Teď ale leckomu nevoní. Vztekali se už loni. Retro k 80. výročí se povedlo. Zvládla ho parta nadšenců, a ne číchsi placených „trollů“. Lidem jsme nabídli dobové melodie, uniformy i zbraně. Přitáhlo jich to víc, než všechny oslavy vítězství od prahu 90. let. Přišla i řada pamětníků. Jen mladších ročníků byly tisíce. Takový průlom čekal málokdo. 

Letos zveme na Staroměstské náměstí. Znovu i k legendárnímu T-34. A k ještě bohatší mozaice osvobození. Promluví přímý účastník květnového povstání. V září mu bude rovných sto. Pak datum, kdy se my, Češi, narodili podruhé, zpřítomní holky a kluci, narození až v tomto století. Kastě, co dějiny mrzačí, to zvedne adrenalin. Kdo si zachoval čest a svědomí, tomu to zvedne sebevědomí.

Bude to Festival Dne vítězství. Za mír mu vděčí už čtvrtá generace. Poděkujeme všem, na kom si agresor lámal zuby - v Evropě, Asii i severní Africe. Od čínské osvobozenecké války proti japonské okupaci už ve 30. letech a „bitvy o Anglii“. Přes válku USA v Pacifiku i příspěvek „Svobodné Francie“. Až po „druhou frontu“ v západní Evropě a vítězství spojenců v Asii. Pokloníme se každé síle odboje – proti okupaci i v zemích fašistické „osy“. A tím spíš i všem českým a slovenským hrdinům.   

Prahu však zachránila Rudá armáda. To o ni si zlomil vaz celý blitzkrieg. Předtím se Evropou projel jako skalpel máslem. Od Polska až po La Manche – za pouhých 10 měsíců. Na ruských pláních přišel ke třem čtvrtinám všech válečných ztrát. Prohrál tam s kuráží, nad níž se tají dech. Zdobila už obranu Brestu proti drtivé přesilovce. I zvrat války před branami Moskvy. Triumf ve Stalingradu a v kurském oblouku. Nadlidský výkon obleženého Leningradu. Obránců Sevastopolu i osvoboditelů Kyjeva. Celou impozantní anabázi až do Berlína a Prahy.

Hrdinství „prvé fronty“ stálo nedozírné oběti. 144 tisíc rudoarmějců padlo jen od Dukly do Prahy. Podsvětí shnilé morálky je ostouzí. My jsme k té diagnóze imunní. Hnědý mor rozdrtila hlavně Rudá armáda. Díky ji zahrnul celý civilizovaný svět. My je sdílíme i teď. To zazní, bez bázně a hany, i na Staroměstském náměstí. 

Den vítězství ožije mnoha žánry. Mixem dobových faktů, svědectví i poezie. Záběry opojné radosti a vděčnosti, zachycené tehdy na kamery. Melodiemi Velké vlastenecké války. Rudoarmějkami s nabídkou polní kuchyně. Ale i koncertem Martina Maxy, rockových kapel a zahraničních interpretů, střídaných skupinou tanečního folklóru. Chybět nebudou stánky s občerstvením. Hned vedle obrněnců vítězů i poražených a jejich osádek. Bude to bohatý program i pro rodiny s dětmi. Na webu www.festivaldnevitezstvi.cz  je k vidění už téměř kompletní.

Takové akci dotace nehrozí. Závisí na sympatizující veřejnosti. I na vás se proto obracíme se zdvořilou výzvou přispět na transparentní účet spolku Magistra Vitae, z. s., zřízený pro daný účel pod číslem 2803448588/2010. Na webu, uvedeném v předchozím odstavci, lze přispět i přes QR kód. Všem, kdo nám už pomohli či tak ještě učiní, srdečně děkujeme i touto cestou. Všechny takto inkasované prostředky, inkasované na tento účet, budou využity výlučně na úhradu řádně prokázaných nákladů Festivalu. Stejně jednoznačně se zavazujeme, že případný kladný zůstatek na daném účtu vynaložíme výlučně dvěma směry: do obnovy památníků boje proti fašismu – anebo humanitární pomoci lidem v nouzi.   

Záměr Festivalu jsme zaslali i řadě velvyslanectví u nás: Ruské federace i USA, ČLR i Francie, Běloruska i Velké Británie, Kazachstánu i SRN. Zvažujeme oslovit i několik dalších. Adresujeme jim jasné ujištění: my se k přepisování dějin, které je dneska v módě, nesnížíme ani náznakem. Pobídne-li to i k příspěvkům do rozpočtu oslav vítězství, každého dárce odmění upřímné díky. 

Stavíme kontrapunkt i jinému selhání. Úřadů, povolných ke sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu. Konat se má už koncem května. V Brně, a tedy poprvé u nás. Ne jako setkání „krajanů“, jež pojí nevinné nostalgie. To „sdružení“ vyhřezlo z revanšistických atavismů. Nadoraz už je hlásat nemůže. Na dekrety prezidenta E. Beneše útočí dodnes. Lhaním o „poválečném vyhnání“ napadá verdikt antifašistických mocností. Terčem jsou pilíře naší suverenity i práva. Brno i kraj, jehož je metropolí, se na to líbezně culí. A dokonce štědře dotují spolek, jenž cizí provokaci dělá produkční a kvartýrmajstra.  My nechybíme ani na žádném mítinku, jež proti tomu protestují už řadu měsíců.

Nejsme tykadlem žádné strany. Čelíme prznění dějin. Urážkám hrdinů i obětí. Demagogii, pasené dnešní „stranou války“. Spojil nás spolek Magistra Vitae, z. s.  Řadu pomníků antifašismu obnovil už koncem minulé dekády. Do dějišť zlomových bitev Druhé světové války vozil i řadu známých osobností.

Nově ho vede nejmladší z nás. Vtahuje do hry další vrstevníky. My, kdo se narodili dřív, jsme jim s gustem po ruce.

Za Magistra Vitae, z. s.

Richard Štěpán (2004), předseda                                       Josef Skála (1952), zakladatel a místopředseda