Spolupráce fakulty a nejstaršího českého národního parku začala na jaře 2017, kdy architektka Hana Seho oslovila Správu KRNAPu. „Největší radost architekt prožívá, když vidí realizovaný vlastní nápad, když si může ověřit, jak se který materiál chová, jak vypadá a voní. Chtěli jsme předběhnout čas a dát našim studentům tuto nabíjející zkušenost ještě ve škole,“ vzpomíná vedoucí ateliéru FA ČVUT. Společný projekt se zdál být přínosem pro obě strany, tak Správa KRNAPu vytipovala na svém území mostky ve špatném technickém stavu, do jejichž opravy by musela tak jako tak investovat, a místo klasické opravy nabídla studentům tvůrčí prostor pro jejich realizaci.
„Líbil se nám přesah tohoto projektu, kdy studenti mají možnosti realizovat svůj návrh od začátku až do fáze reálné instalace stavby na místo. Krkonošský národní park má v kontextu České republiky výlučné postavení a my máme zájem na tom, aby i stavby, které zde děláme, byly kvalitní,“ vysvětluje Luděk Khol, náměstek ředitele Správy Krkonošského národního parku.
A jeho slova dokládá hned několik oceňovaných staveb, které byly v Krkonoších v posledních letech postaveny, např. Krkonošské centrum environmentálního vzdělávání ve Vrchlabí (Petr Hájek Architekti) oceněné v roce 2014 Piranesiho cenou nebo stavební úpravy a přístavba Vrbatovy boudy (Ateliér IXA) nominované za Českou republiku na Cenu Miese van der Rohe 2017.
Návrh lávky jako zadání semestrálního projektu nabídlo studentům 5 ateliérů Ústavu navrhování II. FA ČVUT a zapojilo se do něj celkem 30 studentů. Každý tým vybral z několika úvodních návrhů jeden, který dopracoval do prováděcí a výrobní dokumentace a za asistence profesionálů – inženýrů i řemeslníků postavil.
Výběr konstrukcí nebyl jednoduchý, od začátku museli studenti brát ohled na to, co sami zvládnou i kolik budou jejich vize stát. Pro realizovatelnost lávek byla zásadní spolupráce s externími konzultanty a dodavateli, kteří projekt od začátku sledovali, např. se statikem Tomášem Bryčkou, který si cení nápadů, ale především komplexního přístupu studentů a jejich schopnosti obhájit si vlastní řešení. Vladimír Janata ze společnosti, která pro lávky zajišťovala speciální ocelové komponenty, dodává: „Studentům jsem jen předal skici principů detailů a upozornil na finesy, které získáte až po 10 letech praxe. Považuji za skvělý nápad, že si to vyžrali až do dna a museli se s tím poprat.“
Výsledkem jsou dvě dřevěné lávky – přes Medvědí potok u Medvědí boudy nad Špindlerovým Mlýnem (atelier Kordovský – Vrbata) a Rennerův potok U Kostela na Malé Úpě (atelier Zavřel – Jelínek), dvě ocelové lávky Klínová cesta I. (atelier MáMA ) a Klínová cesta II. (atelier Hlaváček – Čeněk ) na cestě ze Špindlerova Mlýna na Klínové Boudy a lávka na Hrnčířských Boudách (atelier Seho – Světlík), která kombinuje dřevo a ocelová táhla se spoji.
Vzhledem k tomu, že většina vybraných lokalit je obtížně přístupná, jsou lávky navrženy jako rozebíratelné, snadno transportovatelné a lze je smontovat bez použití těžké techniky. Každý návrh je specifický a každý tým se potýkal s jinou výzvou.
