Kam směřuje náš svět?
Nová Atlantida je název připravovaného projektu režiséra Jiřího Adámka pro Novou scénu ND. Inspirací pro název i samotnou inscenaci se stal esej anglického filosofa Rogera Bacona z roku 1627. Bacon v něm představuje utopickou vizi dokonalého světa, řízeného vědci
a jejich poznatky. Na počátku novověku to jistě byla lákavá představa, vědecké vnímání světa se bouřlivě rozvíjelo a působilo v porovnání se středověkou dogmatičností, pověrami
a restrikcemi jako úsvit nového věku, kdy bude možno zajistit šťastný a blahobytný život pro všechny.
Po úspěšné inscenaci Po sametu se režisér Jiří Adámek vrací na jeviště Nové scény ND, aby se svým nezaměnitelným způsobem zamyslel nad stavem současného světa. Adámkovy inscenace, prodchnuté ojedinělou hudebností, nabízejí nejen neotřelý způsob politického divadla, ale zároveň i pohled na nás samé s odstupem, nadhledem a humorem. I v Nové Atlantidě je východiskem sběr materiálů z různorodých zdrojů. Setkáme se s hackery
i lamami, s tvůrci fake-news i jejich konzumenty, vyslechneme si názory vůdců světových velmocí i obskurních šiřitelů staronových ideologií, pohovoříme s bruselskými úředníky
i kremelskými ideology. Inscenace si neklade za cíl zodpovědět složité otázky, spíše chce podat jakýsi širokoúhlý obraz světa, v němž žijeme.
Režisér Jiří Adámek o inscenaci:
„Stanovil jsem si sám pro sebe jednoduchou větu, o čem Nová Atlantida je: a sice, že žádné řešení neexistuje. Žádné jednoduché trvalé řešení pro stav našeho světa, ale snad ani pro smysluplný lidský život. Přestože se v představení vystřídá řekněme patnáct postav, ani jedna nepřijde s myšlenkou, jež by fungovala jako řešení problému. Asi nejdál se v tomto směru dostane obhájce liberální demokracie, jenže i jemu se obhajoba tohoto vidění světa sype pod výhradami ostatních. V závěru inscenace vypadá, že přijde jakési rozhřešení
v podobě tvrzení, že nejlepší je žít v klidu a nevymýšlet pořád nějaké nové pořádky. A stejně se nakonec představitel selského, u nás tedy texaského rozumu brzy znemožní. Nikdo se svou vizí budoucnosti neuspěje, protože naše doba je složitá, tekutá, nepředvídatelná.“
Svou osobní utopii si v sobě nosí i každý z nás. Často ji formulujeme jako vizi světa, jaký bychom chtěli pro naše děti. Na to jsme se zeptali i našich Novoatlantiďanů:
Magdaléna Borová
Pro své děti si představuji svět, kde by bylo možné být svobodný a přitom zodpovědný, být asertivní a zároveň pokorný, být empatický i splachovací. Uvědomovat si rozdíl mezi vně
a uvnitř, trochu víc zkoumat to uvnitř. Přála bych si pro ně svět, kde by bylo hodně prázdného prostoru, svět, kde by bylo možné být sám, být v tichu a nebát se toho. V úžasu zírat na nekonečnost přírody – s vypnutou telefonní placičkou. Svět, ve kterém by bylo dovoleno hodně zpívat, chechtat se, brečet, hodně mlčet a poslouchat. Svět, který inspiruje
k odvaze. Svět, do kterého by mé děti s lehkostí vypustily děti své.
David Matásek
Zmrzlinu zadarmo a cyklostezky všude. Hodný kluky pro holky a naopak. Stoprocentní pokrytí Prahy wifinou. Rovný šance pro všechny. A mír. Mír, ten hlavně.
Taťjana Medvecká
Otevřený.
Barevný.
Bezpečný.
Ale hlavně trvale udržitelný!!!
S pochopením pro expanzivnost, která je lidskému druhu vlastní, ale s vědomím limitů!
A aby tyto limity vytvářel pokud možno stále ještě člověk, který spíš naslouchá své intuici a srdci než úchvatnému, ale mnohdy i pyšnému rozumu.
V rámci doprovodných programů ND+ jsme připravili nový cyklus přednášek ND Talks – jedna z nich se bude tematicky dotýkat i Nové Atlantidy.
Beseda s geopolitikem Michaelem Romancovem
27. 4. 2018 od 18h ve foyer Nové scény
Kam se ten svět řítí? To ho nikdo neřídí? A nešlo by to zastavit? Kdy nastane ten slibovaný konec dějin? Takové a podobné otázky si často klademe při pohledu na naši chaotickou současnost. Znepokojivý fenomén migrace, první hmatatelné důsledky klimatické změny, vzestup nových ekonomických, politických a vojenských mocností. Svět je v pohybu a my si s tím často nevíme rady. O radu budeme moci požádat geopolitologa Michaela Romancova, který se s námi přijde podělit o své poznatky o stavu současného světa. Přednáška potrvá asi 50 minut s následnou diskusí. Na přednášku navazuje repríza inscenace Jiřího Adámka Nová Atlantida, která se na tytéž problémy pokouší podívat z uměleckého hlediska.
Michael Romancov působí na katedře politologie Institutu politologických studií FSV UK a na Metropolitní univerzitě Praha. Přispívá do řady českých periodik. Je absolvent Pedagogické fakulty, Filozofické fakulty a Fakulty sociálních věd UK.
Vstup zdarma!
Jiří Adámek: NOVÁ ATLANTIDA
Doba, která zažívá tolik otřesů, ale také technologických objevů jako ta dnešní, rovněž vybízí k fantazírování o lepším společenském řádu. Od proroků kybernetického věku v Silicon Valley po zakladatele místních domobran žije každý ve své vlastní utopii. Každá ovšem mluví svým vlastním jazykem, jeden nerozumí druhému. Jazyky finančních magnátů, expertů, inženýrů, humanistů či vlastenců se navzájem míjejí. Ztrácíme schopnost rozumět touhám, obavám a pocitům druhých – a žádná nová společná vysněná Atlantida se na obzoru nerýsuje.
Režie: Jiří Adámek
Dramaturgie: Jan Tošovský
Scéna a kostýmy: Antonín Šilar
Asistentka výpravy: Zuzana Formánková
Hudba: Marek Doubrava
Pohybová spolupráce: Zuzana Sýkorová
Zvukový design: Jan Veselý
Světelný design: Katarína Ďuricová
Asistentka režie (dětští herci): Dora Bouzková
Hrají:
Taťjana Medvecká, Vladimír Javorský, Magdaléna Borová, Pavla Beretová, David Matásek, Filip Kaňkovský, Pavol Smolárik j. h., Petr Vančura j. h., a dětští herci
Světové premiéry 1. a 2. března 2018 na Nové scéně
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva
