Článek byl převzat z Profilu Ing. Radovan Vích - Vích (SPD) Svět bez garancí: Hormuz, válka a nutnost spoléhat se na sebe.

Už nejde o demonstrace síly nebo omezené incidenty, jde o střety, při nichž umírají lidé a mají bezprostřední dopad daleko za hranicemi regionu. Hormuzský průliv se stal nejen strategickým bodem, ale i symbolem toho, jak rychle může regionální konflikt přerůst v globální krizi.

Hormuz jako epicentrum globální krize

Situace v Hormuzském průlivu se navíc dynamicky mění. Írán průliv opakovaně uzavírá a znovu otevírá, zatímco paralelně probíhají diplomatická jednání. Tento rytmus „otevřeno–zavřeno“ nevytváří stabilitu, ale naopak extrémní nejistotu.

Prezident Donald Trump potvrzuje pokračující jednání v Islámábádu, zároveň ale nevylučuje další vojenské údery. Výsledkem je paradoxní situace: diplomacie a eskalace probíhají současně, aniž by jedna tlumila druhou.

Pro globální ekonomiku má tato nepředvídatelnost zásadní důsledky. Nejde jen o samotné uzavření průlivu, ale o nejistotu, zda bude průjezd možný zítra, za týden nebo vůbec. Námořní doprava zdražuje, pojištění tankerů prudce roste a obchodní toky se zpomalují nebo přesměrovávají. Ceny ropy reagují skokově na každé uzavření, ale neklesají adekvátně při znovuotevření, trh totiž započítává riziko další eskalace. Tento efekt se přelévá do inflace, nákladů na dopravu i cen energií pro domácnosti a průmysl.

Ing. Radovan Vích

• SPD
• Člen předsednictva hnutí SPD, předseda RK SPD LBK

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

Írán jako podceněný protivník

V této nové fázi konfliktu se znovu potvrzuje zásadní omyl: Írán není stát, který lze rychle zlomit. Nejde o izolovanou ekonomiku typu Kuby nebo Venezuely. Írán je regionální mocnost s téměř 90 miliony obyvatel, silnou historickou identitou a schopností dlouhodobého odporu.

Slova prezidenta Masouda Pezeshkiana, že „íránský národ se nikdy neskloní“, dnes nezní jako politická deklarace, ale jako popis reality, která se naplno projevuje v průběhu konfliktu. Historie ukazuje, že vnější tlak tuto zemi spíše sjednocuje, než oslabuje. A současný vývoj tento vzorec potvrzuje.

Selhání odhadů a důsledky

Zpravodajské služby i politická reprezentace Západu zjevně podcenily dvě klíčové věci: schopnost Íránu reagovat a míru vnitřní soudržnosti jeho společnosti. Předpoklad, že ekonomický tlak a omezené vojenské akce povedou k rychlému oslabení, se ukazuje jako chybný. Naopak konflikt se rozšiřuje a jeho náklady rostou. Tyto chyby dnes nemají jen teoretické důsledky. Promítají se do reálné destabilizace globální ekonomiky, která je citlivá právě na nejistotu a nepředvídatelnost.

Kdo určuje směr?

Současně sílí dojem, že kroky Spojených států na Blízkém východě jsou silně ovlivněny bezpečnostní logikou Izraele. Strategické propojení obou zemí vede k tomu, že eskalace, která může být racionální z pohledu Izraele, nemusí odpovídat širším globálním zájmům, zejména ekonomickým. Výsledkem je konflikt, jehož náklady nenese jen region, ale celý svět.

Odchod USA z role garanta

Tato krize zároveň odhaluje hlubší posun: Spojené státy sice zůstávají formálním lídrem NATO, ale jejich ochota fungovat jako stabilizační garant slábne. Místo předvídatelného lídra vidíme aktéra, který kombinuje vojenské zásahy s nejasnou strategií a proměnlivou diplomacií. Pro Evropu to znamená zásadní problém: energetická bezpečnost je bezprostředně ohrožena, zatímco bezpečnostní garance se stávají méně jistými.

Nové evropské hledání rovnováhy

V této situaci sílí snahy evropských mocností hledat vlastní cestu. Francie, Velká Británie a Německo směřují k hlubší bezpečnostní spolupráci, která by nebyla plně závislá na Spojených státech. Každý po svém. Nejde zatím o náhradu NATO, ale o reakci na realitu: Evropa si začíná uvědomovat, že v krizích s přímým dopadem na její ekonomiku nemůže spoléhat pouze na externího aktéra.

Turistika pod tlakem: dochází kerosin

Novým a často přehlíženým důsledkem je nedostatek leteckého paliva. Kolísající dodávky ropy a narušené rafinérské a logistické řetězce způsobují, že na některých trzích začíná být kerosin omezenou komoditou. To má přímý dopad na leteckou dopravu a turistiku kdy letecké společnosti omezují kapacity a ruší méně vytížené linky, ceny letenek rostou a cestovní ruch zpomaluje, zejména u dálkových destinací. Turistika, která byla jedním z motorů oživení ekonomiky, se tak znovu dostává pod tlak, tentokrát kvůli geopolitice.

Konflikt bez vítězů

Otázka, kdo z této situace profituje, dnes zní téměř cynicky. Ano, některé sektory mohou krátkodobě získávat. Ale celkový obraz je jiný: opakované výkyvy v dodávkách surovin, růst cen, tlak na inflaci a rostoucí nejistota v investicích. Ozbrojený konflikt v Perském zálivu tak není jednorázovým šokem, ale procesem, který postupně eroduje stabilitu globální ekonomiky.

Svět v nové fázi – a nutnost spoléhat se na sebe

Vývoj ukazuje, že svět vstoupil do fáze, kdy regionální konflikty okamžitě přerůstají v globální ekonomické otřesy. Írán demonstruje schopnost odolávat a reagovat. Spojené státy ukazují limity své role. A Evropa stojí před nutností redefinovat vlastní postavení. Právě zde se nabízí klíčový závěr: v době rostoucí nejistoty nelze spoléhat na to, že problémy vyřeší někdo jiný, ať už velmoc, aliance nebo „mezinárodní společenství“.

Státy i společnosti se musí vrátit k základnímu principu: schopnosti postarat se samy o sebe. V oblasti bezpečnosti, energetiky i ekonomiky. Nejde o izolaci, ale o realismus. Protože ve světě, kde se krize vrství a garance slábnou, přežijí především ti, kteří nejsou závislí na tom, že někdo jiný zasáhne v jejich prospěch. Proto vidím budoucnost spolupráce zejména s našimi sousedy v rámci formátu V4+.

Psali jsme:

Vích (SPD): Rozpad NATO - problém aliance, nebo selhání EU?

Vích (SPD): Armáda potřebuje jasný kariérní řád

Vích (SPD): Miliardy bez výsledku a audit zakázek z éry Fialy budí otázky

Vích (SPD): Obrana státu není pouze soutěž o procentech HDP