Kupka (ODS): Spěcháte hlavou do zdi. Zastavte se

Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, myslím, že panuje naprostá shoda v tom, že je prostě potřeba urychlit stavební přípravy v České republice, urychlit proces projednávání jednotlivých projektů. Na tom se nepochybně shodneme. Potíž je ale v tom, jak k tomu dospět. A já si dovolím vyjádřit tři zásadní výhrady k té cestě, kterou se vydala současná vláda Andreje Babiše, respektive kam se ubírá ten poslanecký návrh zákona, který projednáváme a pod kterým jsou podepsáni vládní představitelé. Protože ďábel je bohužel v tomhle případě skrytý přesně v tom, jak se k tomu řešení vlastně má dospět.

Ta moje první výhrada se týká toho, jak se ten zákon dělá.

Druhá výhrada se týká toho, co se jím trvale mění. Mám na mysli zejména onu obrovskou institucionální změnu.

No, a třetí významná výhrada se týká toho, na čem ve skutečnosti pak ten proces bude fungovat. Neboli proč se odkládá digitalizace, která doposud, a to i v tom období předchozím vládnutí vlády Andreje Babiše, představovala jasnou prioritu.

To, že tím zákonem měníme celkem 42 jiných legislativních norem, je známý fakt. Prostě je to a vždycky to byla rozsáhlá materie, kterou se prostě musela zabývat Sněmovna v okamžiku, kdy jsme se pouštěli do stavebního zákona.

Já si dovolím citovat z jednoho dopisu, který napsala 18. června letošního roku paní ministryně Mrázová. Ten citát ji usvědčuje z absolutního pokrytectví. Poslouchejte dobře

„Ministerstvo pro místní rozvoj vítá snahu o rozpracování tohoto tématu, nicméně s ohledem na výhrady výše uvedené nemůže návrh bez dalšího podpořit. Navíc jsme toho názoru, že takováto úprava by měla být zpracována po předchozí široké celospolečenské diskusi a předložena jako vládní návrh zákona.“

Paní ministryně, uhodla byste, k čemu jste se takhle vyjádřila? Paní ministryně mě bohužel neposlouchá, ale tohle je citace z jejího dopisu, kdy rozcupovala napadrť jiný poslanecký návrh také vládních poslanců, který se týkal zákona o střetu zájmů. To také není nepochybně jednoduchá norma, nicméně nesrovnatelně jednodušší než stavební zákon. A tady paní ministryně bojuje za to, aby se podobná legislativa předkládala formou vládního návrhu, zatímco v případě stavebního zákona sem jde prostě poslanecký návrh. A jenom ten komplexní pozměňovací návrh, ke kterému jsme složitě dospěli po opakovaných odkladech, protože to prostě nebylo možné dát rychle dohromady, tak ten čítá víc než 1000 stran. Neexistuje větší důkaz toho, že pro tento příklad pro právě takovou normu se prostě Poslanecká iniciativa nehodí.

A co riskujeme? No, riskujeme především to, že se v tom finálním návrhu objeví, v tom finálním schváleném řešení objeví celá řada vážných chyb. A tak to tady vypadá, že chceme všichni čelit krizi bydlení, urychlit jednotlivá řešení a schvalování jednotlivých projektů. Jenže platí zásadní: pokud se taková norma šije horkou jehlou, tak krizi nevyřeší, ale může ji naopak velmi významně zkomplikovat a zamaskovat hromadou soudních sporů, protože přesně tam vedou chyby a problémy v samotném zákoně. A upozorňuje na to i odborná obec. Opakovaně jsme před tím varovali. V jednotlivých fázích jsme upozorňovali na to, že ten překotný způsob prostě nepřinese pozitivní výsledky a že budeme narážet na rizika spojená s chybami.

No, místo toho jsme se dozvídali, že už je to potřeba urychlit. Tak jsme tady přijali zkrácenou lhůtu, která se ale pak nedodržela ne vinou opozice, ta v tom žádné prsty neměla, ale vinou toho, že prostě nebylo možné ani s pomocí aparátu Ministerstva pro místní rozvoj a dalších právních firem to prostě dotáhnout v lepším stavu do konce. Tolik moje první zásadní výhrada.

Druhá zásadní výhrada se týká nebezpečné institucionální změny. Jenom když si vybavíte, co ještě v roce 2017 a 2018 řešila Poslanecká sněmovna, kdy tehdy přineslo Ministerstvo vnitra dopadovou studii, která popravdě řečeno, zásadním způsobem napadala řešení tehdejší ministryně Dostálové a upozorňovala na to, že ve výsledku tehdejší vládní novela může způsobit dramatické hospodářské škody. Vyčíslili je tehdy na 20 miliard korun a hovořili o tom, že můžou být ve výsledku ještě vyšší, pokud by právě z důvodu plánované institucionální změny došlo k zablokování vydávání stavebních povolení. Byla to tatáž výhrada a znovu říkám, nebyla to práce tehdejší opozice, ale byl to výsledek analýzy Ministerstva vnitra, které je pořád – i tehdy i teď – zodpovědné za to, jakým způsobem je organizována celá přenesená působnost v oblasti stavebního práva. A upozorňovali na to, že sloučení, respektive přenesení těch stávajících úřadů na úroveň nového megastavebního centrálního úřadu bude spojeno se zásadními problémy a ty zásadní problémy nikdo neřešil. Po několika letech přicházíte vlastně s velmi obdobnou úpravou, ale neudělali jste vůbec nic v tom, abyste se s těmi výhradami ne opozice, ale Ministerstva vnitra vypořádali věcnými výhradami.

Jakým způsobem zajistíte to, aby ten nový centrální Stavební úřad mohl fungovat? Jak to zajistíte technicky, ale především jak to zajistíte personálně? A nad personáliemi tady visí obrovský otazník, protože ze všech šetření, i z těch, která zaštítilo Ministerstvo pro místní rozvoj, vyplývá, že ti stávající úředníci stavebních úřadů nebudou přecházet na ten nový centrální Stavební úřad nebo minimálně nepřejdou v plném počtu. No a když Ministerstvo pro místní rozvoj i v těch minulých letech popisovalo, kde vidí nejzávažnější problémy stavebního řízení v České republice, paní ministryně, co tehdy uváděli vaši předchůdci? Nedostatek kvalifikovaných úředníků a jejich stáří. Jak jste se s tímhle popasovali?

Na to pořád bohužel nemáte odpověď, ale vrháte se střemhlav do toho, že institucionální změna prostě musí nastat. Ostatně Kartágo musí býti zničeno. Ale dopady, které to bude mít, tehdy popisovala velmi poctivě studie Ministerstva vnitra. Hovořila o velkých škodách čítající desítky miliard korun a hovořila o tom, že tohle z hlediska organizace veřejné správy představuje nejzávažnější riziko tehdejší právní úpravy.

Máme o sedm let víc a je tu na stole podobné řešení, ale bez odpovědi na otázku, jak si poradíte s tou institucionální proměnou? Jak to uděláte, aby ti lidé přešli? Berete konkrétní agendy jednotlivým stavebním úřadům, které jsou teď pod obcemi, městy a kraji a vytváříte nový centrální Stavební úřad.

Já můžu v tomto směru nabídnout svoji zkušenost se vznikem významně menšího úřadu, dopravního a energetického stavebního úřadu, který vznikl právě proto, aby se podařilo procesy urychlit a výsledkem je reálné zrychlení těch procesů, naprosto nezpochybnitelné. Ale vím také, co to provázelo a co zatím stálo. A to byl malý úřad, který má něco přes 100 pracovníků.

To, k čemu se chystáte, je vytvoření centrálního stavebního úřadu o více než 2000 až třech 3000 hlavách. Kde je přesná analýza, kolik to vlastně má být a co to bude znamenat pro celý ten výkon agendy? Tohle jsou naprosto věcné otázky a zásadní varování před kroky, která přinášíte. Tohle ve výsledku může ohrozit, tohle může ve výsledku zabít vydávání stavebních povolení v České republice.

A protože vím, co znamenalo jenom vytvoření toho dopravního energetického, stavebního úřadu, tak i ta změna, kterou chystáte v tom, že by tomuto úřadu připadlo schvalování vyhrazených staveb bytových komplexů nad 10 000 metrů čtverečních, tak si také dovedu – nebo spíš v tomhle případě nedovedu – dobře představit, jak to rychle uděláte tak, aby se s touhle agendou ten úřad mohl vypořádat. A tady nestačí jenom držet palce, protože já si přeju stejně jako většina stavebníků v České republice, jako většina lidí, aby se ten celý proces povolování významně zrychlil.

A dostáváme se k poslední zásadní výhradě, a to je odložená digitalizace. Tohle vám fakt vyčítám, protože tohle ve výsledku vám samotným zásadně komplikuje způsob, jak to rozběhnout i v té institucionální změně, do které se chcete vrhnout. Protože právě zmíněná digitalizace má reálný potenciál ty procesy zjednodušit a zvládnout je i s menším počtem lidí. Ale místo toho, abyste se na to nachystali a usnadnili si tu proměnu, tak ji vlastně komplikujete odkladem digitalizace těch procesů až do konce roku 2030. Vůbec nechápu proč. A to jste vláda, která v každé větě skloňuje to, jak budeme ten stát digitalizovat. No, výsledek je zjevný, naprosto nezpochybnitelný. Odklad digitalizace stavebního řízení do konce roku 2030.

Já jsem zmínil, proč na tom záleží. Také jsem nedávno slyšel Karla Havlíčka, jak hovořil o tom, že si musíme mnohem víc osvojit AI a že to tedy konečně uděláte. No, já připomínám, že ten projekt, který posouvá AI v České republice významně dopředu, nepřipravila vláda Andreje Babiše, ale naopak vláda předchozí, vláda Petra Fialy v podobě AI Gigafactory. A pevně doufám, že se ji podaří dotáhnout do konce.

Nicméně zpátky k tomu, co je před námi. Ano, pokud se díváme do budoucna s otevřeným hledím, tak je určitě namístě do státní správy zapojit AI tak, jako se to podařilo v tom předchozím období v agendách dopravních.

Tohle je obrovská příležitost a umožnila by řešit dílem i menší počet úředníků v oblasti stavebního práva. Ale na stole je odklad do konce roku 2030. Pravý opak toho, co Česká republika potřebuje. Tohle je třetí zásadní výhrada, kterou k celé právní úpravě mám.

Všechny tři významné výhrady jsou výhradami věcnými, extrémně závažnými, a přesto děláte, jako byste je neslyšeli a jako by se vás netýkaly. Já si ale ve výsledku fakt nepřeju... Byť jsem představitel opozice, ale opozice přece má také zájem na tom, aby se Česká republika vyvíjela dobrým směrem. No, tady vršíte jedno riziko za druhým právě ke klíčové stavební reformě, která by měla proběhnout, a která by měla urychlit přípravu jednotlivých staveb. Prosím, přijměte tohle jako jasné věcné výhrady a jako varování, abyste se ještě předtím zastavili a věci dotáhli do konce, protože tohle bude předmětem zásadních výhrad.

Připomenu statistiku, na které by mělo záležet. Rok 2015 – tehdy průměrná délka povolování staveb 143 dnů. Rok 2019 – 246, o víc, než 100 dnů víc. Nebudu připomínat, kdo v té době nesl odpovědnost za vládnutí.

Já jsem se teďka seznámil s novou aplikací samotného Ministerstva pro místní rozvoj, který nabízí dashboard a kontrolu toho, jak rychle k těm procesům opravdu dochází, respektive jak dlouhé jsou. K mému překvapení se tam objevuje za rok 2024 a rok 2025 průměrná délka povolovacího procesu 98 dnů. To nejsou moje údaje, to jsou údaje Ministerstva pro místní rozvoj. Srovnání: rok 2015 – 143 dnů, rok 2019 – 246 dnů a rok 2025 – 98 dnů.

Chápu, že tady může docházet k tomu, že to není úplně srovnatelné, protože nemáme přístup přesně k analýze metodiky, na základě které Ministerstvo pro místní rozvoj vyhodnotilo délku těch procesů. Ale jsou to data Ministerstva pro místní rozvoj a 98 dnů je výrazně méně, než 246 v roce 2019, a významně méně, než v roce 2015. Tak bych se chtěl zeptat, co je – ptám se reálně – co je důvodem? Je to jenom rozdíl metodiky, nebo je to opravdu to, že všechny předchozí změny přes veškerou kritiku a adekvátní kritiku procesu digitalizace stavebního řízení, tak ale že ty lhůty kratší zjevně jsou? V čem to spočívá?

Pokud to tak je, tak bychom tady měli mít na stole jasnou analýzu a ta změna, ta reforma, by tu analýzu měla reflektovat. Měla by na ni odpovědět a říct, v čem se vydává tedy dál, aby dál zkrátila ty procesy, a v čem naopak dál vidí problém. Ale to se tu neděje. Reforma prostě nutně staví na dojmologii, ne na tvrdých číslech, na kterých by taková významná změna určitě stát měla.

