Na průčelí bývalé řepčínské kovárny umístil sochy v roce 1849 kovář Valentin Vrana. „Vyplývá to z pamětních zápisů nalezených v osmdesátých letech minulého století za sochou Krista. Další zápisy, z nichž poslední je datován rokem 1904, jsou záznamem oprav soch i kovárny, zmiňují jednotlivé rodinné příslušníky i podílející se řemeslníky a výjimečně též kronikářské pohledy do života Řepčína ve druhé polovině 19. století,“ objasňuje Helena Zápalková, kurátorka Muzea umění Olomouc.
Spojení světic s Ukřižovaným Kristem v jeden celek bylo až druhotné. Odlišné měřítko soch, ikonografie či charakter řezby svědčí o různém autorství i dataci. „Dřevěné, původně polychromované sochy sv. Pavlíny a sv. Barbory byly s největší pravděpodobností součástí vybavení oltářů některého z olomouckých chrámů zrušených v době josefinských reforem. Jejich autorství lze připsat známému olomouckému sochaři, Janu Sturmerovi (1675-1729). Obě raně křesťanské panny mučednice byly vzývány jako protimorové patronky a jejich vznik lze vztáhnout do doby po zažehnání poslední velké morové epidemie, která postihla Moravu i Olomouc v letech 1714-1715,“ vysvětluje Zápalková.