uvědomujeme si, že daňová exekuce představuje závažný zásah do sféry daňového subjektu a jeho podnikatelské činnosti, proto budeme v odůvodněných případech po vydání zajišťovacího příkazu využívat mírnější a méně invazivní nástroje k zajištění úhrady částky stanovené v zajišťovacím příkaze,“ vysvětlil generální ředitel Finanční správy Martin Janeček. To znamená, že před (i po) zahájením daňové exekuce Finanční správa daňovému subjektu v rámci dialogu osvětlí jiné zákonné možnosti zajištění úhrady, a to například zřízení zástavního práva k jeho majetku nebo třetí osoby, ručení třetí osoby, případně finanční záruky tak, aby nedocházelo k nežádoucímu utlumení jeho podnikatelské činnosti. S ohledem na případnou aktivitu daného subjektu při řešení vzniklé situace po vydání zajišťovacího příkazu nebude správce daně během vzájemné komunikace standardně činit další úkony v rámci daňové exekuce. „Obecně tak Finanční správa bude klást větší důraz na intenzivnější komunikaci s daňovým subjektem, která však musí být oboustranná,“ dodal Martin Janeček.