„Naše lávka má velký rozpon, a museli jsme počítat se zachováním průtočné výšky koryta řeky vzhledem k přesunujícím se balvanům. Je také důležitým milníkem mezi dvěma krkonošskými hřbety, a navíc slouží jako bod záchrany, který může pomoci turistům v nouzi,“ popisuje zadání lávky přes Medvědí potok autor návrhu Ondřej Novák. Jeho řešením je jednoduchá, ale výrazná dřevěná příhradová konstrukce, která překvapí návštěvníky blížící se k potoku směrem od Medvědí boudy.
Dvě z nových lávek budou umístěny na modré turistické stezce, vedoucí ze Špindlerova Mlýna na Klínové Boudy. Jsou od sebe vzdálené asi jen 200 metrů a obě mají jednoduchou ocelovou konstrukci.
„Naším úkolem bylo navrhnout nové přemostění, které odolá nárazu velkého množství sněhu. Vytvořili jsme lávku bez jakýchkoliv výčnělků, která překlene sedmimetrový rozpon a přirozeně propojí dvě místa ukončená v rozdílných výškových úrovních. Využíváme vnějšího vyššího nosníku, po jeho horní linii necháváme probíhat lavičku, která je natočena přímo do údolí hor,“ vysvětlují studenti ateliéru MáMA.
Minimum míst k odpočinku a výhledy do údolí inspirovali také autora druhé lávky na Klínové cestě nad Špindlerovým Mlýnem Tomáše Minaroviče. „Hlavní materiál tvoří povětrnostně odolná ocel Corten, která nevyžaduje žádnou údržbu a svojí barevností dokonale zapadá do přírodního kontextu Krkonošského národního parku. Finální rezavou patinu získá přirozenou cestou po uplynutí čtyř měsíců,“ zdůvodňuje svoje řešení student magisterského stupně, který se svými kolegy z týmu absolvoval svářečský kurz, aby mohli sami vyrobit rošty, po kterých se bude chodit.
Extrémní klimatické podmínky hlavně z hlediska vlhkosti ovlivnili design lávky přes potok Čistá u Hrnčířských Bud. Aby se nemusel vzdát dřeva, jako materiálu, který do hor patří, navrhl její autor Matouš Štrba složitější dílce z oceli. Jak bude prostorově výrazná lávka, jejíž konstrukci tvoří rovnoramenné trojúhelníky propojené ocelovými trubkami, v místě vypadat, popisuje následovně: „Lávka se nachází v úzké rokli a navíc v docela prudké zatáčce. Celá tato scenérie vyvolává pocit, že údolí za lávkou končí, i proto představuje náš návrh pomyslnou zeď, která údolí uzavírá. Uživatel touto konstrukcí prochází, vidí každý detail a může se dotknout jednotlivých konstrukčních prvků. Věříme, že lávka vyvolá zvědavost a otázky ohledně její statiky, budete si ji chtít osahat a projít.“
Návrh jako cvičení ze statiky pojali studenti ateliéru Zavřel – Jelínek, jejichž lávka přes Rennerův potok na Malé Úpě musí být únosná pro přejetí osobním autem, současně ale bylo potřeba pracovat s menšími prvky, se kterými se dá snadno manipulovat. Rozhodli se zkrátit rozpětí břehů pomocí lomeného oblouku, složeného ze tří vazníků, které jsou dohromady vzepřené klínem a opřené do kamenných základů. „Místo působí klidným a příjemným dojmem a právě tuto atmosféru návrh podporuje. Věříme, že rošty na povrchu nejsou výhodné jen kvůli sněhu a počasí, ale že zároveň poskytnou návštěvníkům zajímavý pohled na potok a konstrukci pod nimi,“ představuje svůj návrh student 2. ročníku bakalářského studia Filip Zdvořák.
Lávky do Krkonoš jsou výborným příkladem výukové metody „learning by doing“ resp. učení se praxí. Cílem ale není jen naučit adepty architektury pracovat s dlátem, pilkou či vrtačkou, ale dopřát jim odpovědnost za vlastní rozhodnutí, a zažít, že podstatou úspěchu je týmová práce.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva
