Teď ale leckomu nevoní. Vztekali se už loni. Retro k 80. výročí se povedlo. Zvládla ho parta nadšenců, a ne číchsi placených „trollů“. Lidem jsme nabídli dobové melodie, uniformy i zbraně. Přitáhlo jich to víc, než všechny oslavy vítězství od prahu 90. let. Přišla i řada pamětníků. Jen mladších ročníků byly tisíce. Takový průlom čekal málokdo. 

Letos zveme na Staroměstské náměstí. Znovu i k legendárnímu T-34. A k ještě bohatší mozaice osvobození. Promluví přímý účastník květnového povstání. V září mu bude rovných sto. Pak datum, kdy se my, Češi, narodili podruhé, zpřítomní holky a kluci, narození až v tomto století. Kastě, co dějiny mrzačí, to zvedne adrenalin. Kdo si zachoval čest a svědomí, tomu to zvedne sebevědomí.

Bude to Festival Dne vítězství. Za mír mu vděčí už čtvrtá generace. Poděkujeme všem, na kom si agresor lámal zuby - v Evropě, Asii i severní Africe. Od čínské osvobozenecké války proti japonské okupaci už ve 30. letech a „bitvy o Anglii“. Přes válku USA v Pacifiku i příspěvek „Svobodné Francie“. Až po „druhou frontu“ v západní Evropě a vítězství spojenců v Asii. Pokloníme se každé síle odboje – proti okupaci i v zemích fašistické „osy“. A tím spíš i všem českým a slovenským hrdinům.   

Prahu však zachránila Rudá armáda. To o ni si zlomil vaz celý blitzkrieg. Předtím se Evropou projel jako skalpel máslem. Od Polska až po La Manche – za pouhých 10 měsíců. Na ruských pláních přišel ke třem čtvrtinám všech válečných ztrát. Prohrál tam s kuráží, nad níž se tají dech. Zdobila už obranu Brestu proti drtivé přesilovce. I zvrat války před branami Moskvy. Triumf ve Stalingradu a v kurském oblouku. Nadlidský výkon obleženého Leningradu. Obránců Sevastopolu i osvoboditelů Kyjeva. Celou impozantní anabázi až do Berlína a Prahy.