Místo toho hrozí další šíření tohoto nebezpečného brouka. „Pokud nebudeme s kůrovcem aktivně bojovat, dojde jednoduše k plošnému úhynu smrku. Smrk v našich lesích představuje zhruba 50 procent v zastoupení všech druhů dřevin tvořících prostředí lesa. Takže odepíšeme nejméně polovinu českých lesů, které nám kůrovec sežere. Smrk totiž netvoří všude jen smrkové monokultury, je často pouze součástí v zastoupení mezi ostatními dřevinami. Po jeho vymizení z porostní skladby zůstává ředina, která není schopná odolávat následujícím abiotickým škodám, jako jsou například vichřice, sníh, námraza,“ vysvětluje lesní správce Ing. Jan Štrobl.

Na Šumavě usychají velké plochy lesa. Ve striktně bezzásahovém režimu přitom není možné šíření kůrovce nijak zastavit ani omezit, protože s kůrovcovou kalamitou v tomto rozsahu si již les sám poradit neumí. „Současný stav Šumavy dávám za vinu národnímu parku. Jejich nesmyslným postupem v posledních 30 letech jsme nenávratně přišli o obrovské plochy zdravých lesů, které bylo možné postupně proměňovat ve smíšené a nestejnověké lesy, které by byly odolné, a mohl se v nich provozovat bezzásahový režim, vysvětluje Štrobl. V době založení národního parku na Šumavě rostly stromy staré kolem 150 let. „Velmi rychle došlo v bezzásahovém režimu k úhynu kolem 300 kilometrů čtverečních v důsledku kůrovcové kalamity. Je to podobné, jako bychom těch 300 kilometrů čtverečních pořezali motorovou pilou. Spolu s těmi 150letými stromy jsme přišli také o všechno, co žilo v nich a pod nimi. Mám na mysli ptáky, savce, plazy, obojživelníky, hmyz a další živé organismy, co ke svému životu potřebují vzrostlý les,“ dodává Štrobl.