Jasně, že máme zájem na tom, aby se stavělo rychleji a zejména, aby se bytové domy stavěly rychleji. Protože stát to dokázal vyřešit v předchozím období i díky změnám na Ministerstvu dopravy a díky vytvoření Dopravního a energetického stavebního úřadu, alespoň v oblasti státních investic, infrastrukturních staveb, v dopravě a energetice. Určitě je prostor na to, aby se to co nejrychleji odehrálo i v případě bytové výstavby a v případě všech ostatních soukromých projektů.

Je to potřeba udělat, ale ne touhle cestou, která – abych shrnul, kde jsou zásadní výhrady – se vydává extrémně krkolomnou cestou poslaneckého návrhu, který už několikrát havaroval jenom v průběhu projednávání, kdy se nepodařilo MMR, paní ministryni a předkladatelům dodržet lhůty, které si sami určili. Vznikal zmatek při projednávání na všech úrovních.

Druhá věc. Ten návrh představuje institucionální změnu, která není připravena a nedokázali jste odpovědět ani na výhrady Ministerstva vnitra, které už před lety jasně ukázalo na největší past a největší riziko.

Konečně třetí výhrada, zásadní, je zdržení digitalizace. Tohle jsou bohužel reálně extrémně záporné negativní vizitky práce, kterou jste položili na stůl. Znovu, podívejte se na ta data, podívejte se na to, co uvádíte na samotných stránkách Ministerstva pro místní rozvoj. Průměrná délka povolovacího procesu, rok 2025 – je tam ještě vyhodnocení posledního kvartálu 2024 – průměrná délka procesu stavebního povolování – 98 dnů.

Poslední poznámka. To, že to není založeno na přesné analýze, má bohužel jednu vadu. Všichni odborníci se shodují v tom, že dnes nejzávažnější zdržení představuje územní plánování. Některé kroky se v té oblasti udělaly, s dalšími i v případě našich pozměňovacích návrhů přicházíme. Ale tohle dál zůstává neřešenou nebo dobře nevyřešenou oblastí celé reformy a budeme na to znovu narážet. Protože tady i podle názoru odborníků i developerů pořád tkví problém a na něj je potřeba se zaměřit a podívat, jak to udělat, aby i územní plánování probíhalo v České republice co nejrychleji.

Znovu zdůrazňuju. Nám jako opozici jde jednoznačně o to urychlit proces stavebního povolování. Předložili jsme řadu velmi pádných důvodů, velmi pádných výhrad a doporučení. Vycházíme z praxe, kterou i dneska vy osvědčujete. I vy dneska těžíte z toho, že některé procesy se podařilo prostě zrychlit, a to, znovu, nejenom v případě velkých dopravních infrastrukturních staveb. To jsou fakta.

Když tady dneska připomínáme, co je potřeba udělat, tak nás vede jediná snaha, prostě reálně tu zemi posunout dopředu. Tady mě prostě mrzí, že místo věcné, racionální debaty často vítězí postoj: Kartágo musí býti zničeno. My si prosadíme svou, stůj co stůj, i za cenu chyb a za cenu obrovských rizik. Za cenu toho, že místo toho, aby se dobře urychlila například digitalizace, vypořádaly konkrétní problémy, institucionální proměny, tak tohle se bohužel neděje. Jdete opravdu hlavou do zdi a já se vážně obávám – ve výsledku z toho se radovat nebudu – vy do té zdi narazíte a poškodí to Českou republiku. Poškodí to právě ty, o které se snažíte opírat ve své argumentaci. Poškodí to stavebníky v České republice.

Tak prosím, ještě stále je čas vyhnout se nejvážnějším rizikům, zabrzdit ten překotný proces a vydat se cestou přesné analýzy dat, která dneska už Ministerstvo pro místní rozvoj má k dispozici, prezentuje je na stránkách Ministerstva pro místní rozvoj. Tak tohle se přece nejenom nabízí. Tohle je povinnost vlády, která by měla mít na prvním místě na mysli prospěch České republiky, reálné zrychlení procesů i ekonomický rozvoj, který samozřejmě s rozvojem stavebnictví a rychlejším povolováním staveb přímo souvisí. Děkuju za pozornost.