Podle informací v médiích, dostupných v době vzniku tohoto textu, sestřelilo Polsko v noci na středu desátého září „asi čtyři drony“ z údajně devatenácti, které do jeho vzdušného prostoru pronikly z území Ukrajiny a Běloruska. V této souvislosti je poměrně zajímavý fakt, že informaci o celkovém počtu proniknuvších dronů a oblastech, kudy nad Polsko vletěly, převzala polská strana od ukrajinské zpravodajské služby.

O tom svědčí například mapa ukrajinského původu s jasným odkazem na SBU, zveřejněná v polských médiích a převzatá mj. i českým serverem Novinky (viz článek Vojtěcha Bauera „Žádáme o aktivaci článku 4, řekl Tusk“). Polský premiér v této souvislosti také uvedl, že Polsko „je nejblíže ozbrojenému konfliktu od druhé světové války“. Vzápětí ovšem neopomněl zdůraznit, že jeho země „ve válečném stavu v současné době není“.

Je samozřejmé, že každé narušení vzdušného prostoru suverénního státu vojenskými letouny je velmi závažný delikt proti pravidlům mezinárodního letového provozu. Zvláště je-li úmyslné. V poslední době jsme bohužel podobných projevů pohrdání mezinárodně uznávanými pravidly svědky poměrně často. Příliš „košer“ rozhodně nebyly demonstrativní průlety amerických Harrierů nad tzv. sporným územím mezi Venezuelou a Guyanou, o raketovém útoku izraelských letounů na sídlo šéfů Hamásu v katarském Dauhá ani nemluvě. A je to pouhých pár měsíců, kdy izraelské drony zabily íránské špičky jaderného výzkumu a jeho vrcholné vojenské představitele. Bezprostředně poté se území Íránu stalo přímým cílem izraelských a americké leteckých útoků s rozhodně daleko fatálnějšími následky, než jaké mělo narušení polského vzdušného prostoru ze středeční noci.