Spolupráce fakulty a nejstaršího českého národního parku začala na jaře 2017, kdy architektka Hana Seho oslovila Správu KRNAPu. „Největší radost architekt prožívá, když vidí realizovaný vlastní nápad, když si může ověřit, jak se který materiál chová, jak vypadá a voní. Chtěli jsme předběhnout čas a dát našim studentům tuto nabíjející zkušenost ještě ve škole,“ vzpomíná vedoucí ateliéru FA ČVUT. Společný projekt se zdál být přínosem pro obě strany, tak Správa KRNAPu vytipovala na svém území mostky ve špatném technickém stavu, do jejichž opravy by musela tak jako tak investovat, a místo klasické opravy nabídla studentům tvůrčí prostor pro jejich realizaci.

„Líbil se nám přesah tohoto projektu, kdy studenti mají možnosti realizovat svůj návrh od začátku až do fáze reálné instalace stavby na místo. Krkonošský národní park má v kontextu České republiky výlučné postavení a my máme zájem na tom, aby i stavby, které zde děláme, byly kvalitní,“ vysvětluje Luděk Khol, náměstek ředitele Správy Krkonošského národního parku.

A jeho slova dokládá hned několik oceňovaných staveb, které byly v Krkonoších v posledních letech postaveny, např. Krkonošské centrum environmentálního vzdělávání ve Vrchlabí (Petr Hájek Architekti) oceněné v roce 2014 Piranesiho cenou nebo stavební úpravy a přístavba Vrbatovy boudy (Ateliér IXA) nominované za Českou republiku na Cenu Miese van der Rohe 2017.

Návrh lávky jako zadání semestrálního projektu nabídlo studentům 5 ateliérů Ústavu navrhování II. FA ČVUT a zapojilo se do něj celkem 30 studentů. Každý tým vybral z několika úvodních návrhů jeden, který dopracoval do prováděcí a výrobní dokumentace a za asistence profesionálů – inženýrů i řemeslníků postavil.

Výběr konstrukcí nebyl jednoduchý, od začátku museli studenti brát ohled na to, co sami zvládnou i kolik budou jejich vize stát. Pro realizovatelnost lávek byla zásadní spolupráce s externími konzultanty a dodavateli, kteří projekt od začátku sledovali, např. se statikem Tomášem Bryčkou, který si cení nápadů, ale především komplexního přístupu studentů a jejich schopnosti obhájit si vlastní řešení. Vladimír Janata ze společnosti, která pro lávky zajišťovala speciální ocelové komponenty, dodává: „Studentům jsem jen předal skici principů detailů a upozornil na finesy, které získáte až po 10 letech praxe. Považuji za skvělý nápad, že si to vyžrali až do dna a museli se s tím poprat.“