Skupinová výstava Obrazy a předobrazy vychází z prostorových a institucionálních podmínek Galerie hlavního města Prahy. Na institucionální úrovni chce propojit a rozvíjet obě základní umělecké tendence této galerie: jak reflexi českého moderního umění s důrazem na jeho avantgardní a neoavantgardní program, tak reflexi současného umění. Z hlediska prostorového si expozice klade za cíl důsledně využít architektonickou dispozici Městské knihovny, která je členěna na výstavní sály a grafické kabinety. V expozici dochází k propojení prostorových podmínek – ve výstavních sálech představujeme díla současných zahraničních umělců Nairy Baghramianové, Henrika Olesena, Floriana Pumhösla a Mathiase Poledny, která vycházejí z průzkumu moderního umění a designu, zatímco v grafických kabinetech jsou prezentovány ukázky modernistického výstavnictví, surrealistické typografie a funkcionalistického skla.

Výstava navazuje na zájem současných umělců o zkoumání rozporného dědictví modernismu. Nairy Baghramian ve své sochařské tvorbě vychází z politických implikací interiérového designu a architektury, Henrik Olesen se v kolážích a instalacích zabývá mocenskými aspekty konstrukce tělesnosti, Mathias Poledna ve svých filmech provádí archeologii fragmentů umění a zábavního průmyslu a Florian Pumhösl v malbách na skle rozvíjí reduktivní jazyk moderního umění.

Jelikož tyto umělce spojuje badatelský přístup a zájem o formát výstavy jako uměleckého média, můžeme za předobraz jejich prací považovat ojediněle dochovanou modernistickou výstavu Ladislava Sutnara z roku 1934, která se stala klíčovou součástí expozice, stejně jako Štyrského koláže a ilustrace Toyen, které s díly současných umělců spojuje zájem o konstrukci tělesnosti, jakož i nápojový soubor Adolfa Loose, v němž lze spatřovat předobraz současných reduktivních tendencí.

Jako celek se tedy výstava snaží vytvořit inscenovaný prostor, v němž se můžeme ptát po vztahu mezi zdánlivě nespojitelnými uměleckými díly a po roli jakou ve společnosti hrálo umění nejen v minulosti a současnosti, ale i jakou by mohlo hrát v budoucnosti.

Mathias Poledna (n. 1965, Vídeň, žije v Los Angeles) ve svých filmech provádí archeologii fragmentů umění a zábavního průmyslu. Východiskem Polednova 16mm filmu Double Old Fashion je sada křišťálové kalíškoviny navržená Adolfem Loosem, poprvé sériově vyrobená v roce 1929 vídeňskou sklárnou L&J Lobmeyr. Loos v ní realizoval své filozofické pojetí pokrokovosti v kultuře, jež vtělil do jednoduchosti a precizního vypracování formálního řešení soupravy. Pomocí interakce typologického záznamu, detailního záběru a dramaturgického posunu se toto zobrazení dopracovává k jisté formě choreografie objektů, jež mapuje mezní body a přechody mezi abstrakcí, historickou dokumentací a hyperestetickou inscenací komerčního produktu.