Za prvé, vzhledem k volebnímu úspěchu Strany přímé demokracie a dalším názorovým proudům v různých stranách, základním požadavkem je setrvání v EU. Jsme proexportně orientovanou ekonomikou s podílem EU na našem vývozu více než 80 %. Vzájemná provázanost s EU však je mnohem hlubší, od významného podílu zahraničních investic až po například společnou obchodní politiku vůči třetím zemím. Bez ohledu na někdy až zásadní výhrady žádná skutečně rozumná vláda nesmí o odchodu z EU ani uvažovat.

Jiné je to s Eurem. Exportéři samozřejmě vědí o okamžitých výhodách z přijetí společné měny, většinový názor podnikatelů však jednoznačně upřednostňuje setrvaní u české koruny. Příští vláda musí nejen sledovat, jak především velké země EU budou ochotny přistoupit na reformy, které EU učiní dlouhodobě životaschopnou, ale současně mít ambici se těchto diskuzí aktivně účastnit. Na upřesnění našeho postavení vůči Euru bude mít při tom dost času.

Vláda musí i nadále prosazovat otevřenost jak naší země a našich trhů, tak celoevropskou otevřenost. Pod tlakem nedávné migrační vlny je to politicky citlivé. Většina obyvatel ČR žádné migranty nechce a to je nutno respektovat. Žádní migranti tu však nejsou, za to máme místy až zoufalý nedostatek pracovní síly, stárnoucí populaci a až příliš humanitně vzdělanou mladou generaci, po které není moc poptávka. Dosavadní vláda však k nám neuměla efektivně přivézt ani všeobecně žádané a přijatelné Ukrajince. Uzavírat se vnějšímu světu pod tlakem migrační vlny a obav z terorismu není v zájmu české ekonomiky.

Dalším zásadním požadavkem je snížení byrokratických a administrativních překážek pro podnikání. Celá politická reprezentace musí zprůhlednit zákonodárství a zjednodušit podnikatelům život. Totéž platí o zatížení podnikatelů vysokými odvody na zdravotní a sociální pojištění. Vzhledem k provázanosti s deficitem státního rozpočtu zde není okamžité řešení, vláda by však měla učinit alespoň první kroky k postupnému snižování tohoto břemene.